Takistán je země, kde zrnka písku píchají do tváře a zalézají i pod vojenské uniformy. Občas se však do masa místo sypkého stavebního materiálu zakousne i nějaký ten olověný projektil vystřelený z výrobku nesoucího jméno Avtomat Kalašnikova 1947. Tak to totiž dopadá, když se do arabské země vřítí vnést pořádek ozbrojené síly spojenců a ze „spořádané armády“ se stanou spíše nebezpečné skupinky vzbouřenců – smrt pak číhá za každým rohem a v každém okně se může skrývat tvář zahalená šátkem.
Výlet, na který byste v reálu nejeli ani s tou nejlepší cestovkou, ale v bezpečí domácnosti se do oblasti konfliktu mnoho z vás jistě rádo podívá. Co vás čeká a nemine? Jak je už u her od Bohemia Interactive zvykem, půjde především o realistickou simulaci válečného konfliktu, kdy stačí jen jedna jediná kulka k tomu, abyste čuchali k artézským studním zespodu.
Výlet, na který byste v reálu nejeli ani s tou nejlepší cestovkou, ale v bezpečí domácnosti se do oblasti konfliktu mnoho z vás jistě rádo podívá
V preview verzi jsme pak měli možnost detailně prozkoumat Tákistán, zastřílet si do nepřátel a vyzkoušet nemálo připravených novinek.
Na osvěžení paměti a seznámení se s novým prostředím jsme pak vyzkoušeli tři nové tutoriály, které se od původní ArmA 2 dočkaly hned několika příjemných změn – tou nejlepší je asi zcela blbuvzdorný systém navigace a mnohem lepší seznámení hráče s celkovým ovládáním hry. Dá se říct, že trénink na ostrou akci tak probíhá poměrně svižně, hráč si nepřipadá jako cvičená opice a hlavně je mu jasně řečeno, co má udělat a jak to má udělat. Co se bohužel nezměnilo je poměrně složité ovládání, u něhož se mi už mnohokrát stalo, že bych potřeboval někam došít třetí ruku a v hlavě měl naskládaný obsáhlý manuál, abych měl všechno při ruce.
Klapka, kamera, Kalašnikov
Ovládání se však naštěstí po chvíli zkoušení aspoň lehce poddalo a nic tak nebránilo tomu, abych se vrhnul do akce. Vrtulník mě donesl do hor a vysadil spolu s celým týmem nedaleko od cíle, kterým byl jakýsi důl, kde měli být drženi rukojmí.
Po kilometru cesty, rozhovoru s přátelskými ozbrojenci a pozorování frontálního útoku spojeneckých sil jsme se konečně dostali na dohled a odjistili zbraně. Nedostatek krytí na skalnatých kopcích sice způsobil několik adrenalinových momentů, kdy se kulky zaryly do písku jen několik centimetrů od našich těl.
Přesto jsme vyčištění okolí zvládli a dole si ještě užili několika přestřelek mezi domy, kde se schovávali poslední přeživší. Pak už jen hurá k rukojmím a zjistit, že nám pod nohama tiká bomba, kterou je třeba pomocí poměrně chytré minihry odjistit – princip této vychytávky asi raději neprozradím, ale mohu jen doufat, že podobné zpestření bude hra nabízet častěji. Hádanka totiž parádně osvěžila klasickou hratelnost a příjemně tak překvapila, přičemž navíc ani nebyla moc těžká.
Nabitý den pak zakončil výlet k protiletadlovému kanónu a sestřelování letadel, jež mířily na nedaleké město. Konstatování, že byla zničena část města pak poměrně jasně vypovídá o mojí úspěšnosti a o tom, že ArmA si ani tentokrát nebere servítky. Přijemným překvapením však bylo, že mise byla přesto označena za částečně úspěšnou a hra by pravděpodobně dovolila v kampani pokračovat.
V poklusu
Rychlé tempo a celková svižnost tak mimo tutoriálu zřejmě postihla i kampaň, přičemž plynulost a o něco větší lineárnost oproti původní ArmA 2 hře určitě prospěla – vše je vyladěnější a dokonce se to i o něco lépe hraje.
Stejně tak tento krok umožňuje autorům lepší kontrolu nad systémem a dávkováním napětí, takže se v průběhu mise mohl lehce poodhalit i příběh, který se odehrává na pozadí – drobky o charakterech a událostech však zdaleka nestačí k tomu, abychom si mohli udělat nějaký detailnější obrázek.
Rovněž se mi zdálo, že atmosféra Takistánu je poměrně zdařile vykreslena už reáliemi a střídáním vyprahlých planin, kamenitých kopců a zelených údolí; aby poté byla ještě podtržena logickou výstavbou misí. Vše pak dokreslovaly zvuky, které mi přišly lehce realističtější a ostřejší, než v původní hře, a chytlavá hudba, do níž byly velice zdařile zamíchany arabské rytmy.
Já mám vidění termální a vrtulník bezpilotní
Vyzkoušet jsme si pak mimo bojových misí mohli i několik povedených novinek enginu, které nejednoho fanouška vojenských simulací potěší. Mezi ty největší pak patří v nadpise zmíněné termální vidění, jež zvýrazňuje horké části strojů a lidské cíle, takže hlavně v noci dává nezanedbatelnou výhodu tomu, kdo se zrovna dívá přes hledí takovéto zbraně. Černobílé snímky tak připomínají záběry z opravdového konfilktu a určitě najdou nezanedbatelné využití.
To samé se týká i bezpilotního vrtulníku, s jehož pomocí budete moci navigovat rakety a bezpečně tak likvidovat vzdálené cíle bez toho, abyste museli riskovat životy své, nebo svých spolubojovníků.
Přehlídky vojenské techniky dokazují, kolik verzí jednotlivých vozítek je ve hře zakomponováno
Ostatně, ohledně techniky je na Bohemia Interactive vždycky spolehnutí a přehlídky vojenské techniky dokazují, kolik verzí jednotlivých vozítek je ve hře zakomponováno – rozsáhlé vozové parky totiž doslova lákají k vyzkoušení a je rozhodně fajn, že je autoři v rámci samostatných misí umístili do základen, kde se dá se všemi zbraněmi i vozidly poměrně slušně vyblbnout.
Při normálním hraní jsme pak nenarazili na žádné výraznější bugy, což vzhledem k historii značky poměrně slušně překvapilo, stejně jako překvapila o něco lepší optimalizace. Operation Arrowhead tak má slušně našlápnuto k tomu, aby se stala tím nejlepším v celé sérii a každý fanoušek by si tak měl zaškrtnout datum 29. června v kalendáři – tehdy totiž doputuje na pulty obchodů a stejně tak se u nás koncem června objeví i recenze, u níž se tímto těšíme na viděnou.