Pro každého patriota by mělo být důležité pařit domácí hry. Spellcross je navíc první gamesou, která se dostala i na zahraniční trh.
V českých luzích a slovenských hájích se slavnějších pařeb urodilo jen pomálu. Ale pokud už se nějaká hra skutečně dostala do světa, většinou sklidila poměrně veliký úspěch. Budeme-li jmenovat ty nejlepší, nesmíme pochopitelně opomenout tituly jako je Mafia: The City of Lost Heaven, Hidden & Dangerous nebo Chameleon. Dnes se ale budu zabývat mnohem starší gamesou, kterou není nic jiného než Spellcross: Poslední bitva (The Last Battle).
Tahová strategie Spellcross byla vytvořena slovenskou vývojářskou společností Cauldron (Soldier of Fortune: Payback, History Civil War: Secret Missions), která její českou verzi vypustila na trh roku 1998 (anglická verze byla o rok později). Postupem času si hra získala fanoušky v mnoha zemích a stala se tak první hrou zemí bývalého Československa, která byla prodávána na zahraničním trhu.
Celý její příběh je vlastně jednoduchý a lehce připomíná mnohé jiné hry. Na Zemi se zčistajasna začali objevovat příšery, které útočí na lidstvo. V rámci boje proti nim vzniká lidská organizace Aliance, zatímco vetřelcům se říká prostě The Other Side. Vaším úkolem je vyčistit jednotlivé sektory světa, což probíhá formou misí, ve kterých mohou být navíc i další úkoly (např. objevení skladišť se zbraněmi).
.
Jednotkami Aliance jsou převážně vojáci a bojové stroje jako tanky či helikoptéry. The Other Side tvoří různé rasy nepřátel, jedněmi z prvních jsou například klasičtí orkové nebo tzv. Magotaři – létající opoještěři. Postupně však typů příšer přibývá, a tak musíte zkřížit svůj samopal i s draky, golemy či démony. Kromě zvětšování vaší armády dochází také k jejímu zlepšování, a to prostřednictví velmi jednoduchého získávání zkušeností.
Svou hratelností se Spellcross podobá například klasice Jagged Alliance (až na absenci inventáře), kromě bojového módu nalezneme totiž ve hře také uživatelské rozhraní, ve kterém probíhá výzkum, nákup jednotek či výběr jednotlivých misí. Svůj výzkum můžete soustředit na vylepšování vojáků ale také na získávání informací o nepříteli a jeho jednotkách.
Celá hra tedy vlastně probíhá naprosto jednoduše. Na mapě si zvolíte misi a vyberete jednotky, které půjdou do bitvy. V bojovém módu pak postupujete územím a hledáte nepřátele k zničení. Každý voják má určitý počet bodů k pohybu a útoku. Poté co zničíte nepřítele a případně splníte další úkoly, se vracíte zpět do menu. Příběh je zprostředkován mnoha detaily a informacemi o nepříteli i vašem tažení, něco je formě textu, jindy můžete zhlédnout video.
Spellcross je klasickou tahovkou, která i po letech přináší mnoho hodin zábavy. Ve své době přišla s několika zajímavými postupy, jako bylo vylepšování jednotek či možnost nákupu „hrdinů“ v podobě důstojníků. Hra není o pouhém nekonečném plnění misí, své jednotky i jejich vybavení musíte vylepšovat a obměňovat, jinak vás nepřátelé doslova roztrhají. Navíc je hra docela tuhá, a to i na nejnižší obtížnost, což se dnes jen tak nevidí.
Poněkud otrocké je však například posouvání vojáků v rámci bojového módu, všechny jednotky totiž musíte každé kolo přesunovat po jedné. Mnohem snazší by bylo obtažení a hromadný přesun, což je však pravděpodobně tak trochu oříšek vzhledem k různému počtu AP. Další výtkou mohou být zbytečně velké mapy – někdy se vám totiž stane, že většinu nepřátel pozabíjíte hned, a pak v kolovém systému běháte po mapě a hledáte posledního orka, na kterého stačí tři výstřely z hummeru.
Spellcross: Poslední bitva je excelentní pařbou, u které nejednomu hráči ukápne slza nostalgie. Za její vynikající hratelností stojí především množství herních možností, potřeba taktizování i super klišé příběh. Dnešním hráčům se může zdát zastaralá, ale stačí pár misí a všichni jsou v pasti – „dám ještě jednu a jdu spát“.
