Vedle zajetých sérií a kultovních značek tu máme ještě černé koně, které s trochou nadsázky často dokážou svrhnout i krále žánru. Jak na tom byl Parasite Eve?
V rámci svých občasných návratů do minulosti a hraní retra jsem s potěchou zaznamenal vydání Parasite Eve 2 na PSN Store. Ve své době šlo o poněkud kontroverzní kousek a dokonce hrozilo, že hra nikdy nevyjde v Evropě, protože některá monstra byla údajně až příliš znepokojující. Naštěstí titul prošel přes všechny možné filtry a Square (tehdy ještě bez Enixu) se mohlo podruhé pokusit o zdolání trůnu nejlepší hororové hry, na níž seděl Capcom se svou sérií Rezident Evil.
Říci o PE2, že jde o horror, je tak trochu nepřesné. Rozhodně nejde o strašidelnou hru klasického typu, ve kterých si hráči dobrovolně nechají barvit trenýrky na hnědo, protože jim tenhle žánr z nějakého důvodu sedne (dopaminový problém?). Na to je série PE poněkud méně intenzivní, pomalejší, její dohrání trvá mnohem déle a rozhodně hráče nezavaluje tunami hnusu a lekaček, jako tomu je u konkurence. PE2 je totiž jakési odlehčené RPG.
Samozřejmě v dnešní době má na podobné úrovni managment schopností, inventáře a výzbroje snad každá druhá hra, přesto v té době (tenkrát mixování žánrů ještě nebylo v módě) šlo o solidní RPG základ, jež na příslušnou herní dobu plně dostačoval. V klasické hororové hře hrdina proběhne úrovněmi za nějaké čtyři hodiny, nasbírá pár zbraní, vyluští sem tam nějakou hádanku, zabije bosse a má hotovo. Parasite Eve vám může trvat klidně i patnáct hodin, vylevelujete si solidní řádku schopností, váš arzenál dojde masivnímu rozšíření a vylepšení, že by se i chlapci v DARPA divili a hádanek tu je skoro jako v nějaké adventuře. Jak říkám, tohle není zrovna klasický horror, a proto také nikdy ani na pomyslný trůn nedosáhl.
Něco k příběhu. Před třemi roky se v New Yorku objevila osoba, v jejíž blízkosti lidé měli tendenci se rozpustit na protoplasmu, prudce zmutovat, nebo uhořet hezky do křupava. Jediný, kdo byl schopný tomuto vlivu vzdorovat byla policistka Aya Brea.
Situace eskalovala nehoráznou rychlostí, mutanti se množili častěji než politici a ke konci se městem procházelo monstrum, jež bylo větší než socha svobody. Po skončení tohoto incidentu byla založená speciální jednotka, určená právě pro potlačování těchto incidentů a hádejte, kdo je jejím členem. Správně, velmi fešná blondýnka Aya.
Skok do přítomnosti – v horních patrech jednoho z luxusních Los Angeleských hotelů došlo k prudkému rozšíření mutujích potvor, policisté pohořeli, SWAT tým byl kompletně vykoštěný, a tak nějak se očekává, že sama samotinká Aya si s tím poradí. Zkrátím to. Prolog končí vyhozením horního patra hotelu do vzduchu a na místo uklidňujícího vyřešení případu tu jsou nalezeny stopy o konspiraci, vedoucí do tajemných laboratoří kdesi v poušti. Příběh začíná.
Z hlediska hratelnosti jde o zajímavý hybrid akce a tahového systému. Vaše postava se celou dobu pohybuje v předrenderovaných kulisách, snímaná statickými kamerami (stejně jako v Rezident Evilu). V okamžiku, kdy narazíte na nepřítele se vše přepne do soubojového modu, vaše zásahy jsou graficky zobrazené čísly, máte přístup k „magii“ a vaše akce jsou závislé na rychlosti palby zbraní a během střelby se nedá chodit.
Ze souboje se dá utéci klasickým opuštěním lokace. Na konci souboje dostanete samozřejmě peníze, zkušenostní body, nějakou munici, popřípadě docela vzácné uzdravovací či boostovací předměty. Nepřátelé jsou velice nápadití a co se týče bossů, tak ti patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděl. V okamžiku, kdy nebojujete se snažíte jednoduše dostat o další dveře dál, což znamená celou řadu hádanek a puzzlů. Pestrý mix, to mi věřte, a funguje to i dnes.
Byl jsem hodně zvědav, jak hra obstála co se grafiky týče v testu časem. S překvapením a potěchou mohu konstatovat, že Parasite Eve 2 má na handheldu ještě dnes co nabídnout. Předrenderovaná pozadí prostě stárnou pomaleji a zde je znát zručnost tehdejších grafiků Square, protože jsou mnohem jemnější a detailnější, než u jejich konkurentů v Capcomu. Parasite je totiž postavené na stejném enginu, jenž poháněl sérii Final Fantasy, což znamená superkvalitu v dané kategorii (a ty filmečky…och).
Výsledkem pak je mnohem příjemnější obraz, menší granulování při přechodech do černa a celkově luxusnější dojem, pokud hrajete na hadneheldu. Veliká televize je samozřejmě poněkud jiná liga. Na ní se ukáže nízké rozlišení, obraz je hrubější a postavy hranatější. Proto opět doporučuji handheld, ale i tak se to dá skousnout a to dokonce mnohem snáze, než u Rezident Evilu. Každopádně jde o stále velmi atraktivní kus grafiky. Tohle mi potvrdí každý, kdo viděl Ayu ve sprše…
Ovládání je odvislé od kamerového systému a tudíž na dnešní dobu asi poněkud neohrabané. S tím se nedá nic moc dělat, bohužel. Na druhou stranu starší hráči s něčím takovým nebudou mít problém, protože do něj vklouznou jako do plyšových bačkor. V PE2 jde myslím o jedno z nejhladších ovládání tohoto typu a i handheld s menším počtem tlačítek (musíte si trochu pohrát s nastavením a sem tam něco hodit na dotykovou obrazovku) ho zvládá s přehledem.
Velikým mínusem pro mnohé hráče asi bude absence dabingu. Ve Square ho v té době prostě nedělali, a tak Aya za celou hru neřekne ani bů. Jinak je hra poměrně dost ukecaná a kromě konverzace mezi postavami tu najdete příslušnou porci po cestě nalezených dokumentů a zpráv, jež pomáhají dokreslovat příběh. Hudební podkres a zvuková stránka je oproti dabingu naprosto skvělá. Myslím, že ve své době šlo o jeden z produkčních vrcholů a ani dnes nejde o nic k zahození.
Na otázku, jestli je dobrý nápad si koupit tuto hru i v dnešní době tedy odpovídám jednoznačně kladně. Promyšleně tísnivá atmosféra konspirace, jenž se opravdu moc nepovedla a která jde po krku přednostně vám za pomocí vyloženě hnusných mutantů, to je deviza, se kterou se dá počítat i dnes. Graficky hra myslím neurazí i když máme tak vysoký letopočet. Vlastně možná spíše naopak. Jediné, co by mohlo nové hráče odradit je snad jen ono prkenné ovládání a nulový dabing, plus bohužel trochu hranatější polygonové postavy, ale takový už je život. Navíc jsou opět mnohem detailnější, než panáci v Rezidentu.
Co mne tedy v souvislosti s touto sérií mrzí je, že Sony nevydala na PSN první díl. Ten se do Evropy nikdy nedostal údajně proto, že byl příliš explicitní a brutální. No, já jsem se svého času sehnal NTSC verzi a nepřišlo mi to až tak strašné. Už tenkrát jsem hrál brutálnější věci. Kromě toho to bylo více RPG a méně horror.
A ještě jedna věc. Square-Enix jako vždy spolehlivě ignoruje přání fanoušků a není ochotné udělat tolik žádaný třetí díl (Third Birthday na PSP se do série nepočítá, byť jde o docela dobrou hru). Jestli něco dokazuje degradaci tohoto Japonského gigantu, tak asi toto… kromě mnoha jiných věcí.
Takže ano, Parasite Eve 2 podle mého soudu prošla zkouškou času na výbornou. Jde o dlouhé, výživné a zajímavé dobrodružství, jež určitě potěší každého milovníka semi-RPG akčních hororů (ani nevíte, jak veliký je problém někam přesně tuhle hru zařadit). Za cenu něco pod dvě stovky jde o skvělou koupi a nostalgickou vzpomínku.
