Zafehouse: Diaries – netradiční strategie (recenze)

Zombie je v poslední době všude plno, zvláště potom ve spojení se známou značkou The Walking Dead. Ne o všech zombie apokalypsách se však musí vyprávět pomocí komiksu, TV seriálu a výborné adventury. Některé si vystačí s málem, třeba jen s textem a několika obrázky, na nichž ani nikdy žádnou zombie neuvidíte.

Přesně v tomto minimalistickém duchu pojali řešení zombie problému tvůrci Zafehouse Diaries, která je zdařilým mixem tahové strategie s lehkými adventurními prvky, kde veškeré herní dění sledujete skrz deníkové zápisky. Dočtete se třeba, co bylo nalezeno při prohledávání domu, jež vám dočasně nabízí útočiště, jak se dařilo členům skupiny při vaření jídla, léčení zranění, uklízení mrtvol atp. Také se dozvíte průběh boje se zombie (pokud tedy vy nebo zombie zaútočíte) a když někoho zombie sežere, deník lehce skropí krev a přibyde v něm smutná, černobílá fotka.

Takhle napsané to možná zní nudně, ale věřte mi, že několik zvuků, mumlání zombií a pár sporadických grafických efektů napne vaše nervy k prasknutí a s charaktery se sžijete, ani na vás nebudou muset promluvit. A co víc – ani nebudou mít žádný předem napsaný příběh, jen suché, náhodně generované bio.

Průzkum a záchrana

Veškerá interakce pak probíhá skrz výběr z menu několik textových příkazů – ty jsou pevně dané a můžete k nim pouze přiřazovat konkrétní lidi, či lehce měnit styl provedení (např. Zabarikáduj okna rychle a dělej u toho kravál nebo pomalu a kravál nedělej). Pečlivým rozmýšlením, jakou činnost zvolit, potom strávíte většinu hry: mimojiné i proto, že vztahy ve skupině nenakažených rozhodně nejsou sluníčkové.

Náhodně vygenerovaná banda přeživších s náhodnými statistikami však v prvním domě, kde se zabarikádovali na začátku, moc dlouho nevydrží – dřív nebo později bude nutné podívat se i do dalších domů rozesetých po náhodné mapě, které mohou skrývat jak nové nářadí a zbraně, tak třeba životně důležité jídlo a medicínu.

Na průzkum někoho vyšlete pouhým posunutím jeho žetonu na rovněž náhodně generované mapě města. Až potom zvolíte, jaké věci si má dotyčný vzít s sebou a zda má jít jenom zkoumat, či se do domu hned dobývat. V závislosti na typu domu se také dá předpokládat, co bude uvnitř – policejní stanice a nemocnice mívají uvnitř spousty zombií, ale také zbraně nebo léčiva, obchody potom jídlo a ostatní domy jsou takovým nutným paběrkováním. Pokud se vám ale na začátku povede obsadit banku, můžete se ubránit i velké přesile nepřátel.

Pokaždé trochu jinak

Díky náhodně generovanému světu a speciálním událostem (k domu přijde muž, kterého loví zombie a chce od vás pomoc – odmítnete, či přijmete?) však hra při žádné konstelaci neztrácí tempo a vždy je možné se z problému nějak vysekat – a i když jsem osobně celou hru nikdy nevyhrál (tzn. neevakuoval jsem se z města, ani jsem neopravil auto v druhém scénáři), malá vítězství by se našla: třeba když mí svěřenci vystříleli nemocnici, v níž bylo přes padesát zombií.

Nejdůležitější však je, že jsem se pokaždé skvěle bavil a také mě zajímaly osudy postav – až mi zabylo líto, že neexistuje žádná „kampaň“, kde by byla jedna skupinka propracovaná hlouběji, s pevně daným městem a jasným cílem. Klidně by to mohl být lineárnější tutoriálový scénář, ale rád bych viděl, jak by se mnou zamávaly ještě pečlivěji napsané charaktery.

Hra v kostce ze všeho nejvíce připomíná deskovku a jednoduché příkazy ve spojení s náhodně generovaným světem často ústí do několika desítek minut zábavy u jedné hry. Zvolení správné taktiky je důležité, ale ani potom nemáte nikdy zdaleka vyhráno – jestliže ale máte kuráž, rozhodně se u těchto zombíků pobavíte.