O.D.T. je zajímavá hra vydaná v roce 1998 vývojáři z Psygnosis. Tato firma bohužel v roce 2002 zanikla, nicméně její odkaz v podobě několika povedených her v čele s O.D.T. žije dál. Tohle RPGčko se nedočkalo velké slávy. Jde ale o opravdu zajímavý kousek a určitě doporučujeme si O.D.T. zahrát.
Když začalo vznikat O.D.T., vývojáři chtěli udělat hru podobnou slavnému Tomb Raiderovi s nádechem budoucnosti. To se jim do jisté míry povedlo a navíc přidali ještě povedený systém vylepšování postav. Hra vám hned na začátku dá na výběr ze čtyř hrdinů, z nichž každý má jiné vlastnosti a jiný styl boje. Pro srovnání, hra vyšla ve stejném roce jako například Grim Fandango, první Colin McRae Rally nebo Fallout 2.
Příběh začíná havárií jakési “vesmírné” lodi jménem Nautiflyus, na které jste jako člen posádky. Společně se svými druhy a kapitánem jste na cestě za tajemným artefaktem, kterému se říká Zelená perla a měl by mít obrovskou moc.
Podivná magická bouře zapříčiní pád plavidla a zatímco kapitán bude pomalu pracovat na opravě lodi, vy musíte vyrazit na průzkum neznámého světa, abyste donesli zpět palivo potřebné na odlet. Celou hru tak sbíráte malé lahvičky s palivem, které nakonec (snad) zdárně donesete zpět ke ztroskotané lodi, nejlépe společně s legendární Zelenou perlou.
Jak již bylo řečeno, na výpravu se vydáte s jednou ze čtyř postav (ze šesti pokud víte, jak na to), z nichž každá má trochu jiné vlastnosti, přednosti a slabiny. Kromě klasických zbraní, které jsou i tak nabité jakýmisi magickými náboji, můžete používat kouzla přímo, mezi které patří například zmrazení, léčení či tornádo, které zraní nepřítele. Ze své pistole můžete pálit pulzní náboje, plameny, blesky či jakési sloupy energie, které roztáhnou nepřítele do všech stran. Všechna kouzla i střelivo do pistole můžete vylepšovat za utržené zkušenosti. Ty získáváte průběžně za každou zabitou příšeru a můžete je libovolně rozdělovat mezi zbroj, magii, ovládání zbraně a všechny čtyři druhy střeliva.
Hrát můžete za Ike Hawkinga, desátníka z lodi Nautiflyus. Ten se zaměřuje hlavně na zbraně a jeho hlavní výsadou jsou pulzní náboje. Dále zde máme hlavního lodního mechanika Maxxe Havoka, který se soustředí na granáty a miny, lodního kněze Solaara se specializací na kouzla (a s havraním pomocníkem na rameni) a Julii Chase zabývající se napůl magií a napůl zbraněmi. Podle stylu hry se tak můžete celou hru prostřílet nebo používat silná kouzla a svého havraního přítele.
V průběhu hry navštívíte několik prostředí, z nichž každé má svého bosse a specifické příšery. Hned v první části se budete zaobírat mutanty s pulzními samopaly a velkým kamenným bossem. Čekají vás také laboratoře plné robotů nebo jakási podivná botanická zahrada plná dinosaurů. Na většinu bossů musíte použít nějakou taktiku, jako například nalákání do pasti.
Velkým kostlivcem ve skříni této hry je ovládání. Postavy jsou pomalé a když kliknete na akční tlačítko, aby hrdina vylezl po žebříku, trvá celkem dlouho než se k tomu odhodlá a provede připravené pohyby. Stejně tak šipku dopředu je nutné pustit o něco dříve kvůli naskriptovanému doběhu postav. Dva kroky navíc po uvolnění klávesy můžou často znamenat pád přes římsu a jistou smrt. Ovládání zbraně je více méně analogové a pro přesnější míření budete muset s postavou zastavit a pořádně se na míření soustředit. To jsou ale jen chybičky, které by mnoho hráčů označilo za hardcore prvky hry. Mnozí by si v takových útrapách možná i libovali.
Ve hře najdeme také několik hádanek. Velice zajímavé je například přenášení postav pomocí sítě jeřábů. Předem si musíte nastudovat trasu jednotlivých jeřábů a nechat se jimi postupně přenést přes velkou propast.
Celkově jde tedy o velice povedenou hru, která měla na dnešní poměry dost krkolomné ovládání, ale především neopakovatelnou atmosféru. Velké plus vývojáři dostávají za vydání hry pro PSX i pro PC. Celou hrou vás také bude provázet zajímavá (ne skvělá, ani chválihodná - prostě zajímavá) hudba, která parádně pasuje do podivných prostor, kterými se budete prodírat přes všechny mutanty a jiné nepřátele.
Hráli jste i vy staré “odétéčko”?
