The Order: 1886 – filmový film (recenze)

Přiznám se, že mě The Order po celou dobu jeho vývoje jaksi míjel. Kromě uhrančivého vizuálního kabátku, který bezesporu patří mezi to nejlepší na současném trhu, prostě nešlo o něco, z čeho by se měl člověku zvedat tep. Nyní mám titul za sebou a dojmy z vlajkové lodi PS4 na nejbližších několik měsíců jsou...inu, stejné. Ale popořadě.

Rytířem kulatého stolu

Hráč se vypraví do Londýna alternativní historie, kde rytíři kulatého stolu nesou na ramenou tradici a ochraňují lidstvo od kříženců – napůl lidí, napůl monster, kteří po celá desetiletí díky své brutalitě a nesrovnatelné síle vítězili v konfliktu ras. Klíčem k vítězství je Černá voda, tajemný elixír, který dává rytířům nadpřirozenou sílu, neuvěřitelnou výdrž a schopnost téměř nestárnout a zotavovat se z většiny zranění. Zkrátka hrajete za Wolverina.

Nerovný boj však čeká brzký konec. Hráč totiž narazí na množství nečekaných zvratů, konspirací a zrad, především ale odhalí tajemství, které může být jediným možným řešením k ukončení patálií řádu. Do chumlu se navíc připletou i povstalci, kteří byli kvůli svému statusu ponecháni osudu. Rytíři tedy musí nejen rozluštit, co se vůbec děje, navíc jsou nuceni bojovat proti těm, které kdysi přísahali chránit.

Jestli se dá něco ve hře bezpodmínečně vyzdvihnout do popředí, je to výtvarný styl a atmosféra viktoriánského Londýna s příměsí steampunku. Průmyslová revoluce přinesla do alternativního světa slušný nášup unikátních zbraní, vybavení a dalších vymožeností, které by jinak nebyly zcela možné. A vy jakožto stráž lidstva k nim budete mít přístup. Do akce vyrážíte se svým týmem svěřenců a schopných lovců, hrát ale budete vždy a pouze na ústřední postavu. Téměř po celou dobu hry se přímo nabízí kooperace, ta ale bohužel chybí.

Od začátku do konce

The Order je hra, která nepřekvapí. Utíká dopředu přesně tak, jak čekáte a jediné, co můžete je užít si jízdu. V případě, že moc nespěcháte, čeká vás cca 7 hodin akcí nabitého scénáře, který naštěstí není moc klišovitý a příběh působí dostatečně inteligentně. To je pro lineární a veskrze klasickou střílečku velmi výrazné plus, bohužel chybí jakékoliv odbočky a kromě audio záznamů a rozličných maličkostí ve hře není co hledat. Další výhodou jsou povedené souboje, které díky svému realistickému podání a kinematografické stylizaci neomrzí. Vůbec je celá hra svým stylem velmi podobná filmu, ať už mluvíme o ořezaném obrazu ve stylu širokoúhlé obrazovky či práci s kamerou. Musím ale uznat, že to díky ní vypadá zatraceně dobře.

Minimálně polovinu hry prosedíte u filmečků, což jen podtrhuje zaměření hry a ačkoliv jsem si příběh i jeho podání užil, hned několikrát jsem se přistihl u poklepávání z nedočkavosti. Hra vás totiž ke hraní jako takovému musí vyloženě pouštět, což je u videohry dost špatné. Sotva stihnete zavadit o páčku nebo tlačítko a máte tu další animaci. To nepříjemně kouskuje hratelnost a i když tempo a filmovost díky tomu vůbec nestrádá, občas to dokáže vyloženě naštvat. Především, když chcete hrát.

Když už vás ale hra pustí ke kormidlu, vše velmi připomíná akci Gears of War. Pobíháte, kryjete se, střílíte. Projdete se trochu klidnějším prostředím, občas vypáčíte zámek či prohodíte pár slov s kolegy a jede se nanovo. To titulu rozhodně nemáme za zlé, akci zvládá s přehledem, rozhodně bychom ale uvítali nějaké to osvěžení. Co takhle honičku? Trochu té detektivní práce? Kdepak, máme tu herní ekvivalent Michaela Baye. A to „herní“ berte s velkou rezervou.

Pod rouškou noci

Abych ale jen nenadával, hra zvládá mnohé prvky špičkově. Od neutuchající akce vás vezme na pár misí, kde si zkusíte tiché plížení. A zde narazíte na další životně důležitou složku hry – QTE momenty. Včasné mačkání kláves je tu přítomno u valné většiny činností, ať už mluvíme o úhybných manévrech nebo obyčejném zabíjení zezadu. Proč sakra nemůžu zasadit rozhodující úder sám? Když se přes to ale přenesete, čekají vás velmi solidní stealth pasáže. Až na to, že chyby se tu neodpouští.

The Order byl často spojován s dalším revolučním krokem v oblasti grafiky a pod to se musím bez zaváhání podepsat. Opravdu často jsem si připadal jako při hraní CGI filmečku, tak vysoká kvalita patří vizuální stránce hry. Všechny filmečky jsou zpracovány v enginu hry a přechod mezi nimi a hraním samotným je zcela nerozeznatelný. Postavy vypadají věrohodně se zcela realistickými výrazy obličeje a emocemi, které se nejvíce projevují během rozhovorů.

Kapitolou samou pro sebe je technologie osvětlení a stínování, stejně jako vzhled londýnské mlhy a kouře. Právě tyto aspekty posouvají zážitek na úplně jinou úroveň a v některých scénách jsem tápal, zda náhodou nejde o obyčejné záběry natočené kamerou. The Order je bez kompromisů jednou z nejlépe vypadajících her na současném trhu a důvod, proč se na další léta s konzolí PS4 začínám zatraceně těšit.

Ruku v ruce s vizuálem jde i prvotřídní dabing a sednoucí epický soundtrack. Ostatně často jde spíše o interaktivní film než hru, zklamání v této oblasti by tedy bolelo podstatně více než jindy.

PS4

The Order: 1886

Dostupné pro: PS4

Žánr: Akce | Akční střílečka

Výrobce: Ready at Dawn

Začátek prodeje: 20. února 2015

• Stylizace
• Filmové podání
• Grafická stránka
• Slušná akce

• Omezenost
• Lineárnost
• Neustálé QTE momenty
• Žádná přidaná hodnota

Recenze hry |Další články o hře Doupě hodnotí:

Ptáte se, zda se The Order: 1886 vyplatí? Inu, za plnou cenu dostanete relativně krátký a intenzivní zážitek bez jakékoliv přidané hodnoty či multiplayeru, což samo o sobě znamená, že bude rozumné si počkat na slevu (pokud vyloženě nejste poblázněným sběratelem trofejí). Pokud bych měl ale zhodnotit hru samotnou, nejsem zklamán. Jde o veskrze lineární a přímočarý, ale parádní, poutavý a především velmi filmový zážitek s bezprecedentní vizuální stránkou a výtvarným stylem. Občas potřebujeme i to, nemyslíte?