Série Total War již zavítala do Japonska v době šogunátů, starověkého Říma i středověké Evropy. Soukolí historie se otočila o dalších pár zoubků, drtíc přitom vládce i s říšemi, a velký ciferník na hodinách ukazuje někam do osmnáctého století. S trochou znalosti historie je jasné, že hru si užijí ve velké míře Američané, protože hlavní kampaň logicky představuje válku o nezávislost.
Pro připomenutí, z pohledu válečnictví se jedná o období, kdy byly palné zbraně natolik rozšířené, že plátování ztratilo smysl, pěchota opět ovládala bojiště, začaly se používat první bajonety a moře brázdily koráby i s více než stovkou děl. Pro průmysl toto období znamenalo pomalý příchod průmyslové revoluce, hospodářství se zase snažilo o systematický chov dobytka. A proč tohle všechno vykládám? Protože po několika hodinách hraní zjistíte, že se to docela hodí vědět.
Nejen bojem živ je člověk
Nebo se to dozvíte klidně i dříve, pokud se rozhodnete namísto cesty za nezávislostí Spojených států na starém světě vyzkoušet jinou část hry. Základní kampaň totiž působí jako rozšířený tutoriál, kdy jsou vám postupně otevírány jednotlivé možnosti.
Soukolí historie se otočila o dalších pár zoubků, drtíc přitom vládce i s říšemi, a velký ciferník na hodinách ukazuje někam do osmnáctého století
Zpočátku se tak nemusíte starat o nějaké daně, výzkum nových technologií, obsazování vládních křesel, nebo revoluční myšlenky ve městech. Snažíte se jen ubránit nová území před původním obyvatelstvem, postupně se s některými kmeny spřátelíte a začněte řešit větší problémy.
Ať už se jedná o válku v koloniích proti Francii (stále v područí Spojeného království), nebo s Francií proti svým bývalým spoluobčanům, vždy vás bude provázet i nějaký děj. Pravda, pokud znáte výborně historické reálie, nemusíte jej ani sledovat, navíc prezentace je spíše slabší.
Chápu, že správně rozpohybovat všechny ty volánky a krocánky na oblečení je náročné, ale aspoň předrenderovaná videa by nemusela vypadat jako loutkové divadlo. A že by Jiříkovo vyprávění bylo zrovna dvakrát zajímavé, to se říct také nedá. Ale co, na to, že v kampani párkrát natáhl bačkory, je pořád dost ukecaný.
Bystrý mozek stratégův však nenechá svůj úsudek zamlžit podřadnými vjemy, protože tak by mohl přijít o hru podle svého gusta. Konečně se ocitá na mapě některé z částí světa (často Ameriky), která je klasicky rozdělená do jednotlivých regionů. A ty si přímo říkají o obsazení, zabrání, znárodnění, vyplenění a vyrabování, nebo jaké jiné choutky s nimi můžete mít. Hlavně ale zvelebování, protože jednotlivé části vaší říše jsou posety různými políčky, farmami, pevnostmi, nebo později i školami, přístavy a vším, na co si vzpomenete.
Co si vybrat?
Většinu výrazných mapových bodů můžete nejen obsadit, ale pak dokonce i osadit zajímavou budovou, zvyšující vám výnosy z dané lokality. Na druhou stranu tak ale poskytnete svým protivníkům jednoduchý cíl, který se bude těžko bránit. Nezbývá pak, než rozmýšlet, zda támhle v tom zapadlém městě na hranici s nepřítelem budete stavět šíleně drahou výrobní budovu, zvlášť ve chvíli, kdy se k vašim državám na mapě podezřele stahují nejrůznější figurky v cizích barvách. Podobně však i vy můžete nechat jiný národ nejprve pěkně vystavět infrastrukturu, kterou pak po bitvě o území s radostí využijete.
A při tom všem přemýšlení na vás leží ještě tíha vyjednávání s ostatními národy, nutnost obstarávat stromky výzkumu, starat se o spokojenost svých lidí a v neposlední chvíli i tvořit akceschopnou armádu. Přeci jen, válka se sama nevyhraje, a pokud chcete získat pod svoji nadvládu dostatek území, bude pro to třeba i armádu použít.
TIP: Používá váš protivník ve velkém řadovou pěchotu? Zkuste na něj vyzrát s indiány - jsou levnější a mají větší dostřel.
Pro přehlednost jste omezeni na čtyřiadvacet jednotek v jedné armádě, ovšem armád můžete mít klidně i více. Je přitom jen na vás, a možnostech vašich měst, jaký mix jednotek si do armády nasázíte. Nejspíš bude ale značně zastoupena pěchota, jak jsem ostatně uvedl na začátku.