Sports Champions – pot, píle a pohybový ovladač (recenze)

Sony má se svým ovladačem Move jednu obrovskou výhodu – může následovat cestičku, kterou před ním vyšlapalo Nintendo. Díky němu ví, v jakých hrách ovládání funguje či nefunguje, nebo také které hry mají po využití dané technologie úspěch a které ne. Jelikož jsou Wii Sports a jeho mladší sourozenec Wii Sports Resort jedněmi z nejprodávanějších titulů všech dob (hlavně díky tomu, že jsou součástí balení konzole), zkusilo své štěstí i na tomto písečku.

Sportem ke zdraví

Sports Champions je podobně jako jeho vzor souborem sportovních hříček, který sází na jednoduchost a intuitivnost. Nemusíte se proto zabývat složitými pravidly, jednoduše popadnete ovladač a necháte své instinkty, aby pracovaly za vás.

Jednoduše popadnete ovladač a necháte své instinkty, aby pracovaly za vás

Na otestování vašich schopností je připravena šestice rozdílných disciplín, mezi nimiž najdete klasické kousky, jako disc golf a lukostřelbu, nicméně narazíte například i na méně známý bocce.

Všechny disciplíny můžete hrát buď volně, nebo v módu turnaje, ve kterém můžete vyhrát bronzový, stříbrný či zlatý pohár. Ty představují jakousi škálu obtížnosti, takže pokud chcete vyhrát relativně bez námahy, vyberete si bronzový šampionát, a naopak. Hlavní devizou je pak samozřejmě ovládání, které je vytvořeno tak, abyste se v každé disciplíně pohybovali jako opravdoví sportovci. Tedy skoro.

Nejvěrnějším zážitkem je bezpochyby již dříve zmíněný disc golf a bocce. Ovladač bezchybně reaguje na každičký pohyb rukou, který uděláte, a otevírá tak prostor k taktizování a záměnám stylu. Úplně opačným dojmem však působí volejbal, který nenabízí svobodu téměř žádnou. Nemůžete ovládat postavičku, nemůžete si sami vybírat, jestli chcete smečovat nebo blafovat, prostě musíte jen včas mávnout rukou. Přirovnání k Wii tenisu je příhodné.

Podobně na tom je mečování v disciplíně Gladiator duel, u něhož nemůžete sami chodit, nicméně máte alespoň tu moc rozhodovat, kudy povedete váš útok a s jakou silou. Duel není špatný, omezuje se ale jen na několik základních chvatů, tudíž milovníky hlubokého kombo systému asi nenadchne. Jako bonus je zde možnost využití dvou Move zároveň, čímž získáte ničím nerušenou kontrolu nad štítem, který byste jinak museli vyvolávat tlačítkem. Pokud by vás začalo mrzet, že máte Move jen jeden, vězte, že zase o tak velký rozdíl nejde.

Lukostřelba je pravděpodobně nejpropracovanější sport ve hře, jelikož vedle několika druhů prostředí nabízí i několik módů, které mění pravidla hry. Za zmínku stojí fakt, že na rozdíl od jiných podobně laděných titulů, se třepání ruky opravdu odráží od toho, jak se třepe ruka vám, a nemusí být proto vyvoláváno softwarově. I zde je možné využít dva Move najednou, ovšem stejně jako v minulém případě není rozdíl nijak markantní.

To „nejlepší“ na konec

Dostáváme se ke sportu, který u mě byl zprvu favoritem, ovšem zanedlouho v mém žebříčku spadl o několik tříd níže. Řeč je o stolním tenise, ping pongu chcete-li. Opět – ovladač bezvadně reaguje na každé natočení pálky či na to, jestli k pomyslnému stolu přistoupíte blíže nebo od něj naopak odstoupíte. Ovšem v praxi jsou některé pohyby hůře proveditelné. Když kupříkladu otáčíte pálku z forehandu do backhandu, můžete omylem míček sťuknout jinak, než byste chtěli. Také je těžké zpracovat míček, pokud letí doprostřed stolu. Korunu tomu nasazuje obtížnost, která je už od stříbrného poháru nepříjemně vysoká.

Na výběr máte ze začátku deset postav, přičemž sedm z nich je zamčených. I tak, celkové číslo sedmnáct není nijak závratné, zvláště vezmete-li v úvahu fakt, že ve Wii Sports jich je díky Mii prakticky nevyčerpatelné množství. Je proto dost možné, že si ten svůj oblíbený charakter prostě nenajdete a budete muset hrát s někým, kdo vám není ani trochu sympatický. Jednoduchý editor postav by byl fajn.

Ovladač bezvadně reaguje na každé natočení pálky či na to, jestli k pomyslnému stolu přistoupíte blíže nebo od něj naopak odstoupíte

Po vizuální stránce hra nijak neohromí, nicméně ani neurazí. Zamrzí snad jen většinou prázdné prostředí, ve kterém budete uskutečňovat svá klání. Jistě, občas v dáli spatříte kolemjdoucího člověka nebo nějakého jiného hráče, mimo ně ale neuvidíte nic. Když jste uvnitř budovy, jako v případě stolního tenisu, je to výraznější o to více. Online multiplayer byste hledali marně, vše je omezeno jen na lokální zábavu.

Přes všechny výtky jsem byl u Sports Champions spokojený. Oplývá sice několika chybkami a nedodělky, přesto je výsledný balík vysoce uspokojivý a hlavně nakažlivě zábavný. Jestliže se vám líbí Move, můžu vám hru s čistým svědomím doporučit. Pokud nevezmu v potaz hry, do nichž byla podpora pohybového ovladače přidána dodatečně, je Sports Champions na trhu prozatím nejlepším titulem svého druhu.