PC | Akce | Téma

Retro: Return to Castle Wolfenstein – když zabíjení nacistů baví

Return to Castle Wolfenstein znamenal návrat Wolfensteina do nového tisíciletí a rozhodně není od věci si ho připomenou.

Wolfenstein je silné jméno, což pro vývojáře znamenalo vždy velikou zodpovědnost a velká očekávání fanoušků. Důvodem, proč se dodnes při vyslovení slova Wolfenstein třeseme blahem, však není pouze Wolfenstein 3D, ale i střílečka Return to Castle Wolfenstein.

Důležité začátky

Roku 1981 vyšla hra Castle Wolfenstein od studia Muse Software. Jednalo se o… no z dnešního pohledu o docela podivnou pixelovou hru, kterou nikdo z nás asi nikdy nehrál. Důležitým milníkem celé herní historie se stal až Wolfenstein 3D od studia id Software, který se tučným písmem podepsal na dnešním fungování stříleček z prvního pohledu.

Následujícím dílem Return to Castle Wolfenstein však vcházíme do doby, kdy Wolfenstein 3D je už starý a herní svět poměrně nedávno prožil vydání další legendy a to hry Medal of Honor v roce 1999. V této době byl multiplayer ve střílečkách velmi populární, ale singleplayerová kampaň byla v celkovém významu možná ještě důležitější.

wolfenstein_6.jpg
Nacisté jsou v Return to Castle Wolfenstein jako obvykle zvrhlí

Nakonec jsme se hry Return to Castle Wolfenstein dočkali až v listopadu 2001. Tehdy už měl Medal of Honor každý zahraný minimálně třikrát. Pro Wolfensteina to byl vzrušující comeback a lidé byli již ze samotného ohlášení tak nadšení, že ještě před vydáním mnohdy nazývali titul hrou roku.

Platformy

PC, PS2 a Xbox

Za legendární hru bychom sice Return to Castle Wolfenstein neoznačili, ale důležitým byl a to proto, že se opravdu povedl a předznamenal bouřlivé vydávání dalších Wolfensteinů.

V kůži B. J. Blazkowicze

Ve hře jste se chopili role B.J. Blazkowicze v době druhé světové války s velmi důležitým úkolem. Nacisti směřují k porážce, to se ale může velmi snadno změnit. Tajně provádí úchylné experimenty ve snaze vytvořit co nejlepší vojáky.

Začali také ve stylu Indiana Jonese prozkoumávat starověké kobky s cílem ovládnout jejich tajemství – což se jim samozřejmě povést nemůže a příběhově se postupně přenesete do role bojovníka za celé lidstvo. Celkově se příběh knižním bestsellerům nevyrovná, jeho hlavní funkcí je však navodit atmosféru, což zvládá naprosto skvěle.

wolfenstein_5.jpgwolfenstein_8.jpgwolfenstein_9.jpg
Atmosféra je v celém Return to Castle Wolfenstein parádní

Jednoduchost se nenosila

Již v té době krásné a dnes ještě krásnější je start celé hry. Do vaší cely se šel podívat voják, vy jste ho zabili, vzali mu pistoli a tak, jako v původním Wolfensteinovi 3D, se vydali povraždit celý hrad. Hned v prvních minutách začnete čelit připravené německé stráži a zjišťovat dvě věci.

Novnáři hru ve starších recenzích hodnotí jako mnohdy dost jednoduchou, na dnešní poměry se ovšem i na nejlehčí obtížnost „Don't hurt me“ („Can I play daddy?“ ve hře chybí) pořádně zapotíte. Je to jasná ukázka toho, že hry se opravdu stávají lehčími.

1.jpg2.jpg3.jpg
Někdy prostě musíte kropit nepřátele jednoho za druhým

Problematická umělá inteligence

S umělou inteligencí je ovšem ještě větší problém. Return to Castle Wolfenstein má skvěle zvládnutou koordinaci nepřátelských jednotek, která ale nevychází úplně z jejich samotné inteligence, jako spíš z jejich výborně odvedenému konceptu.

Postupem hry druhy nepřátel přibývají, což příjemně dokresluje hratelnost, která se díky tomu nestane stereotypní. Jejich přibývání však není náhodné. Běžné pěšáky za chvíli začnou krýt snipeři, poté se k nim přidají ohebná a zvlášť nebezpečná ženská komanda a tímto tempem brzy čelíte extrémně nebezpečným Němcům s raketomety, kteří s podporou svých spolubojovníků obhajují všechny role bitevního pole.

wolfenstein_1.jpgwolfenstein_3.jpgwolfenstein_4.jpg
V Return to Castle Wolfenstein vás čeká spousta dobrodružství

Samotné chování umělé inteligence proto působí jako předem připravené. Na tomto místě čeká voják za rohem a bude tam čekat, i když si hru zopáknete dvakrát. Celková obtížnost nevychází ani tolik z toho, že by vás nepřátelé naháněli a nakonec udolali, jako spíš na momentu překvapení.

Jinak však nepřátelské chování působí docela dobře, občas je sice kropíte jednoho za druhým, často ale využívají krytu a když vás spatří nebojí se střílet a řvát „Achtung!“ po celém kraji.

Ve chvíli, kdy jsem si však všiml, že v některých starších recenzích se setkává umělá inteligence spíše s (i když mírnou) kritikou, zamyslel jsem se nad standardy dnešní doby. Bohužel v dnešním hromadném vydávání titulů se snadněji setkáme s tím, že standardy, které by měly být naprostou samozřejmostí, se ukáží v naprosto bídném stavu. Je to však pravděpodobně dílem opravdu velikého přísunu her.

Mystično a kobky

U hry je dobré si všimnout, že byla vyrobena v době, kdy herní vývojáře fascinovali starověké ruiny a chrámy. Zřejmé je to i u řady dalších titulů jako například u Star Treku: The Fallen, Gothicu nebo třeba v Halo: Combat Evolved, kde však jsou starověké relikvie pozůstatky vyspělé mimozemské civilizace. 

wolfenstein_7.jpgNepřátelé s helmou jako ze Skyrimu

V Return to Castle Wolfenstein se kvůli tomu setkáte s bandou nemrtvých, kteří jsou však velmi chytře promyšleni. Základními jednotkami jsou mumie vybavené jedním střílícím kouzlem a vojáci se štítem a sekerou, přičemž jejich štít dokáže vaše rány nejen ubránit, ale i odrážet přímo proti vám. Postupně se k nim přidají další druhy nepřátel, čímž vytvoří nemrtvé šiky, které příjemně dotvoří atmosféru sebezničujících archeologických průzkumů členů SS.

Ještě náročnější je porazit výsledné potvory německých genetických pokusů. Nacisti dokonce i v tomto případě dostávají od svých objevů pořádnou nakládačku, ale kryjte se i vy, takový Super Soldier vybavený těžkými zbraněmi vás zabije než stačíte mrknout.

wolfenstein_2.jpg
Fešné nacistické monstrum

Hra vám díky tomu nabízí bohatý arzenál zbraní, ve kterém najdete hromadu různých druhů běžných typů (tedy tři druhy samopalů, dvě sniperské pušky atd.), ale také například těžkým kulometem, raketometem a hlavně také zbraní Tesla-Coil, kterou využijete zejména v pozdějších fázích hry.

Kampaň i multiplayer

V kampani se jinak setkáte s příjemnými, poměrně rozlehlými a otevřenými prostory. V době Return to Castle Wolfenstein to bylo u titulů běžnější. Hra proto není plná koridorů, ale můžete jít buď určitou přímočarou cestou nebo mapu prozkoumávat a hledat tajné místnosti. Hledání se vám může vyplácet například municí do účinnějších zbraní – což vás občas vytáhne ze skoro až bezvýchodné situace.

Kampaň hry vám zabere kolem tří až čtyř dnů, což na svou dobu nebylo číslo, kterým by se vývojáři vyloženě chlubili. Na dnešní standardy by to bohužel bylo dost. Do hry se díky náročnější obtížnosti a výjimečné atmosféry doslova vžijete a na kampaň jen tak nezapomenete.

5.jpg
Kampaň by mohla být delší

Po dohrání singleplayeru nabízela hra i multiplayer, který nebyl vůbec špatný. Hráli jste buď za nacisty nebo spojence a vybrali si mezi jednou ze čtyř tříd (voják, inženýr, medik a velitel), kdy za každou se hrálo trochu jinak a tým byl nejsilnější, když byly jejich počty vyrovnané.

Headshoty jsou vždy nejrychlejší způsob, jak odprásknout nepřátele

Hra předznamenala dnešní střílečky tím, že nemůžete použít boty, což je hrozná škoda a i přes mou snahu se mi opravdu nepodařilo nějaký server najít.

Boty si však můžete vytvořit pomocí módu. Do Return to castle Wolfenstein se tak, jako do mnohých jiných starších her, módy tvořily, já je však v první dekádě 21. století nezkoušel a dnes jsem rád, že hru dokážu vůbec spustit. Pokud ale máte s módy do Return to castle Wolfenstein větší zkušenosti, budeme rádi, když se nám svými komentáři pochlubíte.

Budoucnost Wolfensteina?

Return to Castle Wolfenstein je skutečně kvalitní titul, který doporučuji si zahrát i v dnešní době. Můžete si ho dokonce koupit i na Steamu (5 euro), takže by se sháněním neměl být problém. Úspěch titulu rozhýbal autory k vydání řady dalších Wolfensteinů včetně posledního Wolfensteina: The New Order v květnu roku 2014.

The New Order naštěstí dělá Wolfensteinovi více než dobrou pověst a to, že mu chybí mutliplayer, nakonec vůbec nevadí – je to jedna z nejlepších singleplayerových stříleček posledních let a Wolfenstein nikdy nebyl o multiplayeru. Pokud se tedy těšíte na chystané pokračování, určitě si mimo zopakování The New Order dejte i Return to Castle Wolfenstein, protože zabíjení nacistů je v něm zábavnější než ve většině jiných her.

Diskuze (4) Další článek: Startovní trailer Titanfallu 2 je o vzájemném vztahu člověka a titána

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,