Už beta StarCraft 2 mě přesvědčila, že tahle hra bude něco extra. Nebylo to jen tím, že mě nehorázně bavil její multiplayer, který normálně skoro nehraji, ale hlavně poutavým zasazením a příznám se, že i šikovnou marketingovou kampaní. Trailer, který jsem pro vás přeložil, se stal tou pomyslnou poslední kapkou do číše mé trpělivosti – tuhle hru jsem prostě chtěl. Naštěstí jsem měl už řádně dlouho předobjednanou sběratelskou edici a tak nezbývalo nic jiného, než vyčkat příjezdu kurýra, jenž dnes v poledne opravdu dorazil.
Od té doby jsem v podstatě jen hrál a dělil se o zážitky s kolegy, kteří mě chtěli zabít, protože měli na starosti důležitější věci, než se do vytoužené hry pustit – holt, někdo články musí napsat a Computer se sám do tiskárny neodveze. Já jsem se ale vžil do role Jamese Raynora, hrdiny a rabiáta, abych zjistil, co leží pod líbivou slupkou StarCraftu 2.
Již po třech misích víte, že tahle země není pro neschopné
Už za instalaci u mě mají lidé z Blizzardu obrovské plus, protože si během ní vyslechnete stručné shrnutí událostí z původní hry. Neplavete tedy v tom, kdo je kdo a v případě, že jste nováček, vám tyto historické poznámky pomůžou s pochopením herního univerza.
Děj pak začíná obvyklou porcí filmečků, které jsou renderované jen z velmi malé části – zbytek je přehráván přímo v upraveném enginu hry a výsledek stojí za to. Aspoň já jsem chvíli sbíral čelist z podlahy. Nic to však nemění na faktu, že vás úvodní filmečky nejen ohromí po technické stránce, ale rovněž navnadí do boje. Hned se proto můžete podívat do první mise, nebo si raději zkusit perfektně zpracované tutoriály, v nichž vám hra vysvětlí základy ovládání a managementu jednotek.
Dominion, Zergové a Protossové
Prvních pár misí ostré kampaně se nese ve stylu seznamování se se hrou, ale již po třech misích víte, že tahle země není pro neschopné. Jestliže chcete na normal splnit všechny dosažitelné achievementy a úkoly mise, očekávejte normální hratelnost, jenž je schopná potrestat za chybu. Na Hard se pak už jedná o epickou bitvu mezi vámi a AI, kde budete mít co dělat, abyste vůbec přežili, no a na Brutal se hra podobá zoufalé snaze uhasit požár skleničkou vody.
Na to, jak moc se vám bude v kampani dařit, má pak vliv i pořadí misí, jež není striktně dané. Může se vám tak stát, že vám hra nabídne velmi lákavý úkol, jehož splnění bude ale mnohem snažší, pokud nejdřív uděláte dvě mise jiné a buďto získáte novou jednotku, nebo něco vynaleznete v laboratoři na Hyperionu.
Mise jsou totiž poměrně náročné a pokud si nedáte pozor, brzy skončíte jako žrádlo pro Zergy
Možností je totiž spousta a najít ideální cestu hrou chce rozhodně více, než jedno zahrání – výzva splnit danou misi bez ideálních jednotek je ale mnohem lepší, než mít striktně nařízeno, co a jak budete mít k dispozici a hlavně jak to budete muset použít.
Samotné hraní pak připomíná skvělou akčně-strategickou jízdu. Mise jsou totiž poměrně náročné a pokud si nedáte pozor, brzy skončíte jako žrádlo pro Zergy. Občas se vám sice povede poměrně husarský kousek, jakým je kupříkladu útok na jednu z nepřátelských základen ve chvíli, kdy se máte pouze bránit, ale budete se muset připravit na to, že i vítězství se může přeměnit v hořkou porážku – nikdo totiž neříká, že v hloubi základny zrovna nečeká něco, co z vašich elitních mariňáků udělá krvavou čalamádu.
Upeč třeba Zerga, postav třeba bunkr
Všechny doposud hrané mise (mám jich za sebou 10 z celkových 26) měly jedno společné – velice se od sebe lišily. Nápady tvůrci hry jen hýří a když jsem zavzpomínal, kdy jsem naposledy v RTS přepadával vlak, vzpomněl jsem si jen na mnohem hůře provedenou záležitost v Command&Conquer: Generals. Je rozhodně znát, že si lidé z Blizzardu dali s vymýšlením jednotlivých úkolů práci a rozhodně kvituji s povděkem i občasné drnknutí na nostalgickou strunu – třetí mise, úkol bránit se po 30 minut před Zergy na planetě Mar Sara... No nepřipomíná vám to něco?
Rovněž pak musím zatleskat i rozmanitosti světů, na nichž se jednotlivé mise odehrávají, neboť vás v podstatě stále nutí nějakým způsobem měnit taktiku. Jednou je terén vhodný k tomu, abyste zablokovali úzké průchody a tam se bránili nepřátelské přesile, jindy se ale nedá nic dělat a musíte jít na zteč s tím, že se zprvu nemáte čím pořádně bránit. Rozhodně to pomáhá od sklouzávání ke stereotypu, kdy byste jen naklikali spoustu siege tanků se slovy, že to nějak dopadne.