Založeno v roce...velcí vydavatelé, indie scéna a trh

Obří herní korporace polykají vývojáře, studia se snaží přežít a vyplodit další herní skvost. A zákazníci poslušně pochodují do obchodů.

V těchto dnech slaví studio Naughty Dog třicet let od založení a u této příležitosti bude vydána knížka s artworky z celé historie studia. Mě osobně na tom celém zaujalo právě ono numero. Třicet let – to už je docela dost dlouho a jen to ukazuje, jak strašně rychle ten čas letí. Videoherní zábava je ještě dost mladé odvětví a stále se takříkajíc usazuje.

Zatímco jiné druhy požíračů času, jako jsou knihy, filmy, nebo hudba mají vcelku zažité standardy a změny přicházejí jen pomalu (když tedy nepočítáme věci jako 3D, Kindle, nebo MP3). Sem tam se objeví nějaký nový žánr, nebo styl, sem tam něco umře. Věci se občas zrychlí, jindy zpomalí, ale to je normální. Základní formáty jsou dané a dál to je jen o postupné evoluci. Videohry jsou pořád ve stádiu, kdy s každou novou generací hardwaru musí redefinovat jednotlivé žánry a když už se zdá, že se prach usazuje, protože velkovydavatelé mají pod palcem celý trh a nedovolují dělat něco jinak, než mají napsané v excelových tabulkách, vyloupne se Kickstarter, indie vývojáři, či digitální distribuce a opět se zamíchá kartami.

Postscriptum277.jpg

Takže staré mrtvé žánry, jež by teoreticky měly skončit v křemíkovém nebi, prožijí neanimační proces, soudobé žánry či značky pociťují dramatický pokles zájmu. Chvíli to vypadá jako že F2P bude každá hra, pak zase že žádná, každý vydavatel chce mít svou MMO jež zabije WOW a za chvíli od těchto projektů dávají ruce pryč… Hrozně nestabilní prostředí, jenž se strašně těžce předpovídá a v němž jednotlivá studia umírají rychleji, než mozkové buňky průměrného notorika při návštěvě non-stop baru.

Jděte na wikipedii a nechte si vyjet jména studií, jež kdysi udělala nějakou skvělou hru a pak to porovnejte se seznamem zavřených týmů. Mortalita v tomto byznysu je až neuvěřitelně děsivá a přežít v nějakém studiu déle než deset let je skoro zázrak. Před dvaceti lety bylo na světě například řádově více vydavatelů.

Postscriptum269.png

To znamenalo, že pokud jste neuspěli například u EA nebo Activisionu, prostě jste to zkusili u jiných dveří a kdo ví, možná to i vyšlo. Samozřejmě to byly pionýrské doby a postupem času došlo k pořádné konsolidaci, takže dnes máme vydavatelů jen několik. Jinými slovy, pokud neuspějete u EA či Activisionu, můžete rovnou zapomenout na globální trh a jediné, co vám zbývá je tak možná nějaký minivydavatel z Německa, což ovšem znamená, že náklady na marketing budou dost mizivé. Nebo to zkuste na Kickstarteru.

Jinými slovy - stále jsme ve fázi usedání a separace jednotlivých vrstev. Herní byznys bude ještě hodně dlouho dost nebezpečným místem, srovnatelným snad jen s divokým západem. Neříkám, že jiné obory obchodu jsou nějak mírnější (například akciový trh je mikrosekundové peklo, kdy každá sekunda trvá déle, než uherský rok v pekle), ale například knižní trh je oproti hrám úplná lahoda. Jenže čas se nezastaví a tak si říkám, jak budou vypadat herní studia za dejme tomu dalších dvacet, nebo třicet let?

Postscriptum270.jpg

V hypotetické situaci, kdy ta nejstarší studia, jež máme dnes přežijí, nestanou se něčím jako tracionalizovanou manufakturou na jeden druh zboží/žánru? Něco jako třeba Škodovka, jenž dělá jenom auta, nebo Kostelecké Uzeniny s párky? Prostě že na každé krabičce od dané firmy uvidíme něco jako „Naughty Dog – since 1984“, hrou bude třeba Uncharted 15 a lidi si to budou kupovat stále dál a dál, protože to je přesně ten produkt, na který jsou zvyklí, chtějí ho a daná firma je jejím tradičním výrobcem?

Když se dívám na každoroční produkci Activisionu s jejich Call of Duty, respektive EA s Battlefieldem (střídaným s něčím jiným), vidím v tom jasnou paraleru s každoročním faceliftem jednotlivých modelových řad většiny automobilek na světě. A také se nezdá, že by to lidi až tak štvalo.

Postscriptum272.jpg

Koneckonců mají jistotu, že nakupují spolehlivý produkt a pokud jde o inovace – sem tam se objeví nějaká ta novinka, která se buď ujme a je z ní nová sériová řada, nebo ne a je nahrazená další novou studií. Či to bude všechno úplně jinak a žádné studio nevydrží v nějaké tradiční podobě příliš dlouho, načež krachne, bude spolknuté větším uskupením, či se samo rozpustí?

V takovém případě by trh byl dost smutné místo, protože velkovydavatelé by si udržovali své pracovníky na stále se opakujících sériích a zbytek lidí by dělal jen na zakázkových pracích. Kontinuita, jméno a hrdost na nějakou značku, respektive filosofii reprezentující právě jméno týmu by neznamenalo nic. Hry od Psygnosis, Naughty Dog, Looking Glass, Bllizzardu, Rockstaru nebo Polyphony mají/měly svou jasně rozpoznatelnou patinu a pro mne by byla škoda, kdyby se něco takového neudrželo i do budoucnosti.

Postscriptum273.jpg

K jejich udržení je ovšem zapotřebí jistý stupeň nezávislosti, což je dost těžko udržitelné v dnešním chaotickém trhu, v němž se vás každý větší vydavatel snaží spolknout a začlenit do jakéhosi korporátního amalgánu manufaktur na sny, protože takto se pro ně stanete snáze kontrolovatelným zdrojem příjmů.

Já vydavatelům nevyčítám snahu o expanzi. Nutnost kontrolovat své okolí je vlastní naprosto všem tvorům. Čím větší jste, tím větší možnost kontroly máte - tím více se o ni pokoušíte a právě jedním z nejefektivnějších nástrojů je spolknout ty menší dřív, než vyrostou tak moc, aby s vámi soupeřili o místo pod sluncem. Jenže je tu otázka, co na to my konzumenti. My jsme sice ti dole, ale na druhou stranu jsme to my, bez nichž by se celá tahle mašinérie neudržela déle než týden v chodu. Hráči jsou neobyčejně rozmazlená cháska, obvykle chtějící naprosto protichůdné věci v jeden moment.

Postscriptum274.jpg

Každá hra musí být naprosto unikátní, inovativní, nová, ale na druhou stranu to musí být stejné jako minule, používat standardizované postupy a zachovávat tradici. Velké firmy nejsou schopny podle mého dosahovat takto uspokojivých kompromisů, a tak chrlí doslova sériovou výrobu založenou na tom, co bylo dobré minule. Co funguje – nespravuj. Malé začínající týmy něco takového v zásadě nemají zapotřebí. Ti přesně naopak musí přicházet s odvážnými myšlenkami, novinkami a nevyzkoušenými postupy, protože jinak na trhu jen těžko prorazí.

Zbývají střední studia. Studia s dlouholetou tradicí, patinou a zkušenostmi, jež jsou schopné na jedné straně vytvářet tradiční hry, ale nebojí se do nich sem tam namontovat nějakou tu novinku.

Postscriptum275.jpg

Chaos je skvělá věc pro inovaci. Jen ho nesmí být až příliš, protože jinak smete i samotné inovátory a popravdě – pokud bude náš trh až příliš nestabilní, nikdo do něj nebude chtít i investovat, a to by pro nás nebylo dobré. Na druhou stranu, příliš veliká stabilita svědčí jen velikým uskupením jako jsou velkovydavatelé. Rigidita a svázanost trhu jim nahrává, protože oni mají více peněz na udržení distribučních kanálů a tím i diktování podmínek, co se vydávat bude a co ne. Ideální stav (pokud něco takového vůbec existuje) je tedy jako vždy někde mezi.

Postscriptum276.jpg

Na zdravém trhu je místo pro uskupení všech velikostí a pokud vývoj technologie umožní levnější tvorbu her (z technického hlediska, nikoliv uměleckého), mohlo by dojít ke snížení vlivu vydavatelů. Moderní distribuční kanály a možnost získávat peníze přímo od hráčů v jistém smyslu naprosto popírá důležitost vydavatelů. Ovšem popravdě – ti nikdy nezmizí úplně. Sen o naprosto anarchistické tvorbě her je opravdu jen sen, protože na mnohé projekty se nedá sehnat tolik peněz jiným způsobem, než žebráním právě u těchto molochů.

Ne, i oni mají své místo na trhu. Jen myslím dochází k jakémusi narovnání vztahů mezi tvůrci a vydavateli, což je z dlouhodobého hlediska jedině dobře. Znamená to, že kvalitní studia s dlouholetou tradicí mají šanci na další přežití a potvrzování své tradice. A kdo ví, možná se opravdu za těch třicet let dočkáme patnáctého dobrodružství Nathana Drakea a stále nás to bude bavit…

Diskuze (1) Další článek: Skylanders se v dubnu dočkají oznámení nového dílu

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,