Jménem zákona!
Zdařilost zpracování města je také bodem, kde se autoři zjevně zalekli své šikovnosti a toho, že by se jim něco mohlo tak moc povést. I naházeli do herního světa přibližně bambilion policejních aut, které na váš vůz (pokud tento zrovna není zcela nový, nebo nově přebarvený) reagují jako náš pan šéfredaktor (vládce náš, slunce naše jasné) na stravenky. V praxi máte tři možnosti: budete po světě jezdit asi tak padesátkou a modlit se, budete se neustále honit s policií, aniž byste si užili malebného okolí, nebo se na to prostě vykašlete a budete jen závodit. Volba je asi jasná, takže moc nerozumím tomu, proč se vývojáři s tím světem vlastně tak dělali.
Na druhou stranu je dobře, že policisté vás většinu hry více méně nechávají na pokoji (pakliže občas přebarvíte auto, a snížíte tak jeho „heat level“) a misím, kde hrají rozhodující úlohu, se snadno vyhnete, neboť pro postup ve hře nemusíte hrát všechno.
Naškrobená spisovná čeština v gangsterském prostředí zní fakt divně
Avšak nemusíte se obávat, ani když vzbudíte jejich pozornost nebo když snad chcete policejní mise hrát dobrovolně: po pár zatáčkách a jednom, dvou pursuit breakerech od nich máte klid. Pozastavovat se nad fatálními důsledky vašeho dostižení rukou zákona, když jste sám policista, byť v utajení, už pochopitelně nemá smysl.
Catch me, if you can
Výhodou NFS:UC je poměrně slušná šíře druhů nabízených závodů – nečekejte nic vyloženě nového, přesto je menu chutné. Vedle klasických okruhů, sprintů a časovek (zde formou checkpointů) a několika módů kočkování se s policií se dočkáte i variací na úniky z minulých dílů: ve městě musíte být minutu ve vedení, na dálnici zase stačí náskok 300 metrů.
Kapitolou samou pro sebe jsou speciální závody spjaté s příběhem: jejich výhodou je přesný design (takže vás například neotravuje policie, kde by to vzhledem k hratelnosti nebylo žádoucí), a současně variabilita v chování AI (takže když závod pokazíte, podruhé se může odehrávat úplně jinak. Občas tak ujíždíte s kradeným autem a musíte nejdřív setřást muže zákona, abyste pak úlovek mohli uklidit do garáže (to vše třeba i v nekompromisním časovém limitu), zatímco jindy chráníte důležitou postavu před gangstery tak, že do nich narážíte, dokud nevyřadíte jejich vozy ze hry.
Běžné závody probíhají v sérii tradičním způsobem – jejich obtížnost není vysoká, občas vám ale pořádně zavaří aktuální výkon vašeho vozu, nešťastná náhoda nebo catch-up. Poslední zmiňovaná featurka je vlastností závodních her proklínanou podobně jako levelování monster v RPG, v případě NFS:UC jsme se však v redakci nakonec shodli, že se catch-up docela vydařil. Díky němu musíte být neustále ve střehu, neboť ať už jedete sebelépe, vždy máte někoho za zády, a hra si tak drží určitou míru výzvy. Naštve vás to jen v případě, když uděláte chybu kousek před cílem – naspeedovaní soupeři kolem vás jen prolétnou, s čímž už nestihnete nic udělat.
Magická hodinka
K celkovému – veskrze dobrému – dojmu ze závodění v NFS:UC přispívá hned několik věcí. EA se opět podařilo navrhnout atraktivní vozový park, ve kterém si nakonec na své přijdou jak příznivci amerických muscle cars, tak i fanoušci rozsypané rýže či evropské elegance.
„Needy“ mě letos zase baví
Tradičně výborný je pocit z rychlosti, jehož nevýhodou je jen to, že se dostavuje spíše dříve a rostoucí rychlost už není tak výrazná. Opomenout nelze ani zvukovou část hry, která možná není zcela realistická, ale zní přesně tak, jak by pro dobrý efekt měla.
Zajímavě a částečně nově přistoupili autoři k podobě herního prostředí jako celku. NFS:UC se odehrává v ranních a večerních hodinách, kdy načervenalé slunce vrhá dlouhé stíny a město se koupe v teplých odstínech. Přes počáteční nejistotu jsem se nakonec rozhodl, že se mi to líbí. Současně se projíždíte po městě krátce po dešti, což vede k rozporuplnému efektu lesklých silnic (samozřejmě i pod mosty či v tunelech, jak jinak).
K odpočinkové jízdě slouží i dvě tlačítka, po mém takzvaně záchranná, a to nitro a speed breaker. Nitro se vám doplňuje za úplně cokoli, takže jej můžete využívat rádi a často, podobně jako speed breaker, jenž stihne hned několik důležitých věcí. Ve zlomku sekundy zpomalí čas na rychlost, ve které stihnete reagovat na cokoli, přičemž současně drasticky zvýší hmotnost vašeho vozu, čímž jej zpomalí a učiní jej stabilnějším. Návrat do běžné rychlosti je pak povlovný a umožní vám zorientovat se v běžném tempu. Většinou.
A abyste měli ze hry radost, vybavili ji v EA nezbytně nutným a vhodně zvoleným soundtrackem, který v sobě jako obvykle kombinuje elektronickou hudbu s trochou hip-hopu a dostatkem jemnějších punk-rockových skladeb, aby si přišel na své každý. Už samozřejmostí je lokalizace českými titulky, ačkoli naškrobená spisovná čeština v gangsterském prostředí zní fakt divně. Přestože jsem si zpočátku myslel, že si na Undercoveru smlsnu jako loni na ProStreetu, další hraní ukázalo opak - „Needy“ mě letos zase baví, a to je dobře. Blýská se na lepší časy.