Zákazy a příkazy: stop násilným hrám?

Některé hry nejsou pro děti, to dávno víme. Jak to ale vlastně celé vzniklo? A existuje ještě někde taková cenzura, že si něco nezahrajeme vůbec?

Hry jsou dneska větším průmyslem než Hollywood. I když by to jeden možná neřekl, skutečně vydělávají mnohem víc, než celá továrna na sny. A i když sezení celý den před TV je dostatečně odsuzované jako líné, nezdravé a mozek vymývající, tak nějak si před ní představíme spíše starší lidi a současnou výdělečnou generaci. Hry jsou něco, co je přisuzováno teenagerům, případně jsou zesměšňování muži jako nedospělí, protože hrají hry. Ženám je předhazováno řízení, pánové, nemáme si vzájemně co vyčítat.

Ani to ale není pravda. Přestože je hraní videoher bráno jako dětské nebo puberťácké, průměrný hráč je stár 33 let a hry hraje už dvacátým rokem. Tedy, zhruba od začátku vzniku samotného průmyslu. Podobně, není to zdravé. Ve velkém měřítku. Korelace mezi hraním násilných her a následným agresivním chováním je vděčným námětem, případně neschopností komunikovat s okolím. I když máme důkazy o prospěšnosti hraní, rozhodně víc, než co se týká sledování televize. (Že by kvůli nutné aktivitě, kterou hry vyžadují?)

0023ae82cb0c1442c53008.jpg

Násilné hry ovšem zůstávají něčím, o čem se vždy znovu a znovu jedná. Momentálně se nacházíme ve fázi klidu, ale je téměř jisté, že debata opět vzroste. První nastala už v 90. letech. Tehdy se herní grafika výrazně zlepšila, postavy najednou vypadaly živěji a ne jak v egyptské knize mrtvých. To přineslo radost hráčům, ne tak už rodičům a jiným lidem, kteří se prohlašovali za strážce správné výchovy dětí. Hry najednou stály mimo jakoukoli kontrolu, co ještě děti mohou a co už by neměly vidět.

Kromě postav a prostředí samotného se totiž zlepšilo všechno, vyobrazit šlo najednou téměř cokoli. Nejen, že lidské postavy najednou opravdu vypadaly jako živí lidé. Vidět byla i třeba taková krev.

mk1raiden2arc.jpg1038925-thrill_kill.jpgmortal-kombat-klassic-fatalities-132511.jpg

ESRB

Entertainment Software Rating Board je systém hodnocení, který kontroluje obsah her ještě předtím, než vyjdou. Hledí se na obrovskou spoustu věcí a podle jejich intenzity se také určuje, co děti v určitém věku ještě přežijí a co už by zničilo jejich křehké dušičky. Největší podíl na posouvání hranice má pochopitelně míra násilí a hned potom sex.

Ačkoliv i hry vyvíjené u nás nesou tohle hodnocení, na jeho dodržování tak moc nehledíme. Je to spíš jen doporučení pro rodiče, aby přibližně tušili, co svému dítěti kupují (dost pravděpodobně mnoho z nich absolutně netuší, co jednotlivé značky znamenají. Ne, že by jim to chtěl někdo vysvětlit, že). Vznik ESRB taky nepřišel jen tak náhodou, největší podíl na tom mají tři hry, dvě z nichž jsou známé všem fanouškům.

cheatersesrb.jpg

Mortal Kombat (1992) je znám pro své Fatality, finální a velice brutální útoky. Vyšel v době, kdy realistické (na tu dobu) zobrazování ještě nebylo úplně zvykem a hlavně, teprve ustupovaly arkády. Velká spousta krve a celkové ladění hry, které se v podstatě vyžívalo v zobrazení násilí, také moc nepomohly.

Doom (1993) byl podobně brutální. Spousta krve, přítomnost okultních symbolů (v křesťanských zemích něco horšího, než ta spousta krve), obrovské množství znetvořených nepřátel k zabití a nejspíš největší sbírka zbraní, které měl hráč k dispozici. Jedna poslankyně se tehdy vyjádřila ve smyslu: „Chcete, aby vaše dcera šla večer na rande s někým, kdo předtím tři hodiny hrál... tenhle typ her?“

Night Trap (1994) ani trochu nedosahuje slávy předchozích dvou titulů. Přesto hrála výraznou roli v potřebě zavést nějaké to kategorizování. Ve hře měl hráč zachránit pět žen před stvůrami, které chtěly jednu po druhé chytit a vysát z ní docela brutálním způsobem krev (připomínalo to pár starých zkrášlovacích metod). Znovu byla vidět spousta krve a hlavně to bylo jedno z prvních interaktivních videí, tahle hra jako jedna z prvních využila technologii full-motion-video. Žádné čtverečky a syté barvy, Night Trap byl doslova interaktivním filmem.

Fatality.pngnighttrap2.jpgScreenshot_Doom_20140322_214655.png

I přes tuhle úžasnou instituci jsou některé hry v různých zemích zakázané. Seznam pro jednotlivé země si můžete najít poměrně snadno, i když nikdy není úplný se vším všudy. Narazili jste někdy na hru, nad jejímž banem jste jen nevěřícně kroutili hlavou? Ve druhé kapitole se podíváme na ty nejčastější.

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,