Minule jsme se podívali na zoubek, sliznatý výběžek a psionické žlázy všem rasám ve StarCraftu II. Dnešní, finální, část monstrózních dojmů z bety nejočekávanější strategické hry současnosti se věnuje změnám na mapách a celkovým možnostem hry. Takže vzhůru na to!
Kartografické radovánky
Když už jsem vám tedy detailně představil znesvářené strany, je na čase podívat se i na bojiště. Blizzard zatím odvádí v designu map kvalitní práci, byť v některých módech by zatím byly jakékoli soudy předčasné. Jde zejména o 3v3 a 4v4 mapy, protože každý z těchto módů byl hratelný jen na jedné mapě. Jiná situace je v mapách určených pro dva a čtyři hráče, ačkoli ani zde beta přehnaně štědrá nebyla.
Základním rysem map je opět jejich vyváženost – všechny jsou souměrné buď středově, nebo osově podél diagonály. Designově však obvykle nejsou zcela stejné, což přispívá k jejich vizuální atraktivitě: například expanze na jedné straně může být na umělé vyvýšenině zatarasené železnými troskami, zatímco zrcadlovou pozici může tvořit přírodní útes s cestou zavalenou kamením.
Zničitelné překážky jsou jednou z novinek, jde zpravidla o hromadu nějakého neřádstva, které blokuje buď průchod, nebo zavazí na ideálním místě pro stavbu základní budovy v expanzi. Na novice verzích map tyto překážky zabraňují raným útokům (tzv. rushům). Skvělým nápadem jsou také překážky, které jsou sice průchodné, ale nejde přes ně vidět: oblaka páry, keře… Pro přehled jsou důležité opuštěné věže starobylé rasy xel’naga – stačí u nich mít pozemní jednotku a věž nabídne přehled o širokém okolí.
Standardem u každé základny na mapě je osm kousků minerálů a dva zdroje plynu – na zajištění těžby tedy potřebujete aspoň 22 těžařů (dva na každý minerál a tři na každý plyn), často ale ještě o něco více. Velké bitvy se také občas svedou o tzv. high yield minerály; ty jsou oranžové, bývá jich méně, ale jejich výtěžnost je drasticky vyšší.
Za zmínku také stojí koncepce přirozených expanzí. Každá začáteční lokace má blízko u sebe další zdroje surovin, k nimž je zpravidla velmi snadné expandovat – někdy to ale může zkomplikovat obranu, s čímž je potřeba počítat. Na mapě Blistering Sands je zajištění expanze velmi snadné a třeba protossové je rádi realizují i velmi krátce po začátku hry. Naopak na Desert Oasis je expanze otevřena útokům ze dvou vzdálených stran a navíc je vlastně za hlavní základnou, která je tak stále snadno napadnutelná ze vzduchu.
Samozřejmostí jsou zdařilé hrátky s vyvýšeným prostorem. Jednotky nahoru nevidí, což je samozřejmě činí bezbrannými proti napadení shora, ale stačí si zajistit výhled třeba leteckou jednotkou a situace se vyrovnává. Počítat musíte i s tím, že pro některé jednotky nejsou skály problém, což je krásně vidět na mapě Kulas Ravine: expanze jsou shora snadno napadnutelné a schopní hráči umí s hrstkou jednotek a přepravními letouny zázraky.
Hra nespočtu možností
Samozřejmě je nejdůležitější, jestli se se skvěle promyšlenými rasami na výborně navržených mapách také bezvadně hraje. Je potřeba si uvědomit, že StarCraft: Brood War má za sebou dvanáct let nepřetržitého ladění a zdokonalování na základě nespočetného množství epických turnajů i obyčejných bitviček. SC2 je přes svoji věrnost prvnímu dílu v mnohém jinde a i beta ukazuje, že jsou místa, která ještě bude potřeba vychytat. Po mnoha odehraných zápasech i zhlédnutých replayů ale soudím, že už v okamžiku svého vydání na tom hra bude velmi dobře.
Zastavme se už u tradičního začátku zápasů: průzkumu a rychlých útoků (rushů). Každá frakce má nejen své osobité způsoby, jak soupeře potrápit, ale i jak se tomu bránit. Protossové rádi útočí na terranská SCV stavící budovy, přičemž rychlá regenerace štítů jim umožňuje déle vzdorovat protiútokům. Zergové obzvláště protossům rádi kradou zdroj plynu tím, že na něm staví vlastní Extractor – a když na něj protivník útočí, zruší jeho výstavbu a začnou s ní znovu, což prodlouží čas, po který soupeře obtěžují.
Proti rushům se terrani rádi brání kompletním přehrazením vstupu do základny budovami: Barracks přeci mohou vzlétnout a Supply Depoty jde zasunout do země, aby přes ně šlo projít. Mariňáci pak snadno přes zeď vyženou nezvané Zerglingy a Zealoty. Protossové sice obvykle potřebují průchod, ale snadno jej přehradí jedním nebo dvěma Zealoty. Zergové takto nefungují, ačkoli obranné budovy schopné pohybu jim určité možnosti dávají – nicméně jejich základní obranu hravě zvládne Queen nebo dvě.