Retro koutek - Resident Evil 3: Nemesis

vytisknout velikost písma
Po několika výletech do minulosti jsme se rozhodli podívat na další nostalgickou pecku. Tentokrát jde o kultovní Resident Evil, konkrétně jeho třetí díl.

Asi tak před dvěma nebo třemi měsíci si Capcom sypal popel na hlavu ohledně šestého dílu Resident Evilu, jenž se jednak neprodával tak skvěle, jak si to kravaťáci představovali a pak také sklidil dost nevybíravou negativní reakci od recenzentů a hráčů.

Těm hlavně vadila přílišná akčnost, díky které se ze série vytratilo ono ponuré vyznění survival hororu. Prostě už to nebyl Resident. Capcom tedy prohlásil, že příští díl bude návrat ke kořenům. No a já jsem si řekl, že když už návrat do minulosti, tak proč ne doslova a nevytáhnout starou klasiku.

postscriptum208.jpg

Nasáklá atmosféra

Osobně mám nejraději v sérii díl druhý (možná tedy s výjimkou remaku jedničky pro GameCube, ale tuto konzoli jaksi nemám momentálně po ruce), jenže ten jsem hrál někdy před půl rokem. Takže jsem sáhl po veřejnosti mnohem oblíbenějším dílu třetím.

Resident Evil 3: Nemesis byste na první pohled od dvojky asi nerozeznali. Opět jde o předrenderovanou grafiku, která ve své době tahala z pouhého 32-bitového systému doslova neuvěřitelné orgie. V ní se pohybují polygonové postavy. Sem tam je scéna oživená nějakou tou cyklickou minianimací pozadí, nebo doplněná pohyblivým třírozměrným předmětem. Na svou dobu impresivní výkon.

postscriptum209.jpg

Dnes? Dnes se na to pomalu nedá koukat. Problémem je rozlišení. Moderní HD televizory jednoduše příliš odhalují velikost textur, volně visící pixely (PSX neměla rozmazávání), slabé barevné přechody a občas díky použité technologii problém v práci s perspektivou. Jinými slovy – pokud nejste retrofilové, nebo nehrajete na staré CRT televizi, je rozhodně mnohem lepší si hru pustit na handheldu, jehož malá obrazovka milosrdně zakryje zub času.

Moje FullHD TV mi připravila opravdu nemilé překvapení. Nakonec jsem hru na ní dojel (protože moji PS Vitu má momentálně v držení někdo jiný), ale na rovinu říkám, že kdybych neměl nasazené růžové brýle „tohle jsem hrál jako malej kluk a strašně jsem to měl rád“, asi bych vizuál jen tak nepřekousl. Takhle jsem ho po čase poněkud přestal vnímat.

postscriptum210.JPG

Mobilní nostalgie

Pokud ale dáte na mou radu a hru si pustíte na handheldu, budete jistě docela mile překvapeni, protože i přes nízký počet polygonů na postavách a extrémně časné nahrávací obrazovky (zde maskované animací otevíraných dveří) je pohled na zombie-apokalypsou stižené Racoon City velmi pěkný.

Depresivní obrazy totální zkázy, napůl snědená těla zoufalců, kteří nestihli evakuovat, nebo si pořídit fakt veliký kulomet s nekonečnou zásobou munice a bojovat do hořkého konce, či inovovaná paleta zmutovaných příšer – to vše vypovídá o pokřiveném smyslu pro detail tvůrců. Výsledná atmosféra je prostě prvotřídní a dokáže naladit i přes propast času.

postscriptum211.jpg

Ale stranou dejme grafiku. Ta je poplatná době a pokud někdo neudělá solidní HD remake, nic se na ní nezmění. Jak si stojí v dnešním světle hratelnost? Je to docela překvapivé, ale není to zase tak špatné.

Prostě Resi

Zcela určitě nelze ovládání porovnávat s moderními tituly, protože například šestý Resident, série Dead Space, nebo Silent Hill – i přes to, že by mělo jít o horory, mají velmi plynulé, dalo by se říci až akční ovládací schéma. Staří Residenti jsou oproti nim pomalí, toporní, nespolupracující. Jde o kombinaci fixních kamer a faktu, že postava běží tam, kam je čelem namířená, takže tak nějak plně neovládáte její směr. No a pak tu je ještě samozřejmě ten fakt, že abyste mohli střílet, musíte stát na místě, což vás ještě více vystavuje nepříteli.

postscriptum212.jpg

Na druhou stranu nepřátel není nikdy mnoho a rozhodně nejsou moc agilní (až na výjimky). Samotná obtížnost vzniká dokonalým vyvážením křehkosti vaší postavy, množství munice (doporučuji hrát rovnou na hard. Easy mód vám udělá hru až příliš easy), adekvátním množstvím nepřítel (takže je všechny stihnete s tím co máte u sebe pozabíjet, ale plýtvání se rozhodně nedoporučuje) a právě oním toporným ovládáním.

Výsledný mix funguje i dnes a přináší příjemný pocit béčkového hororu, ne jako ty dnešní rádoby strašidelné tituly, v nichž masakrujete tisíce nepřátel s rotačním kulometem v ruce. Zde je i malá skupinka čtyř zombíků docela oříšek. Obzvláště v malém prostoru a pokud nemáte brokovnici.

postscriptum213.jpg

Přesto bych Resident Evil 3 nenazval přímo hororovou hrou. Spíše by se hodilo něco jako „strašidelná/lekací adventura“. Na to, aby to byl pořádný horor tu myslím chybí psychologické deptání hráče a postavy jsou přiliš ploché. Místo toho tu je jednoduché schéma zombie apokalypsou stiženého města, ze kterého se snažíte za každou cenu utéci.

V cestě vám stojí hromady hnijícího masa, jeden ultimátní nepřítel (jenž má tu nechutnou tendenci jaksi neumírat) a série ne příliš obtížných hádanek. Většina adventurního postupu se omezuje na klasické nalezení předmětu v jedné části mapy, probití se přes několik zombie a použití předmětu na správném místě. Sem tam je schéma doplněné o nějakou tu jednoduchou hádanku.

postscriptum214.jpg

Naštěstí jde skoro vždy o mechanické, přísně logické puzzly. Žádnou elektrifikovanou kočku nutnou k otevření želatinových dveří nečekejte. Ovšem pokud si chcete užít větší dávky luštění rébusů, sáhněte po prvním dílu (nejlépe pokud někde seženete Remake z GC). Zde je mix boje a adventuření posunutý spíše k boji.

Jednoduchá klasika

Příběh. Tak nějak nevím, jestli jde jen o naivitu autorů, nebo úmysl, ale pokud máte rádi levné horory ze sedmdesátých let, jste doma. Základní synopse je naprosto jednoduchá, což ničemu nevadí. Problémem jsou ostatní postavy a jak se chovají. Jinými slovy, prostě se najednou někde objeví, pronesou několik vět a pak naprosto nesmyslně odběhnou, jen aby se za hodinku zase objevily.

postscriptum215.jpg

Železné pravidlo hloupých hororů „parta se musí vždy drobit, aby to měli zombíci lehčí“ je zde dodržováno a dováděno možná až k absurdum, takže až na krátké výjimky jste v tom prostě vždy úplně sami. Navíc rozhovory samotné jsou poněkud zkratkovité a doslova mne rozesmálo, když po jedné povedené záchraně hlavní hrdinky vedlejší postava řekla „sorry Jill, musím jít něco zařídit. Hned budu zpátky“ a odběhla řešit své vlastní problémy – patrně mnohem důležitější, než snaha zůstat pohromadě a přežít co nejdéle.

Scénáristicky ta hra jaksi nedávala smysl ani před lety, když vyšla. Samozřejmě tenkrát jsem byl mnohem mladší a moc jsem to nevnímal, ale dnes se prostě nestačím divit, co jsem byl schopný přežvýkat a ještě z toho být nadšený. Ale budiž. Dá se říci, že z úhlu pohledu scénáře je vlastně celá série totální levné béčko a jako takové splňuje standardy.

postscriptum216.jpg

Z dnešního pohledu je tedy Resident Evil 3, pokud ho nehrajete na handheldu, opravdu ošklivou hrou, s toporným ovládáním a hloupým příběhem. Na druhou stranu tu je jisté kouzlo guilty pleasure, které tak nějak naplňuje potřebu nechat se ve správných chvílích vylekat. Hra dokáže pozoruhodně dávkovat adrenalin, střídaný s tak akorát obtížnými hádankami a když se přimhouří obě oči a nasadí silné sluneční brýle, pěkným stylovým vizuálem (varianta „handheld“).

Fixní kamerové úhly, pomalejší hratelnost, omezený inventář (a hlavně nutnost s ním umět správně pracovat), ukládání jen na bezpečných místech, docela dost backtrackingu (což je perfektní příležitost pro nové lekačky, nebo, a to je možná ještě víc adrenalinovjější – žádné lekačky, ale vy čekáte, že tam budou!) a požadavek na občasné zapnutí mozkových závitů dělají z této klasiky stále dost zajímavý titul.

postscriptum217.jpg

Jinými slovy, pokud máte handheld a pokud jste ochotni překousnout opravdu hloupý scénář, respektive ho radši ani nevnímat, lze si hru užít i v dnešní době. Jestli jste se ale zhlédli v posledním Dead Space, ani to radši nezkoušejte. Nostalgie není pro vás.

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

5 nostalgických her, které si prostě musíte zahrát

5 nostalgických her, které si prostě m…

Jsou hry, které nikdy nezemřou. My pro vás máme pětici, ze které rozhodně musíte sfouknout prach.

9.  1.  2017 | | 38 N/A
GTA V téměř nerozeznáte od reality! Stačí do hry nahrát pár modifikací

GTA V téměř nerozeznáte od reality! St…

Stále velmi oblíbená hra Grand Theft Auto V má silnou komunitu fanoušků a mezi nimi řadu šikovných moderů. Ti hru graficky stále vylepšují. S použitím modů je leckdy problém určit, zda není screenshot ze hry reálná fotografie.

7.  1.  2017 | | 8 N/A
10 herních pecek, jež měly opravdu dlouhou cestu

10 herních pecek, jež měly opravdu dlo…

Aneb těch, kterým mezi oznámením a samotným vydáním uběhlo nejvíce času. A začaly připomínat čekání na Godota.

16.  1.  2017 | | 9 N/A
Nintendo Switch: známe cenu, příslušenství, datum vydání i hry

Nintendo Switch: známe cenu, příslušen…

Koncem října minulého roku nám Nintendo po dlouhém čekání konečně představilo konzoli Nintendo Switch. Představení ale přineslo více otázek než odpovědí. Po konferenci se však zdá, že Nintendo Switch je v možná ještě lepší formě, než jsme si mysleli.

15.  1.  2017 | | 3 N/A
Podívejte se, jak budete doma používat AR brýle HoloLens

Podívejte se, jak budete doma používat…

Doma jako Iron Man? S brýlemi rozšířené reality HoloLens od Microsoftu je to možné!

13.  1.  2017 | | 6 N/A
Globální prodeje PS4 se vyšplhaly na úctyhodných 53,4 milionů

Globální prodeje PS4 se vyšplhaly na ú…

Sony i nadále pokračuje v úspěšném tažení napříč konzolovým trhem. PS4 jde na dračku.

5.  1.  2017 | | 7 N/A
Assassin

Assassin's Creed: zůstaň prosím v Anim…

Filmy podle her jsou známé tím, že se obvykle moc nepovedou. Od filmu Assassin's Creed jsme po dlouhém čekání a výborné propagandě nečekali nic jiného, než výborný film, který budeme doporučovat svým přátelům, ať vidí, proč jsme této sérii tak propadli. Povedlo se to?

5.  1.  2017 | | 7 N/A
Assassin

Assassin's Creed: historie jedné značk…

V herní branži pravděpodobně není diskutovanější série, než je Assassin's Creed. Proč ten humbuk? Pojďme si to rozebrat.

13.  1.  2017 | | 7 N/A