Barva slouží obvykle k namalování obrázku, případně vymalování bytu. Ale střílet s ní po sobě? I to jde. A nemusí jít zrovna o paintball.
Splatoon dokazuje, že Nintendo stále dokáže vystoupit ze své komfortní zóny a vydává i jiné hry, než variace svých nejsilnějších značek. Nejnovější hra z klíčové divize Nintendo EAD je totiž (primárně) multiplayerovou týmovou střílečkou viděnou z třetího pohledu.
Ovšem nebylo by to Nintendo, kdyby do populárního žánru nepřidalo svoji dávku osobitosti – ve Splatoon tak po sobě nestřílejí drsní vojáci, ale cákají po sobě barvu inklingové, zvláštní tvorové, kteří se dokážou proměňovat z olihní do lidí. A to je jen jeden z originálních nápadů hry.
Stylové olihně
Na začátku hry si zvolíte, zda chcete hrát za inklinga chlapce, či dívku a následně se dostanete do hlavního rozcestníku, který připomíná tokijskou čtvrť Shibuya. Hlavní dominantu představuje vysoká věž, jejímž prostřednictvím se připojujete do klání více hráčů. Mimo to tu narazíte i na několik obchodů s různým vybavením a pár podivných existencí, díky nimž se dostanete k misím pro jednoho hráče, případně pro vás dokáží shánět vybavení na vyžádání.
NPC postavy doplňují charaktery samotných hráčů, kteří se volně procházejí, líně zevlují okolo, sedí na zábradlích a prostě obecně vytvářejí dojem živoucího světa. Na první pohled je patrné, že se tvůrci silně inspirovali streetovou a graffiti kulturou, takže inklingové hýří barvami, nosí stylová trička a kecky a obecně působí „cool“. Líbivou vizuální prezentaci doplňuje i neméně stylový hudební doprovod míchající pop, rock, elektro i trochu metalu. Obecně prostě Splatoon působí velmi energicky a má šmrnc.
Koupeme se v barvě
Fešácký vizuál ovšem představuje jen jednu stranu mince, tou výrazně důležitější je samotná hratelnost. Splatoon staví na základech third person stříleček, ale klasickou šablonu výrazně mění použitím barev jako herního prvku.
Cákáním barvy po protivnících je sice likvidujete, ovšem důležitější je, že barva ulpívá i na všech površích – vertikálních i horizontálních. Stisknutím jednoho tlačítka pak vašeho barvu cákajícího, humanoidního inklinga proměníte v oliheň, jež dokáže v barvě plavat. A do klidně i do kopce.
Přidejte si pár dalších prvků, jako že olihňáci plavou v barvě rychleji, jsou v ní neviditelní a doplňují si v ní zásobu munice do svých zbraní. Ovšem to platí jen pro vaši barvu, ta cizí vás razantně zpomaluje a zraňuje. V kombinaci s členitými mapami se tak z čisté akce stává jakýsi mix střílení a plošinovek, kdy je přesná muška stejně důležitá jako taktické uvažování.
Pušky a válečky
Jednoduché základní mechaniky rozšiřuje celá řádka věcí, přičemž tou nejdůležitější se pochopitelně stává vybavení. Zbraní existují v podstatě tři základní druhy: rychlé kulomety, silné odstřelovačky a válečky, které jsou účinné v boji zblízka.
Každá zbraň má tři základní vlastnosti, jako je například rychlost palby, plus přiřazenou sekundární a speciální zbraň, což mohou být například granáty s barvou, sonar, raketomet, či možnost se proměnit v ničivého Krakena. Je toho prostě dost, z čeho si vybírat.
To samé platí i pro oblečení. To se dělí též na tři druhy: klobouk (či prostě něco na hlavu/obličej), triko a boty. Každý z kousků vybavení nejen jinak vypadá, ale hlavně nabízí různé bonusy: rychlejší pohyb v barvě, silnější poškození s hlavní zbraní, vyšší obrana, účinnější speciální zbraně a tak dále.
Základní bonus vybavení je známý, nicméně každý kousek garderoby může nabízet i víc bonusů, které se odemykají tím, jak vybavení používáte. Prosté, ale zároveň dostatečně komplexní na to, abyste pokračovali v hraní a hnali se za stále lepším vybavením.
Svižné zápasy
Svoje vybavení a zbraně můžete vyzkoušet ve dvou typech multiplayerových klání: běžné a „ranked“ boje. V těch základních bojujete o peníze a zkušenosti, za které si odemykáte a nakupujete nové vybavení, v ranked už jde o stoupání v hodnocení od C- do A+.
Každý z typů her nabízí (zatím) jeden mód. V běžných bojích je to Turf War, kde je cílem mít barvou svého týmu pocákanou co největší plochu arény, ranked nabízí Splat Zones, což je varianta king of the hill – týmy se snaží udržet specifikované území (barvou, jak jinak) co nejdéle.
Oba módy jsou velmi svižné a zábavné, přičemž zvlášť Turf War je velmi přívětivý pro občasné hráče, protože víc než přesná muška je důležité taktické myšlení. Splat Zones představují už výrazně soutěživější záležitost.
Mapy pro multiplayerové hry se hodí ke městskému stylu hry, takže jde o lokace, jako třeba skate park, přístav a podobně. Rozhodně jsou nápaditě navržené a mají vlastní specifika, ovšem mají zásadní problém – je jich zatraceně málo, stejně jako módů.
Každé tři hodiny se v rotaci mění dvě mapy, které se dokáží poměrně brzy ohrát. Tvůrci slibují pravidelně přidávat další nové módy i mapy, nicméně pravdou je, že Splatoon spíš vsází na kratší, ale intenzivnější dávky zábavy, kdy si zahrajete večer pět, deset her a jdete spát. Pro občasné hráče ideální, ovšem hardcore nadšený nebude.
Ocenit musím stabilitu a rychlost připojení do hry - stalo se mi snad jen jednou, že mě hra vyhodila chybu připojení, jinak bylo otázkou maximálně pár desítek sekund, než jsem se dostal do hry. Pokud něco vytknout, tak je to nekonzistentní matchmaking, který mě často spojoval s hráči na výrazně vyšší úrovní.
Další zpestření
Slabší nálož multiplayerového obsahu dokáže kompenzovat kampaň pro jednoho hráče, která nabízí 30 nápaditých úrovní, v nichž se jednou snažíte prostě dostat z jednoho konce na druhý, jindy zase bojujete s bossem a podobně.
Mise jsou odděleny od multiplayeru, používat můžete jen základní zbraň, jež však lze upgradovat. V průběhu hraní nacházíte i speciální svitky, které odhalují příběhové pozadí. Ano, je tu i něco jako příběh, ovšem nečekejte nic světoborného.
Příjemnou jednohubku představuje lokální multiplayer pro dva, kde soutěžíte o nejvíce prasklých balónků.
- Spousta dobrých nápadů
- Stylové zpracování
- Svižná hratelnost
- Stabilní multiplayer
- Málo map a módů (zatím)
- Zvláštní matchmaking
Splatoon nezapře, že jde o hru od Nintenda. Tvůrci si sice načetli konkurenci, ale použili to, co se jim líbilo a jindy jsou vysloveně proti trendům – ve hře tak například chybí něco tak zásadního, jako je voice chat a dostat se do hry s kamarády taky není úplně brnkačka.
Nicméně hratelnost je až krystalicky čistá a podle mého dokáže Splatoon chytnout i hráče, kteří nehoví hrám typu Call of Duty a Battlefield. Já jsem jedním z nich.
