PC | RPG | Téma

Retro koutek: Neverwinter Nights a stará dobrá atmosféra

RPGéčko Neverwinter Nights má možná trochu pochybný kultovní status, ale nikdy to nedotáhlo na level „legendárního Baldur’s Gate“. Přitom rozhodně mělo náběh i ambice na to jím se stát. Důvody, které vedly k tomu, že NwN, když ne přímo zapadlo, tak alespoň nevyniklo, se dnes budou hledat už jen velmi těžko, ale my se o to pokusíme.

Jen tak rychle ve zkratce pro neznalé. Neverwinter Nights je RPG od společnosti Bioware, což jsou autoři již dříve zmíněného Baldur’s Gate a po NwN i KOTORů, které určitě znáte, méně známého Jade Empire a veleúspěšných sérií Mass Effect a Dragon Age.

A teď už první důvod.

Vzešlo z papíru podruhé

Stejně jako ty již několikrát zmíněné Baldurovy Brány, jednička i dvojka vycházejí z nejpopulárnějšího papírového RPG (tedy alespoň u nás), tedy Dračího Doupěte. Ačkoli, když se nad tím zamyslím, nemám tušení, jestli děcka ještě dneska dračák hrají, tzn. svého času nejpopulárnější. Ze třetí edice anglického originálu Dungeons’n’Dragons si tak NwN bere pravidla bojů, výpočty pravděpodobností spuštění pastí, možnosti odhalení při kradení, shit like that.

2.jpg

Ale hlavně, hlavně si bere z dračáku takovou tu starou, poctivou, skoro papírovou tvorbu postavy, oldschool do morku kostí. S editorem postav se totiž lze domluvit prakticky na čemkoli, pokud víte jak na to. Můžete si dokonce vytvořit svojí vlastní rasu s vlastními predispozicemi a následně vlastní povolaní, které se k tomu nejvíce hodí… a pojmenovat je podle sebe. Takže vaše Jarmila může být z rasy Špinavých čičmund a její povolání je Popelářka a znamená to, že jednou rukou metáte kouzla a druhou řežete skřety palcátem.

Skoro jako Skyrim, ha?

Stejně jako pravidla i svět, do kterého je NwNko zasazeno, má svůj základ v papírové verzi populárního Dungeons’n’Dragons. Forgotten Realm je jeden z oficiálních modulů pro Dračí Doupě, mají ho na svědomí samotní tvůrci hry, a jak už to u podobných modulů bývá, v několika svazcích je popsáno sakum prdum vše od vzniku vesmíru a dávné historie elfů a trpaslíků, vznik orků, přes jména souhvězdí, po detailní popis kostí malých obratlovců žijících v jeskynních pod magickou horou a receptu na polívku roku města Neverwinter.

Svět je tedy výjimečně propracovaný, ale nikterak originální. Jasně, lizardí národ z dalekého východu atd., to vše je moc fajn a aspoň to není úplná klasika. Ale na zadek si z toho nesednete. A nebo možná jo… kdybyste to všechno neviděli už v předchozích Baldur’s Gate.

Neverwinter1-112318074998022.jpg

A tady je první velká slabina hry. Je prostě až druhá.

Morrowind

Tady je třeba zasadit věci do „dobového kontextu“, jak říkává Ovčáček. Zhruba měsíc předtím, než vyšlo Neverwinter Nights, vtrhlo do herního prostředí něco, čemu dnes říkáme The Elder Scrolls: Morrowind, ale tenkrát se tomu říkalo revoluce. Jistě, že se dopředu vědělo, co bude Morrowind zač, ale tenkrát tomu nikdo po brutálním failu Bethesdy s Daggerfallem nevěřil.

Morrowind byl něco úplně nového a jiného. Obrovský svět se nedal vůbec srovnat se sice rozsáhlými, ale oddělenými lokacemi Neverwinter Nights. Lhostejno, zda celá dunmerská provincie má reálně uhlopříčně asi sedm kilometrů. Lhostejno, zda v největším městě celého území je asi třicet baráků, což vydá zhruba na Kateřenice u Rabitoře na Vsetínsku. A když zaplatíte, lhostejno, zda v záchvatu šílenství vysekáte mírumilovnou vesničku. Je jedno, že větvené komentáře se v TES nevedou. A že velikost interiérů z hlediska velikosti budov sedí asi stejně jako Hermionina kabelka.

neverwinter-1.jpg

Tohle všechno bylo v recenzích vyčítáno až o měsíc později právě Neverwinter Nights. Padaly výrazy jako „upuštění od příběhu“, „krok k akčnímu RPG“, „zamrzí, že kořist se válí po ulicích“, ale to, že v zastřeleném vlkovi najdete železné rukavice se nikoho netklo.

Neverwinter je klasika, krystalická podoba žánru, která v době kdy vycházela, dojížděla svůj zlatý věk. A nic, ani skvělý příběh, kompanioni s vlastní vůlí, větvené dialogy, složité vedlejší questy, nic z toho nemohlo ohromit. „Jasně, že je to dokonalé, ale všechno už jsme to viděli stokrát.“

Je to klasické schizma všech kulturních odvětví. Remarque začal s válečnými romány, proto se o něm učíme. Forsyth je dotáhl do dokonalosti, ale neštěkne po něm pes. A zatímco z Neverwinteru nakonec vyrostlo Dragon Age a Mass Effect, Morrowind dostal po deseti letech jen nablýskaný kabát a trochu sněhu a přejmenoval se na Skyrim, se všemi svými chybami, které nikdo nedokázal ani po deseti letech vychytat.

nwn_fog_removed.jpg

Jiná doba

A když jsme u toho Skyrimu, ani u něj recenzenti nepodotkli, že v lesních chatrčích jsou malá skladiště. Co nám to říká? Kromě toho, že jde o úplně jinou hru, šlo i o úplně jinou dobu. Klasických RPGéček už měli všichni, kromě hardcore fandů, plné zuby.

Když se dnes do NwN pustíte, těžko pochopit, jak to někdo mohl označit za krok k akčnímu RPG. Souboje jsou nastavené tak, jak je znáte z prvních dvou DA - vydáte povel a postava koná, dokud nevydáte jiný povel. Navíc se pořád ještě jede na kola a hody virtuální kostkou, která uděluje poškození. Stejně tak „pokulhávající grafiku“ už dnes nikdo neposoudí, protože když hrajete retro, tak prostě hrajete retro, nečekáte, že by to mělo vypadat dobře.

V čem naopak NwN převálcoval i Morrowind, to byla plynulost pohybů vašich postav. Několik typů krytů a výpadů, různými zbraněmi i různými štíty, různá gesta u různých kouzel. A to vše se obohacovalo macatými DLC Shadows of Undrentide a Hordes of Underdark. A ty přidávaly nové rasy, nová povolání, nové pohyby a nové parťáky (a snad jenom Urdnot Wrex je u mě lepší parťák než koboldí bard Deekin).

nwnp124_5.jpg

Ale za mě jako hráče jsou v NwN desítky dalších jevů, které tenkrát přišly všem normální, ale dnes už se nedělají, protože mainstreamová RPG jdou totálně do… Skyrimu. Tak třeba, pokud si nenaházíte body na inteligenci, ostatní postavy s vámi prostě jednají jako s idiotem, kterým jste. Kdy jste to naposledy viděli?

A když umřete, můžete se respawnovat zpět do chrámu ve městě Neverwinter a přijdete nejen o expy, ale i o zlato. A to může bolet. Jenže zase, tehdy běžná praxe. Dneska se můžu při každé smrti v Borderlands posrat, protože mě opouštějí kredity. A věřte, že v Letohradu šlo o jiné částky.

Jdeme do světa

Co je ale na celém projektu Neverwinter Nights nejlepší je fakt, že celé to kouzelné dobrodružství je vlastně přidané do balíčku jakoby mimochodem. Hlavní devízou tohoto cedka od Bioware (ještě předtím než spadlo pod EA, samozřejmě) je totiž online verze Neverwinteru. Můžete hrát singla a odskočit si na server nahrabat zkušenosti s přáteli, vyřešit pár questů, porubat se s jinými hráči, a potom se nabušeně vrátit do soukromí kampaně.

neverwinter-nights.jpg

Servery Neverwinter Nights žily svým vlastním životem, i ty české, a hodně z nich preferovaly role play, čili pokud jste byli Lawfull Evil monk, museli jste se tak chovat. Hotová nerdvána počátku tisíciletí. A když jste se hodně snažili, mohli jste sbalit i sličnou elfku, ze které se pak v reálu překvapivě nevyklubal chlap, ale trošku macatá zrzka z Teplic.

A aby toho nebylo málo, součásti hry byl pack na tvorbu vlastního světa a vlastního dobrodružství. Samozřejmě, nebyla sranda vytvořit vlastní kampaň, ale šlo to. V závislosti na počtu hráčů se také musel nad světem pohybovat počet dungeon masterů a pro začátečníky bylo lepší, když počet DM převyšoval počet hráčů, kterých mohly být desítky.

Pár takových dobrodružství jsem prošel a hráčská mysl dokázala vyplodit daleko větší perverzárny než kdokoli, koho by v jakémkoli seriózním vývojářském studiu nepustili ani přes práh. A byla to sranda.

Veškeré řeči o tom, že Morrowind je to offline MMORPG, byly sice ve světle těchto zážitků absolutně liché, ale člověk se k těm zážitkům musel propracovat. S Neverwinterem to byl běh na dlouhou trať, stejně jako když hrajete papírové DrD.

nwn1.jpg

A to je právě čtvrtý a poslední kámen úrazu.

Retroverdikt

Před dvěma lety se v onlinové renesanci Neverwinter vrátil jako F2P MMORPG. Samozřejmě, WoWko to z trůnu nesundalo a MMÓčky to neotřáslo, ale hra si vybudovala solidní hráčskou základnu a i já jsem tam pár desítek hodin strávil. Důraz je opět kladen na hráči generované questy.

A fakt, že jsem celkem pravidelně potkával ve městě staré známé nicky (včetně zrzky z Teplic), jen dokazuje, jak zažraní fanoušci jsme všichni byli a jsme. Neverwinter Nights vybudoval kult, který není vidět, protože si hraje a tvoří sám pro sebe. A kdo si hraje nezlobí.

Takže zpětně, po třinácti letech, získává od Doupěte hra Neverwinter Nights svoje absolutorium. Fucking five out of five fucking stars!

Diskuze (2) Další článek: Finální DLC pro The Evil Within vás postaví do role Keepera

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,