Zaklínač 3: Divoký Hon – seriózní hra (recenze)

I my jsme okusili kvality třetího pokračování herního Zaklínače. Pohodlně se usaďte, začínáme!

Zajímáte-li se alespoň okrajově o dění v herním světě, nemohli jste na polské vývojáře z CD Projektu a virtuální inkarnaci Zaklínače nenarazit. Pakliže bychom měli označit jen jednu nejočekávanější hru z letošní nabídky, byl by to právě její třetí díl s podtitulem Divoký Hon. Vyšel teprve před pár dny a to pro PC, Playstation 4 a Xbox One, přičemž my jsme testovali obě konzolové verze.

Ač věříme, že příliš hráčů, kteří by herního Zaklínače neznali, není, pro úplnost si ho pojďme představit. Celý svět je založen na stejnojmenné knižní sáze polského spisovatele Andrzeje Sapkowského, těšícího se popularitě původně jen v oblasti střední a východní Evropy, později i západu a nakonec i zbytku celého světa. Divoký Hon je již třetím herním pokračováním. První díl vyšel v roce 2007 následovaný druhým o čtyři roky později.

Border Post.jpgFarcorners.jpgFish Market_1.jpg

Geralt, Geralt z Rivie!

Zaklínač 3 vychází z klasik žánru jakými jsou série Gothic, Elder Scrolls či Diablo. Nechybí mu tak žádné základní prvky role-playing her – vylepšování postavy a výzbroje, bohatý inventář, magie, speciální předměty, spousta NPC postav, alchymie, vedlejší úkoly a mise, otevřený fantasy svět plný příšer a monster, který je rozdělen do několika oblastí lišících se kompletně celým provedením podobně jako třeba v Dragon Age: Inquisition, a ani rozvětvený a zajímavý příběh.

 

V nehostinném světě Severního království rozpoutaly nepřátelské armády Divoký Hon, a Geralt se tak stává jedním z potenciálních zachránivších

 

Jeho hrdinou je lehce cynický, ale neskutečně charismatický Geralt z Rivie, jenž ve třetím Zaklínači řeší osobní život. Hledá totiž jednak svou (ne)milou Yennefer, jednak princeznu Ciri (za níž si jen tak mimochodem také zahrajete v jakýchsi oddychových a zpestřujících misích). Geralt se ale na problémy nemůže soustředit naplno, protože zuří válka. V nehostinném světě Severního království rozpoutaly nepřátelské armády nelítostnou válku a do všeho krajinu křižuje Divoký Hon, Geralt se tak stává jedním z potenciálních zachránivších.

Heatherton.jpg

Příběh je perfektně servírovaný, kombinuje formu cut-scén, rozpohybovaných uměleckých obrázků a nádherných CGI filmečků, disponuje zábavnými a neskutečně dynamickými dialogy, do nichž se samozřejmě aktivně zapojíte, realistickými postavami, z jejichž řeči a vzhledu můžete jejich povahy, charaktery a následné reakce a chování doslova číst, perfektně načasovanými zvraty, nečekanými momentkami a epickými melodramatickým scénami. Co víc si přát?

Virtuální realita v pravém smyslu slova

Ačkoliv je dějová linka důležitou součástí každé výpravné hry, pořád jde o hru, a tak tím stěžejním bude, jestli se dobře hraje. Dovolíme si teď trošičku pozměnit klasický koncept recenze – tedy vypsat jednotlivé prvky a pak je zhodnotit. Provedeme to naopak. Takže hezky nesměle. Divoký Hon je pravděpodobně nejpropracovanějším a nejlépe hratelným RPG v historii. Jsme si vědomi, že pronášíme docela silná slova, pojďme proto osvětlit, co nás k takovým domněnkám vedlo. Pracovně si to rozdělíme na obsah a formu.

Kaer Morhen_4.jpgMulbrydale_2.jpgNovigrad_6.jpg

Hra disponuje více než stovkou hodin herního materiálu. Kostru tvoří příběh a jeho mise, který vám při svižném hraní zabere něco kolem 70 hodin a jejichž styl plnění bude na vás – někdy se můžete nebezpečí zcela vyhnout, jste-li pohodlnější, postačí úplatek. Nebudete-li chvátat, k čemuž ostatně ani není důvod, a užívat si všeho naplno, dostanete se bez problémů na ještě vyšší čísla. Jeho dokončením ale Divoký Hon teprve začíná. Vedlejší mise, jež získáváte setkáváním s obyvateli, ale také formou vývěsných tabulí, sestávají z pomáhání ostatním NPC postavám s nejrozličnějšími (a sebebizarnějšími) problémy, prozkoumávání dungeonů, čistění světa od monster a spousty dalšího, totiž vydají na další desítky hodin.

Čísla samozřejmě nejsou všechno. Důvodem našich závažných slov je především kolosální a úžasný žijící virtuální svět, který svou propracovaností předčí i ten v posledním díle série Grand Theft Auto. Svět je to navíc mimořádně pestrý. Namátkou jen některé scenérie, jež máme neustále před očima – sluncem polité lesy, strom oběšenců s krupobitím v pozadí, Baronova dřevěná pevnost, podmořský svět či všudypřítomné vesničky na jedné straně plné života, na té druhé zmítané zlem a bídou.

Crow's Perch_5.jpg

Komplexnost a krása světa Zaklínače se vyjadřuje slovy jen stěží. "Dokud neuvidíte, neuvěříte" v tomto případě není klišé, nýbrž holá skutečnost. Virtuální realita je pojem, kterému se v Divokém Honu dostává zadostiučinění – podle nás jde totiž o jednu z mála her, jenž navozuje dojem skutečně žijícího světa. Počínaje různorodou činností obyvatel vesnic a měst, stromy zmítajícími se pod náporem větru, dynamickou změnou počasí ovlivňující chování monster, přes bujnou vegetaci, živý podmořský svět, postavy reagující na vaše chování, zlodějskými tlupami vyhlížejícími lup a drsnou a nehostinnou atmosférou světa nekonče. Neskutečně skutečné! A to byl jen obsah!

Po zásluze odměna

Formou myslíme víceméně technické provedení, ačkoliv nám sem spadají už zmiňované dialogy s příběhovými sekvencemi, fungující systém reputace (každé příběhové rozhodnutí se projeví na vztazích s dalšími postavami a vývoji příběhu), reakce obyvatel na vaše chování, několik různých konců, svět žijící svým vlastním tempem a všechno ostatní, co k tomu patří. V Divokém Honu zkrátka všechno funguje až podezřele dobře. Chybky tu nalezneme, ale jen menšího rázu. Pohovoříme o nich později v článku, teď pojďme na postavu, inventář, bojový systém a další herní mechanismy. 

Novigrad_14.jpgNovigrad_17.jpgNovigrad_21.jpg

Geralta budete moci vylepšovat za zkušenostní body, které získáváte postupným levelováním postavy – to spočívá v bojování a plnění úkolů. Systém je to klasický, stejně jako kategorie, do nichž můžete body investovat – útok, obrana, kouzla, vylepšování koně, atd. Každá oblast je rozvita, a tak celý systém vylepšování tvoří docela složitý a spletitý strom dovedností a schopností. Skvělé je, že nic není na úkor srozumitelnosti nebo nepřehlednosti, ba naopak, vše dává smysl. Ve finále ale bude záležet jen na vás, jakou cestu zvolíte – zda máte rádi kouzla, anebo preferujete boj na blízko. Důležitou roli samozřejmě hrají předměty, které máte při sobě.

 

Zbraně, brnění a celkově výstroj budete vylepšovat, upravovat a upgradovat u řemeslníků

 

Jejich správnou kombinací můžete dosáhnout nejrůznějších bonusů, některé zase použijete k dalšímu opracovávání. Zbraně, brnění a celkově výstroj budete vylepšovat, upravovat a upgradovat u řemeslníků, zatímco lektvary a celkově alchymii provozovat u bylinkářů. Systém je to komplexní, vyžaduje samozřejmě čas na pochopení a zvládnutí. Zadarmo ani kuře nehrabe, takže kvůli některým předmětům se budete muset vydat na hranici života a smrti. Paráda.

Velen_20.jpg

Tyto herní mechanismy byly již v Zaklínači 2, takže fanoušci se u trojky budou cítit jako doma. Divoký Hon ale disponuje zcela přepracovaným systémem boje. Vedle toho klasického pozemního, který je opět vypiplaný k dokonalosti, neboť za chyby trestá a odměňuje za pohotovost a hráčské dovednosti (kombinuje tlačítka pro rychlý, tvrdý útok, úhyb do strany, úskok a odraz útoku, plus různorodá magie), přibyl místy ne úplně přesně fungující boj na koni a na moři. První jmenovaný je místy krkolomný, protože už samotná jízda na zvířeti není úplně dokonale plynulá.

Vegelbud Residence.jpgVelen.jpgVelen_1.jpg

Geralt (i Ciri) tentokrát umí i skákat, šplhat a přeskakovat přes menší překážky. Co k tomu dodat? Snad jen že tyto činnosti naopak fungují bez problémů. Pohyb je mnohem dynamičtější, realističtější a přirozenější. Sice nám připadalo, že postava vzhledem ke svým proporcím skáče neúměrně vysoko, ale to je nepodstatný detail, navíc zcela subjektivní povahy. Postava se celkově výborně ovládá, animace reagují na nerovnosti povrchu a boj – to je naprostá slast. Budete muset kombinovat boj s kuší v ruce, magii, zničitelné prostředí, správné načasování a v neposlední řadě i strategii boje, která se s každým druhem nepřátelských neřádů liší, a také díky naprosto skvělé umělé inteligenci. Nepřátelé útočí najednou, ale je na nich vidět, že po vás nejdou bezhlavě.   

Ten zatracený downgrade!

Technické zpracování velkých očekávaných her se v poslední době stává až nezdravě často předmětem spekulací o tom, zda byla hra downgradována, tedy zda její vizuální kvalita nejpravděpodobněji na úkor plynulosti klesla. My si domněnky necháme pro sebe a podíváme se na audiovizuální zpracování Divokého Honu čistě věcně. Otázka tedy zní: jak hra vypadá? Odpověď už stejně tušíte – božsky.

Velen_57.jpgVelen_59.jpgVelen_69.jpg

Hráli jsme PS4 i XOne verze a při prvních krůčcích po virtuálním světě jsme prakticky neustále jen koukali se spadlou bradou na to, jak živě, detailně a bohatě svět Zaklínače 3 vypadá. Hektary trávy, keře, políčka a celé lesy ohýbající se ve směru prudkého větru, vesnice plné NPC postav, hrady a zámky, různé kapličky, ale i pláně plné krve a mrtvých těl, řeky, zasněžené hory a především nepřeberné množství míst, která vám svou architekturou, zpracováním a pompézností vyrazí dech.

To samé lze s klidem prohlásit o až pitoreskních postavách, jejichž ztvárnění se pohybuje mnohdy na pomezí frašky a reality (což je ideální kontrast, působící pak ve finále svěže a neotřele), epických monstrech, budící dojem neskutečné velikosti a mohutnosti. Moc se nám líbila i všudypřítomnost krve, speciálně třeba možnost těla nepřátel během boje rozseknout na několik kousků, násilí, vulgárního jazyka a někdy dosti bizarních scén, vysvětlujících rating 18+.

White Orchard_1.jpg

Z hlediska vizuálního nemáme vývojářům z CD Projektu zkrátka co vytknout. Jejich posedlost detaily vás mnohokrát překvapí. Vyzdvihnout musíme rovněž audio kulisu – a to jak jednotlivé zvuky (skřeky příšer, foukající vítr, nárazy mečů, tekoucí krev, dabing postav!!, atd.), tak symfonickou hudbu, která dotváří atmosféru tak, že vám bude po zádech běhat mráz. Oceňujeme i českou lokalizaci, která je na vysoké úrovni formou titulků.

Diskuze o downgradu jsou bezpředmětné, protože Zaklínač 3: Divoký Hon jednak vypadá luxusně, jednak se naprosto perfektně hraje. Nic nebrání tomu, abyste se ponořili do atmosféry, z jejíchž spárů se budete horko těžko vracet zpět do reality. Smrt, zlo a nehostinnost na vás dýchne i v těch nejpoetičtějších chvílích. Za krásným západem sluncem či melancholickým deštěm totiž vždy číhá nějaké nebezpečí.

White Orchard_14.jpgWhite Orchard_22.jpgWhite Orchard_32.jpg

Ačkoliv je Zaklínač 3 po stránce vizuální a zvukové nádherný, CD Projekt je pořád tým lidí, a proto i ve třetím pokračování musíte bohužel počítat se spoustou menších chybek technického rázu. Ať už je to již zmiňovaný trochu problematický boj na koni, nebo obecně zasekávání koně, postavy vznášející se ve vzduchu, pozdě se načítající textury, sekající se cut-scény, občas dlouhé nahrávací obrazovky (zvláště když umřete při questu) či doskakující objekty v dálce, ale někdy i přímo před nosem. Na Xbox One si hra v 90% držela stabilní framerate kolem 30 snímků za sekundu, v náročnějších sekvencích klesal maximálně k 25. Občas také dochází k celkovému škubnutí a i když jen na pár milisekund, může to působit rušivě. To samé platí i pro PS4 verzi.

 

Budete-li ale každý zásek a chybu analyzovat podrobně, napočítáte jich docela dost

 

Při sběru rostlin například vždy vyskakuje tabulka, která je při stisknutí akčního tlačítka doprovázena mírným cuknutím. Ani Day One patch úplně nepomáhá, přestože situaci celkově zlepšuje. Nedostatky vypsané ve dvou odstavcích dost možná působí jako přehršel negativ, ale nenechte se zmást – z celkového hlediska jde jen o miniaturní bugy, kterých si pravděpodobně většina z vás ani nevšimne. Budete-li ale každý zásek a chybu analyzovat podrobně, napočítáte jich docela dost. Vzhledem ke kvalitám v ostatních oblastech ale nad nimi dokážeme přimhouřit oko. Dokonce i obě dvě.

Novigrad.jpg

Pakliže patříte mezi znalce knižního Zaklínače, dost možná byste nás za nadpisek recenze seriózní hra hnali a tvrdili nám, že jsme fantasy svět Sapkowského absolutně nepochopili, protože v něm o serióznost nejde. Že je spíše o nadhledu, ironii, kritice a obrazu současné společnosti. Byť je to pravda, CD Projekt s herním Zaklínačem nakládají jinak. Humor, cynismus a hořké vidění světa jim je vlastní a do hry bylo přeneseno perfektně, celkově ale Divoký Hon působí jako neskutečně zodpovědně a dospěle vyvíjená hra s důrazem na kvalitní herní zážitek, kterého se hráči dostane.

The Bits_5.jpgThe Bits_7.jpgVegelbud Residence_1.jpg

Prakticky hned od začátku budete totiž mít pocit, že máte tu čest s něčím výjimečným, s mistrovským dílem. Zaklínač 3 není jen ledajakou hru, pohybuje se na rozmezí filmu a videohry. Filmu se podobá především propracovaností dialogů a perfektním příběhem, hranice videohry ale mnohdy překračuje. Nejednou se nám totiž stalo, že jsme se do virtuálního světa ponořili takovým způsobem, že jsme ztratili kontakt s tím reálným. Tohle o naprosté většině her prohlásit nemůžeme.  

         

Dostupné pro: PC, PS4, Xbox One
Žánr: RPG | Fantasy RPG
Výrobce: CD Projekt ED
Začátek prodeje: 19. května 2015
  • Parádní atmosféra
  • Skvělá hratelnost
  • Nádherný svět
  • Akční bojový systém
  • Poutavý příběh
  • Celkové podání
  • Technické chybky
  • Grafické bugy
    

Zaklínač 3: Divoký Hon je bez debat nejlepším RPGčkem současnosti. Fanoušci žánru neváhají ani vteřinu, protože dost pravděpodobně už hrají, ti ostatní by si měli recenzi přečíst znova. Pak jim třeba dojde, že CD Projekt přepisují herní dějiny. Tak už se na ten internet vykašlete – svět Zaklínače čeká! 

Diskuze (42) Další článek: Nové Need for Speed oficiálně: vrací se noční závody a tuning

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,