V oblasti herního průmyslu se za ta léta objevilo mnoho her, které by se daly označit za kontroverzní. Od erotických srandiček, přes velké autové loupeže, až po brutální mix násilí, černého humoru a nechutností, jakým byl právě Postal 2.
Vývojářská a vydavatelská společnost Running With Scissors vždy byla ve svém počínání poněkud „při zemi“, během své existence totiž přišla pouze se dvěma díly hry Postal (zatím dohromady 7 datadisků, remaků apod.), ale i to jí stačilo, aby se stala nenáviděnou ochránci zvířat, feministkami či například starostlivými rodiči.
Již první Postal (1997) byl totiž řežbou, ve které máte dveře otevřené pro veškerou brutalitu, ačkoliv pouze z izometrického pohledu. Pokračování (2003) však ještě přitvrdilo a přineslo FPS, kde vidíte všechno hezky na „vlastní oči“. Ke druhému dílu vyšel také multiplayer s názvem Share the Pain a datadisk Apocalypse Weekend. Teprve vloni pak přišel druhý datadisk Paradise Lost, který navazuje na původní hru.
Žánr stříleček stojí především na používání zbraní za účelem zneškodnění někoho či něčeho. Počet zastřelených (nebo umlácených) se v každé takovéto gamese pohybuje minimálně v řádu desítek. Většinou se však jedná o prostou smrt, kdy tělo oběti padne k zemi. Postal 2 jde však v tomto dál, umožňuje totiž hráči zabít „nepřítele“ všemožnými bizarními způsoby.
Najdeme tu sice klasické zbraně jako samopal nebo brokovnici, ale navíc můžeme někomu useknout hlavu lopatou či ji rozdrtit perlíkem (Apocalypse Weekend). Z poněkud bizarnějších předmětů tu je například hnijící kravská hlava, která vašeho nepřítele otráví do takové míry, že bude zvracet krev.
Kontroverze se však netýká čistě zabíjení, ale také různého mrzačení zdejších obyvatel. Jedním z nejzvrácenějších způsobů je například ochromování lidí paralyzérem. Pokud to totiž přeženete, paralyzovaný nešťastník se pomočí a aby toho nebylo málo, můžete jej navrch pomočit i vy. Novou zbraní Apocalypse Weekend je také kosa, která vám dovolí sekat občanům končetiny ještě hezky zaživa.
Samotný příběh hry je vlastně jen jakýmsi doplňkem tohoto simulátoru brutality, v roli „hrdiny“ Postal Dudea máte během každého dne (pondělí až pátek) splnit určité úkoly – od koupení mléka, přes krádež vánočního stromku, až po močení na hrob vlastního otce. Dude má však pravděpodobně velmi špatnou karmu, neboť se takřka při každém jeho úkolu stane něco zlého. Když například jdete na autogramiádu, proběhne v obchodním domě atentát, ze kterého se musíte prostřílet ven.
Základní hra vás sice vyloženě nenutí k brutálnímu násilí, ale pouze k přežití, jako je tomu ve všech jiných střílečkách, nicméně předpokládat, že by někdo pouze plnil úkoly, je hodně snová představa. Ale jestli se necháte unést a začnete po stovkách upalovat lidi, je jen na vás. Datadisk Apocalypse Weekend pak, jak z názvu vypovídá, přináší další dva dny v týdnu, několik zbraní a rovněž poněkud surrealistickou první misi.
Pokud bychom měli jmenovat další bizarnosti ze hry, nesmíme opomenout například aportování lidských hlav psem, „nasazování“ koček na brokovnici nebo například úkol, v němž musíte utéct ze sídla sadistů, kteří Dudea převlečou do koženého kostýmu na sado-maso.
Při takovémto počtu všemožných bestiálních a deviantních kousků není divu, že se Postal 2 stal pro mnohé země a jejich vlády trnem v oku. Hra se stala nelegální napříč celým světem. Například na Novém Zélandu dosáhla sankce za držení hry až na 2 tisíce dolarů, její prodej, skladování nebo recenzování na dokonce desetkrát tolik a jeden rok vězení navíc.
O škodlivosti her, jejich brutalitě i nevhodnosti toho bylo za ta léta řečeno hodně. Vznikaly petice, lidé zakládali antiherní sdružení, média vymýšlela všelijaké poplašné zprávy. Pravdou je, že stejně „škodlivá“ může být jakákoliv kniha nebo i pohádka o zvířátkách, pokud je špatně uchopena. Když budeme hrát Postal 2, nestanou se z nás automaticky masoví vrazi. Ty z nás udělá mnohem více faktorů dohromady.
