Until Dawn: studentský strašák (recenze)

Žánr interaktivních adventur, které více sledujete než hrajete, se neustále rozrůstá. Hlavně poslední léta jasně dokazují, že rozhodně nejde o vymírající druh a po takových peckách jako Heavy Rain, Beyond: Two Souls, The Wolf Among Us či The Walking Dead tak přichází další titul, tentokrát exkluzivně na platformu PS4. A ačkoliv jde o trochu jiný soudek, rozhodně dokázal překvapit více než příjemně.

Perná noc

Filmový žánr slasherů není pro všechny. Buď ty béčkové krváky zbožňujete, nebo je nemůžete vystát. Rozličné studentské výlety do horských chat, které se zvrtnou v krvavou řež, tu s námi jsou už desítky let a vlastně nejde o nic světaborného. Until Dawn ze začátku působil jako veskrze béčkový hororový thriller, kde se skupinka lidí snaží přežít v horách do úsvitu. A vlastně v tomto smyslu veskrze béčkový i je. Dost překvapivě ale přináší do vínku několik aspektů, které kvalitu výrazně pozvedávají.

Příběh tu rozhodně nebudu nijak rozvádět, vše podstatné už víte z předchozího odstavce a právě dobře střižený scénář je jednou z věcí, které vás donutí hrát až do konce. Titul se hraje jako klasická adventura ve stylu Beyond, kde čas od času pohybujete postavou, provádíte interakci s prostředím a sledujete filmečky. Důležitou součástí jsou tu samozřejmě quick-tim momenty a chvíle, kdy se musíte pro něco rychle rozhodnout. Právě to je alfou a omegou titulu, jelikož právě na rychlosti a správnosti vašeho rozhodování v krušných chvilkách záleží na tom, kolik studentů vůbec noc přežije.

Většina z nich navíc působí sympaticky a není problém se s hrdiny zžít. Pokud je někdo svině, bude svině, pokud si máte někoho oblíbit, také se tak stane, navíc postupně projdou ovladačem všichni hrdinové. Věrohodnost podtrhují především brilantní herecké výkony protagonistů, které jsou podpořeny nejen jednou z nejrealističtějších technologií snímání obličejů, jakou jsem kdy viděl, ale především opravdovými herci, jež propůjčili tvář hrdinům. Narazíte tu např. na Hayden Panettiere, Bretta Daltona či tajúplného psychiatra Petera Stormare, a tím výčet rozhodně nekončí. Všichni působí věrohodně a realisticky, což atmosféře rozhodně přispívá, vůbec patří grafické zpracování k tomu nejlepšímu, co lze v současné době na konzolích najít. Ostatně, u exkluzivit to tak většinou bývá. Jen ten Peter by mohl trochu klidnit hormon s mimikou.

Tisíce možností, tisíce smrtí

Hra ale může vypadat sebelépe a přitom půjde o odpad, pokud nebude mít kvalitní hratelnost. Jak už jsme zmínili, Until Dawn je spíše interaktivním filmem a pokud neholdujete takovému žánru, zkrátka si hru neužijete. Je tu však jeden prvek, který hru posouvá nad svou konkurenci. Jde o tzv. systém motýlích křidélek, neboli Butterfly Effect, který říká, že sebemenší malá činnost či gesto může mít v budoucnu obrovské, a mnohdy negativní následky. A právě na tom stojí a padá celá hratelnost titulu.

Ať už děláte cokoliv ve hře, často vás titul světelným efektem upozorní na to, že jste právě vykonal něco, co bude mít následek. Ať už to byla letmá zmínka v rozhovoru či výběr konrétní cesty lesem, vše má své následky a později se budete divit, co všechno vás může kousnout do zadku kvůli dřívější nepozornosti. Hra je tak nejen velmi napínavá a zábavná, jelikož přímo na vašem počínání závisí život všech hrdinů, ale především nutí k opětovnému hraní. Po druhém kolečku jsem tak mnohdy dostal zcela jiné situace, rozhovory a samozřejmě i koncovku, což považuji za velké plus. Titul má navíc striktní systém automatického ukládání, takže vaši případnou zbrklost nijak neobejdete.

Příběhem se bez problémů prokoušete za nějakých 5-6 hodin, bohužel bez jakékoliv přidané hodnoty. Samozřejmě tu nechybí sběratelské předměty a totemy, jež vám prozradí možnou budoucnost, která vás při výběru některého rozhodnutí čeká. Je to zajímavé zpestření, hráče ale táhne dál především atmosféra a výborní herci.

Pěknou vychytávkou je i možnost využít ovládací schéma s pohybem celého ovladače, což sice není tak pohodlné jako klasický pohyb páčkou, je ale bráno originálně a i citlivost je na dobré úrovni. Parádně byly využity i některé funkce Dualshocku 4, jako například nutnost zůstat v některých chvílích zcela nehybně a nevybočit LEDkou na ovladači z vyznačené oblasti.

Until Dawn se zpočátku jevil jako veskrze průměrný b

éčkový horor, který nepřinese naprosto nic zajímavého a nového. V některých oblastech tomu tak doopravdy je, skvěle namixovaný scénář v kombinaci s výborným audiovizuálem a systémem činů a následků vás ale dokáže bez problémů udržet i několik kol v této hře. Pro mě jeden z nejpovedenějších interaktivních thrillerů na konzoli PS4. 

PS: Nezapomeňte se zúčastnit naší soutěže, ve které můžete vyhrát hru Until Dawn i s tématickým tričkem!