Vietnamská válka na monitorech: výběr herních chuťovek

Něco málo o s ní svázaných filmech

Peklo v džungli, válka bez frontových linií, zelené peklo, krysí válka pastí, zbytečná válka, vrtulníková válka, válka na nebi a v podzemí, – válka ve Vietnamu (1955–1975) si už za svého průběhu vyzískala bezpočet všeříkajících přízvisek a přezdívek. O většině úskalí i nesmyslnosti této vleklé a surové potyčky jsme byli poučeni hvězdnou triádou filmů: Apokalypsa, Četa a Olověná vesta, zapomínat bychom však neměli ani na ty méně známé, kupříkladu Hamburger Hill a Obléhání základny Gloria, kterýžto bych vám tímto chtěl doporučit. Za zmínku stojí také novější filmové počiny, zejména Údolí stínů, vypichující úlohu helikoptérové kavalerie na vietnamském bojišti.

Něco málo o té podivné válce

Vietnamská válka ztělesňovala nejen zkoušku lidské vytrvalosti, ale i nových vojenských technologií, z nichž některé spíše než nepříteli napáchaly více škod ve vlastním táboře. A například stíhače a stíhací bombardéry, které spoléhaly na účinnost řízených střel a jaksi pozapomněly, že proti nepředvídatelným cílům v neprostupném pralese jim takové nebudou příliš k užitku. Nejen severovietnamské MiGy pak ukázaly, že rychlopalným kanónům ještě zdaleka neodzvonilo.

Příliš vysoká rychlost proudových letadel nad palmami a tedy evidentní nepřesnost si vyžádala zapojení „pomalých“ vrtulových strojů a předsunutých leteckých návodčích, jejichž vrtuláky se nad bojištěm vznášely jako nějaké oživené archiválie.

Neosvědčil se celohliníkový (!) tank M551 Sheridan, jenž byl primárně zkonstruován pro účel padákových shozů a leteckého transportu. Neodolný pancíř byl párán a propalován zbraněmi Vietnamců, systém protitankových řízených střel odpalovaných z jeho kanónu ve vlhkém klimatu stávkoval, načež se velitelé rozhodli elektroniku demontovat a střílet starou dobrou konvenční municí.

Ani ta však s tímto tankem nefungovala takříkajíc jako po másle. Stejně tak „kultovní“ kulomet M60 neměli vojáci příliš v oblibě, nebyl mechanicky právě spolehlivý a na přenos v tropické oblasti měl až přespříliš vysokou hmotnost. Na pozemním bojišti mezitím zavládla ukázková patová situace. Problémů s technikou bylo na straně Američanů mnohem více, až se člověk při vnímání celku podivuje, že jejich druhoválečná zkušenost v Tichomoří nepřinesla v tomto ohledu poněkud více prozíravosti.

Později již dokázalo americké letectvo skenovat nejhlubší džungli s kamerami, jež uměly rozpoznat takzvanou živou vegetaci od mrtvé, – nalámané maskovací větve se zkrátka zobrazovaly v černé barvě. Nelítostná dodávka pum a napalmu na sebe pak nenechala dlouho čekat. Zdá se to poněkud nepravděpodobné, leč některé statistiky hlasitě halasí zdrcující informací, že na území Jižního a Severního Vietnamu, Laosu a Kambodži bylo po čas konfliktu svrženo více leteckých pum než ve 2. světové válce vůbec. Vzhledem k délce trvání války ve Vietnamu a majoritní orientaci na shozy pum z mohutných leteckých svazů není takovýto neblahý rekord až tak nepředstavitelný.

Něco málo o nezájmu vývojářů

Vietnamská válka tak představuje velice zajímavou půdu pro tvůrce akčních počítačových her. Použitá bojová technika ve vší zkázonosné rozmanitosti, prostředí samotné, napětí, i fotografická a filmová základna nahrávají doslova na smeč odvážným vývojářům. Dokázali však autoři této šance někdy plně využít?

Dokázali na nás dechnout mrazivým záfunem situací, kdy příslušník americké pěchoty netušil, jestli to či ono před ním je jen trs zaschlé trávy, motouz lana, nebo schoulený příslušník Vietcongu s velice trpělivým prstem na spoušti? Proč se vlastně téma války ve Vietnamu tak rychle odporoučelo a proč je takových kvalitních her pohříchu málo? Čeká nás nový boom? Ačkoliv slovo boom zní v souvislosti s příslušnou herní produkcí možná drobet nadneseně.

Říká se, že ve válkách neexistují vítězové, jen poražení. Vietnamská válka však svého vítěze má a zná a svým postojem vnímání coby velkého průšvihu tvrdí tento fakt i sami Američané. Výsledek války lze mimo termín prohry interpretovat ještě jedním způsobem – USA zkrátka plně vietnamizovalo válku a uprchlo domů. Houževnatí Severovietnamci (za tiché pomoci Sovětského svazu a jiných komunistických zemí) zkrátka unavili vojenskou velmoc natolik, že už nedokázala vzdorovat ani tlaku bojiště, ani bouřím na domácí severoamerické frontě.

Že tam Američané prohráli je možná jednou z odpovědí na otázku, proč se s vývojem podobných her nikdy právě neroztrhl pytel. A já bych tak rád spatřil in-game video, kterak si poslední prchající Američan do vrat evakuačního vrtulníku nakrásně gaťky přiskřípnul. Třeba se jednou dočkám. 

FPS akce a „third personky“ nejen o Charliem

Vietcong a datadisk Vietcong: Fist Alpha (2003 a 2004)

Kdyby bylo pojmenování hry na Boženě Němcové, zcela jistě by volila „V pralese a podzemí“. Česká velepecka, na níž jsme si v roce 2003 mimo jejích vlastních kvalit cenili i faktu, že se jedná o jakéhosi předposla laviny áčkových FPS s tématikou právě války ve Vietnamu. Co neočekával zřejmě nikdo, byla skutečnost, že původní Vietcong zůstal na tomto poli až do dnešních dnů neporažen.

Občasné úsměvné momenty, bugy a těsné koridory a´la divadelní kulisy zdařile vymanévrovalo dokonalé ozvučení, životnost postav i jejich peprných hlášek a zákeřní (doslova) příslušnící Vietcongu a NVA na těch nejnesnadněji odhalitelných místech. Jejich drzost byla stejně bezedná jako obrovské zásobníky sovětských zbraní. A co ve Vietcongu chybí? Ehm, snad plamenomet?

Vietcong stavěl na logickém postupu,z bodu A se přecházelo do bodu B, přičemž nezůstávalo za závěsem tajemství, jak se jednotka dostala také do bodu A. Dobovéhudební skladby a přehršel dokumentů dotvářely komplexní vhled do této neblaze proslulé epochy amerického válečnictví. Navíc tady dokonale rozpoznáte palbu jednotlivých zbraní, a že to bude pořádný rambajz! Vietcong včetně datadisku Fist Alpha není jen zábavnou a rozmanitou akcí, ale také interaktivní učebnici bojovnického řemesla konfliktu a historických souvislostí. Vietcong nejednoho hráče vzdělal, což není u českých her jev neobvyklý, mě osobně však pošťouchl k opravdovému dalšímu rozvoji zájmu o válečný konflikt ve Vietnamu.

Vietcong 2 (2005)

Druhý díl české hry docela dobře vystihuje slavné švejkovské „v útlém věku mě pohodila“. Ze hry již nelze vycítit takový zápal pro věc a snad ani tu upřímnou lásku pro dílo jako v případě předchozích titulů studia Pterodon. Tlaky ze strany vývojáře a časový pres – folklor -, drtící i hry, které by snad z vyššího principu měly být dotovány státními útvary. Inovace nedokázaly přebít šeď, prázdnotu a neúplnost. Na zbraně byl hezký pohled a zvuk výstřelu či výmetu nezaostával.

Nově jsme také měli pročistit ulice a domy vietnamských měst, dvojka nás z džungle přenesla do světa „urban operations“ a pořádné destrukce lidských obydlí, která se zde koná jen jaksi napůl. Asi největší devizou druhého dílu je, že má na co navazovat. Cesta k němu zcela jistě povede přes předchůdce. Koho tedy uchvátila jednička s datadiskem, bude mít chuť zkusit i dvojku. Možná vytrvá, možná nikoliv. Ať tak či onak, dostanete český dabing a poctivou porci očekávání, která možná byla pro mnohé oním kamenem úrazu.

Men of Valor (2004)

Pár slovy – vyumělkované a tak trochu, jako by se samotné těžiště hry obracelo k hráči zády. Těžko vysvětlovat, Men of Valor je hra, kde akce laguje, i když je framerate na optimální úrovni. Trochu přihlouplá, trochu odosobněná, neoriginální a bez nezapomenutelných momentů. Přesto se jedná o dobrou FPS z prostředí války ve Vietnamu, jíž nahrává, že podobných bylo a je jako šafránu.

V početnější konkurenci by jen nesnadno obhajovala svou přítomnost v tomto výběru. Milovníci bojových mašin a tehdejších hudebních fláků budou spokojení. V jedné misi také uzříte, jak se do válečné vřavy ve stále větší míře počala vtírat kamera televizních stanic. Abyste si hru užili, budete muset zásobníky do útočné pušky M16 čistit od písku nejen poklepáním o helmu, ale nejlépe je i řádně propláchnout technickým benzinem a poté promazat. Pak to střílí skoro samo!

7554: Glorious Memories Revived (2011) 

Pokud dáte jen na recenzentská hodnocení, dáte od titulu 7554 honem ruce pryč. To by ale byla velká chyba, protože se za a) jedná přímo o výtvor vietnamských vývojářů (pohled druhé strany vždy vítán), za b) si hlavní kampaň zahrajete za chlapce nevelkých postav s pištivým hrdelním hlasem a za c) konečně nakopete zadek též „vždy tak skvělým“ Francouzům. Správně, uhodli jste – hra zavede zájemce do končin, které Francouzi i celý západní svět s koloniální přezíravostí nazývali jako Indočínu.

A když si Vietnamci po převálcování Francie Němci uvědomili, že jejich pán není tak silný, jak se dosud jevil, rozpoutalo se na Zadní Indii pro žabožrouty hotové peklo. No sakrblé. Válka v Indočíně (1946–1954) tak čeká na nové maso do mlýnku a je jen na vás, zda-li řeknete této velké neznámé své ano. Máte jedinečnou šanci dozvědět se o konfliktu i něco víc, než jen, že tam byli nějací legionáři s podivnými čapkami a že tam byla „ta“ bájná bitva u Dien Bien Phu.

Line of Sight: Vietnam (2003)

Hra, která s datem vydání jen o kousíček předběhla český Vietcong. Line of Sight: Vietnam pochází od tvůrců titulů Deadly Dozen a Deadly Dozen 2: Pacific Theater. Komu je tedy rukopis autorů nadevše blízký (a sám se řadím do skupiny říkajících „ano“), nemůže sejít z cesty a šlápnout na panji. Hra nadprůměrných kvalit poměrně rychle upadla v zapomnění, prachbídná reklamní propagace a datum vydání právě před Vietcongem znamenalo, že si mladší ročníky neměly šanci uvědomit, že tu před Vietcongem bylo o Vietnamu ještě něco jiného. Škoda.

Shellshock: Nam ´67 (2004)

Hra, jež vyšla v roce zlatých časů Vietnamu na monitorech, takže si ještě stihla vydělat na vlastní pokračování. Shellshock nám chtěl mocí mermo dokázat, že tahle válka byla opravdové peklo krutosti nejkrutější. Výjevy násilí a surové kompozice smrti lemují celou hru jako usychající švestky české silnice. Bohužel však hra toto mrhání vražděním nedokázala vykreslit s dostatečnou výpovědí reality, a proto se hráči kolem hlav naražených na kůl procházeli s ledovým klidem.

Komu by ho bylo líto, když je to jen nějaký „počítačový panák“? Shellshock: Nam ´67 nebyla dokonale zábavná hra, přesto však byla co do kvality na hony vzdálená například novější Tunnel Rats a také, bohužel, i druhému podivně hororovému pokračování s názvem Shellshock: Blood Trails.

Pár slov o multiplayeru: multiplayerová klání z vietnamské války nejlépe přenesl na monitory titul Battlefield: Vietnam (2004) s nejlepším OST mezi VC hrami vůbec, kterému těsně šlape na paty o sedm let novější Battlefield: Bad Company 2 – Vietnam. V tomto ohledu drží zástavu velice vysoko také oba díly tuzemského Vietcongu.

Více přemýšlení: přitažlivý jinožánrový Vietnam

Platoon (2002)

Zajímavá zapomenutá hra, pyšnící se na svém bookletu kultovním záběrem z filmového veledíla Četa. A když všichni ostatní vydávali druhoválečné, napoleonské, caesarovské a kdoví jaké jiné strategie ještě, riskli to tady s 3D RTS z prostředí války ve Vietnamu. Pro zájemce o téma hotový poklad, pro ostatní jen další postarší strategie.

Perfektní prostředí, hřmící tanky v hloubi džungle, nepřívětiví a drsní vojáci – mrknete na screenshoty a buďto zalíbení přijde, nebo nikoliv. A pozor – obtížnost je vysoká, ukládat se nedá. AI jednotek též nepatří k usnadňovatelům plynulosti hry. Buď jak buď, jdu si ji zahrát!

Men of War: Vietnam (2011)

Kdo by chtěl v rámci kampaně pro jednoho uzřít vietnamský konflikt oděný do nejmodernějšího kabátku, kdo si libuje v perfektních detailech, ten nemá jinou možnost, než skočit do Men of War: Vietnam. Poslední křisitel vymřelého druhu má rozhodně co nabídnout, o tom žádná. Rovněž i zde však nepěkně skřípe AI. Hra pouze pro vyznavače této války?

Pravděpodobně ano – zřejmě jakýsi osud všech RTS pojednávajících o tomto podivném konfliktu. Ačkoliv zde vám ani na druhý pohled nejspíš nedojde, že se jedná právě o Vietnam. Zejména soundtrack poněkud minul zrcadlo dění doby.

V obrazech: těžké a nejtěžší vietnamské retro

Rambo (1985)

Thud Ridge American Aces In 'Nam (1988)

Gunboat (1991)

NAM (1998)