Elder Scrolls III: Morrowind - recenze

Platforma: PC
Typ hry: RPG
Multiplayer: ne
Minimální konfigurace: procesor 400 MHz, 128 MB RAM, 900 MB na HDD, 16MB 3D grafická karta
Doporučená konfigurace: procesor 900 MHz, 256 MB RAM, 1 GB na HDD, 32MB 3D grafická karta (GeForce)
Testovací konfigurace: procesor 400 MHz, 256 MB RAM, 1 GB na HDD, 32 MB 3D grafická karta // procesor 1,2 GHz, 512 MB RAM, 1 GB na HDD, 64 MB 3D grafická karta (GeForce 3)
Výrobce: Bethesda Softworks (www.bethsoft.com)
Distributor hry: Ubi Soft (www.ubisoft.com)
Distributor v ČR: Playman (www.playman.cz)

Nejprve krátký úvod pro ty, kdož posledních deset let trávili na těžební stanici na Uranu a tudíž jim série Elder Scroll nic neříká. Cílem programátorů z Bethesdy bylo vytvořit fungující fantasy svět se vším všudy, který by hráči dával absolutní volnost v počínání. První díl (Arena) ohromil neskutečnou rozlohou světa, která ovšem po čase začala lehce unavovat, a to hlavně nelogicky se generujícími dungeony, nicméně ve své době tato hra dosáhla na perfektních 9/10. Druhý díl – Daggerfall – byl pochopitelně propracovanější jak po technické stránce, tak i v herním systému (generování a postup postavy, geniální souboje, zásoba kouzel neomezená díky generování vlastních atd.) Rozloha se zmenšila z celého světa na menší kontinent a algoritmy generující prostor zase poskočily o značný kus dále. Takže 9/10 (desítka utekla díky příšerné bugovitosti hry). A proč jsem mluvil v úvodu o sérii patchů a teď ubral body za chyby? Jednoduché – druhý díl se dal dohrát až po aplikaci patche s pořadovým číslem 23!!! I když dohrát – každých deset minut preventivně save, po 45ti minutách pravidelně pád hry… O lahůdkách jako procházení zdí, zvyšování atributů přes 100% a podobně raději nemluvím. Ale i přes to se nedalo mluvit o Areně a Daggerfallu jinak než pozitivně. Nu a dnes tu konečně je třetí díl.

Příběh

Řekněme si rovnou – nemá cenu se moc rozepisovat a hlavně – linii příběhu odhalujete opravdu celou hru. Na začátku fungujete jako poslíček a na konci? Nechte se překvapit. V Tamrielu zase jednou nastává lehká krize, Imperiálové mají sice situaci pevně v rukou, ale čase pochopíte, že ne každá propaganda se zakládá na reálných základech. Říše, rozdělená na provincie zažívá ve skutečnosti velice zajímavé časy. Potlačení Deadrických kultů asi nebylo tak úspěšné, jak by se na první pohled mohlo zdát, elfí provincie jen vřou v očekávání naplnění proroctví a asi ani ti „hodní“ pro vás nebudou tou nejlepší společností. A co se vlastně stalo s trpaslíky? Je čas vzít osud do vlastních rukou…

Začínáme…

Do světa jste vrženi jako bezejmenná postavička a postupně si začínáte formovat svoji tvář. Tady je jeden z největších kladů hry – neexistuje žádná myslitelná kombinace, kterou byste nemohli vytvořit. K dispozici je deset rozdílných ras (viz. boxík s přehledem ras) dvacetsedm (!) vlastností ovlivňujících specializaci (druhý boxík) a třináct znamení „zvěrokruhu“ pod kterými se můžete narodit. A navíc – pokud vám nevyhovuje některé předdefinované povolání (dáno volbou vlastností) – není problém vytvořit vlastní! Hluboce doporučuji! Tady se vyřádíte na několik hodin – chcete-li. Jak to tedy vlastně funguje?

Tvorba postavy

První věcí je pochopitelně volba jména a rasy (sice se může zdát deset ras slušné číslo, ale nezapomeňte na pluginy, které zmíním později). Zatím klasika. Změna nastane při volbě povolání – vyberete si přímo z nabízených nebo zvolíte systém otázek a odpovědí na základě kterých vám hra vybere nejpříhodnější povolání? (Typická otázka – Potkáte těžce zraněného poutníka, co uděláte? A) použijete svých schopností a vyléčíte ho? B) Okradete jej? C) Bezhlavě vyrazíte za pachateli? D) Nevšímáte si ho? E) Posadíte se na blízký kámen a budete pozorovat, jak umírá? – zde je systém jasně viditelný od léčitele až po zabijáka. Ve hře jsou ale daleko záludnější otázky.) Ovšem stále je tu možnost nadefinovat si vlastní specializaci. Jak na to? O vašem charakteru vypovídají takzvané Primární a Sekundární dovednosti – ty si právě volíte ze všech možných. Přičemž Primární se zvyšují nejrychleji. A pokud součet nových bodů v Primárních nebo Sekundárních vlastnostech dosáhne jisté hranice (deset bodů pro Primární, 10-20 pro Sekundární) postoupíte o level. Při té příležitosti dostanete tři body, které můžete rozdělit do vlastností. Pokud navíc postoupíte ve více disciplínách závisících na stejné vlastnosti, dostanete k ní bonus (od 2x po 7x), takže je jasné, že čistý kouzelník bude svoje vlastnosti zvyšovat sakra rychle – oproti bojovému mágovi. Nic vám ale nebrání vytvořit postavu specializující se na útočnou a iluzorní magii s talentem pro používání těžké zbroje a sekery. Žádný problém! Zloděj který umí alchymii? Se správnou kombinací dovedností žádný problém! Mistra zbraní, který si dokáže kouzly léčit zranění? Máte ho mít! Zkrátka variabilita je neskutečná. To ale pořád není konec. Jsou zde totiž znamení „zvěrokruhu” (zvířat sice na výběr moc není, ale nenašel jsem vhodné slovo). Podle toho, pod jakou hvězdou se totiž narodíte, získáte ještě nějaké speciální schopnosti. I tady ale platí, že čím lepší vlastnost, tím nepříjemnější je její vyvážení něčím negativním. Například ve znamení Mága získáte 1,5 násobek maximální magenergie. Ve znamení Učedník máte tento bonus sice 2, ale zase získáte náchylnost k magickým útokům. A konečně je zde možnost získat i trojnásobek, ale zase se vaše magie neregeneruje a získáváte ji pouze absorpcí cizích kouzel. Nebo zrozenec ve znamení Milence – dokáže paralyzovat polibkem a má zvýšenou Odolnost. Výběr skutečně bohatý!

A hrajem…

Svět, do kterého jste vrženi vám pravděpodobně vyrazí dech. A to ne jednou, ale mnohokrát – vždy když zkusíte něco co „by mělo jít, ale tady to určitě nepůjde“ a ono to bude možné! Největším kladem této hry je totiž absolutní volnost! Nikdo vám nebude říkat, že někam musíte/nesmíte, že tam a tam můžete až na Xtém levelu, že tohle prostě ve hře nejde a tak podobně. Na hlavní příběhovou linii se nemusíte vůbec ohlížet a klidně třeba trénovat na poloboha. Nebo se na týdny zavřít v knihovně a studovat hory knih. Chcete jen tak žít ve městě? Proč ne – živit se můžete třeba lovem perel (to skutečně jde!). Nebo každý večer vyrazit na bylinky a pak se zavřít v laboratoři a vymýšlet vlastní elixíry (a pak je třeba prodávat a nebo z nich stavět na náměstí pyramidu…). Jistě – je to jen na vás! Jak se říká – není nad pár příkladů ze života:

Už nějaký ten pátek jsem se potloukal po městě, ale pořád jsem nemohl narazit na pořádnou prácičku. Peníze z poslední se už pomalu rozutekly a tak byl čas se do něčeho pustit. Protože jsem stejně neměl nic na práci, dával jsem se do hovoru s každým, kdo se naskytl – s hubou vážně nemám problémy a můj úsměv je zkrátka neodolatelný. Taky jsem na sobě pěkně dlouho pracoval. A tak jsem se doslechl od jednoho dělníka, že nedávno dokončili „v tom velkým domě za městem“ poměrně solidně zabezpečený podzemí. Nebylo co řešit, zaskočil jsem na malou obhlídku a za chvíli získal důvěru paní domu – s ženskýma to umím ještě líp. Za poslední peníze sem koupil teleportační kouzlo a počkal na noc. Zámky vzdorovaly celkem fest, ale se šperhákem to umím ještě líp než s řečma, takže mi pod nohama za chvíli zašustil koberec a byl jsem uvnitř. Najít cestu do podzemí sice chvíli trvalo, ale pro profíka hračka. Jenže von v tom sklepě měl akorát knihy! Kvůli tomu sem sem lez? Jedna ale zaujala i mne – černý desky zdobený zlatem, nu neodolal sem. Jak ale opustila ten podstavec začlo se dít něco sakra podivnýho – někdo se mi zhotnil za zádama. Teda na ten pohled nezapomenu do smrti – Deadra lorda poznám i já. Ještě, že jsem měl ten teleport. Jenomže i když sem se tý knihy zbavil – dali mi za ní 30 tisíc a poslali za mnou zabijáky. Ještě že umím zmizet ve stínech. Tedy ne že by z nich moc zůstalo, ale zase se tu vobjevila ta deadra…

I takhle může vypadat všední den ve světě Tamriel. Jak jsem již psal – není třeba sledovat příběh a i tak se užije vrchovatě zábavy. Dovolím si ještě jeden krátký nástin ze hry – protože to, co popisuje mne uchvátilo už v prvním dílu téhle ságy a rozhodl jsem se jít stejným směrem i tentokrát.

Před rokem se mi zdál sen. Byl o dívce, která plakala. Slzy měly barvu rubínů a já věděl, že je to krev. Byl první úplněk po mém experimentu. A právě jsem přestal být člověkem. V té době – tedy před více než rokem – bylo mé jméno již proslulé po celé říši, přeci jen mág mé úrovně si zaslouží jistou proslulost. Jenže ty dovednosti skrývají i velký problém – nebylo nic, co bych nedokázal – klaněli se mi všechny deadry a to i jejich Lordi, v mé mysli bylo stále připravených několik stovek kouzel, z nichž více než polovinu jsem sám navrhl (zvláště Symfonie pro šest acetylenových hořáků se mi velice povedla), díky mému zásahu byl v říši pokoj na dlouhá léta a nebylo místa, které bych nenavštívil. Co zbývalo? Nuda a za velice dlouhou dobu smrt. Tak jsem upravil několik regeneračních kouzel tak, že mi dávala de facto nesmrtelnost a vyrazil do temných síní starobylého hradu na severu. Už na mne čekali. Deset vyšších upírů člověk nepotká každý den a i mě zatrnulo. Aktivoval jsem kouzla a nechal je, ať si párkrát zatnou zuby do čaroděje. Pak mne přestali bavit a od té doby je v hlavní síni velice zajímavě vytapetováno. Po návratu domů se mi zdál ten sen a já věděl že jsem se stal jedním z nich. Od té doby jsem nebyl v kostele, ale poletovat temnou nocí je tak opojné! Občas se po mě sice vrhne některý agilnější lovec upírů, ale já většinu svých kouzel ještě nezapomněl. A navíc – krev je tak lahodná… A mé jméno znovu získalo na proslulosti…

Tahle hra má jednu nevýhodu – dá se dost těžko popsat, musí se zažít. Zkrátka – vítejte ve světě, kde skoro nic není nemožné. Krom hlavní příběhové linie jsou zde tuny úkolů, které dodávají hře její „nekonečnost“. I když – uvozovky nejsou na místě, jak se přesvědčíme za okamžik.

Ještě abych se vrátil k výše zmíněné tvorbě kouzel (stejně tak předmětů, lektvarů atd.) Jste skutečně omezeni jen fantazií a svou magickou (alchymistickou) dovedností. V přehledném editoru můžete zvolit složky kouzla (vlastnosti předmětu apod.), zvolit „způsob aplikace“ a efekt, dosah, rozsah, speciální chování a pokud vám stačí peníze, mana a zásoby duší (ty se používají na trvalý efekt), není nic jednoduššího, než výrobek pojmenovat a používat. Jen tak na okraj – zmíněná symfonie měla tyto efekty: po odpálení kouzla v místě určení vybuchla ohnivá koule (doba trvání 10 sekund, průměr 15 metrů), z nebe začal pršet jed a od epicentra se šířily blesky. Radost pohledět :-).

Společnost a lidé…

Říci, že potkáte stovky postav by bylo asi dosti slabé slovo. Každý, na koho narazíte (tedy z „lidí“, nikoliv příšer) je ochoten (více či méně) se s vámi podělit o informace a své zážitky, každý má ve světě svoji pozici a každý vám může být k něčemu dobrý. Navíc je zde opět systém náboženských sekt a „pracovních“ cechů, kterých se můžete stát členy a postupovat (plněním úkolů a zvyšováním svých schopností) v hodnostním žebříčku. S postupem se dostáváte k zajímavějším a velice potřebným kouzlům/zbraním/službám atd. V magickém spolku si vyrábíte vlastní předměty, kouzla a třeba skoro zadarmo cestujete po světě, cech vrahů pro vás připravil výhodné „nabídky“ a jako vysoký kněz zase budete mít podporu svého boha – cesta je jen na vás.

Padne do ruky?

Ovládání a celý interface hry doznal od minule změn a lze dokonce (při vyšším rozlišení) mít na monitoru nejen aktuální stav postavy, ale i inventář, mapu, seznam kouzel atd. K přehlednosti to rozhodně přispívá (ale opravdu ve vyšším rozlišení – od 1280x1024…). V zápalu boje se hodí možnost přiřadit klávesám nejpoužívanější kouzla, zbraně, předměty a pak jen přepínat. Velice šikovné. Co ale lehce zarazí, je změna v systému boje. U zbraní máte k dispozici maximálně tři typy úderů a to je oproti předchozím dílům – s myší precizně ovládanou zbraní – zarážející změna. Na druhé straně se nemusíte obávat, že se úder sveze někam mimo obrazovku. Jinak se žádné velké změny nekonají – proč měnit něco, co se osvědčilo a tak si vychutnáme kombinaci myšky a klávesnice v oblíbeném RPG akčním mixu, jak je v poslední době dobrým zvykem.

Technická stránka věci

Nedá se začít jinak, než grafikou. Při prvním pohledu na hru (tedy při prvním pohledu na hru na GeForce 3 a PIII 1,2 GHz) patrně zatrne i zkušeným pařanům. A co teprve, když začne svítat. Dle mého názoru jsme lepší grafiku neviděli ani u 3D akcí, které jsou proslulé svými enginy. Detailní modely od obřích příšer po nejmenší květinu (jen motýlci chybějí) se musí vidět v pohybu. Rozlehlost volných prostranství bere dech – lze vidět v dálce horizont a spočítat stromy na svahu vzdálené hory. Podívejte se na obrázky a představte si, jak se to všechno krásně hýbe. A nezapomeňte si domyslet efekty. Kouzla se nedají popsat jinak než kouzelná a co třeba zaplavat si? Průzračná voda, kterou čechrá vánek, k tomu přímo svádí. Jo a jen tak mimochodem se kolem vás bude měnit počasí tak reálně, že při cákání kapek půjdete hledat deštník (a to u vás v pokoji). A pokud váš pohled padne na oblohu, patrně tak vydržíte velmi dlouho – střídání dne a noci, červánky, hvězdy, slunce, měsíce – vše nádherné a neskutečně skutečné. Chybí slova – musí se vidět.

Takováhle legrace ale pochopitelně něco stojí. Většina z mých 180ti herních hodin sice probíhala na muzejním exponátu PII 400MHz a TNT2, ale za cenu nulových detailů a stažených efektů. Teprve s GeForce (čím novější, tím lepší. Pochopitelně) a slušným procesorem (od 800 MHz výše) si vychutnáte to, o čem jsem zde mluvil.Tedy pokud nečekáte plynulý pohyb (tedy přes 25 fps) v exteriérech při maximální viditelnosti a všemi detaily – na takové grafické orgie bych počítal cca 1,6 GHz a GeForce 4. I když ani na mé „kalkulačce“ nevypadá Morrowind zase tak špatně, jen se musíte smířit s rozlišením 640x480 a maximálně 20fps (při boji klidně i 7fps) – to je jen pro maniaky mého formátu :-).

Zaposloucháte-li se do šumění větru, tepání deště a projevů přírody kolem vůbec, musí vám být jasné, proč je hodnocení tak vysoké – ti, kdož tu možnost nemají, nechť zajdou do přírody a věří, že ve hře to zní stejně. Krása. A hudba? Kvalitou připomíná nejlepší hollywoodské filmy a její autor by si mohl vydělávat na živobytí jen vizitkou s lakonickou větou – „Mág, který ozvučil Morrowind!“. Bohužel je zde asi jen 45 minut hudby a tak, i když se střídá velice dynamicky, budete ji za chvíli znát jako své boty. Jenže pozor – to jí neubere na kráse. Možná se přistihnete při broukání melodií… (třeba v tramvaji). Jediná větší výtka se ale přeci jen bude týkat právě hudby (a za to bych měl ubrat možná i bod) – nepochopím, proč je u hry jako mp3. AudioCD by bylo daleko elegantnější a hlavně ohleduplnější k výkonu počítače. (na slabých strojích nezbude než ji vypnout…).

A rýpneme si…

Aby tahle recenze nebyla úplně pozitivní, neodpustím si několik drobných plácnutí novinami přes čumák. Jednak formát hudby, to už jsme řešili. Druhá věc se týků úkolů – po splnění desáté reprízy na téma: „dojdi tam a tam, zabij/přesvědč/ukradni a vrať se pro odměnu“ se začne zdát, že na jiné už ani nenarazíte. Ale na druhé straně – co by jiného po vás kdo mohl chtít, že? A vzato kolem a kolem – design míst do kterých se podíváte je tak dobře propracovaný, že vám tohle ani nepřijde na mysl. A poslední věc – na prvních úrovních v tom kterém cechu jsou některé úkoly skutečně iritující. (Třeba mágové po vás chtějí nejdřív vzorky hub z bažiny, pak vzorky květin z druhé strany ostrova. V tu chvíli naštěstí přestanou, protože kdyby chtěli ještě mechy, tak jsem je všechny vyvraždil…). Ale jak říkám – co chtít po učni, že? Takže logika opět vítězí.

Co se bugovitosti hry týče – byl jsem mile překvapen. Jen zřídka se stane, že by hra spadla (zatím se mi to povedlo asi devětkrát za oněch zmíněných 180 hodin) a výraznější problémy také nejsou. Jen tu a tam se asi špatně uloží hra a při odchodu z podzemí spadne – je dobré mít více save z poslední doby… Ale zase tak strašné to není. Vážně.

A teď pozor…

Se hrou dostanete precizní (i když lehce komplikovaný) editor. A to nejen celého světa, ale i všech skriptů, které to všechno dávají dohromady. Po několika dnech tréninku je možné vytvořit solidní dobrodružství a po delším čase možná i celý svět. Tyhle „domácí práce“ se začnou na Internetu asi brzo vyskytovat ve velice hojné míře – už teď jsem viděl několik desítek slušných skriptů, deset zajímavých dobrodružství a jeden velký ostrov. Je totiž možné naprogramovat cokoliv a jako plugin to zařadit do světa Morrowindu. Vznikají tak nové rasy, vlastnosti, budovy, artefakty a časem snad i celé kontinenty. Z tohoto hlediska je tato hra vpravdě nekonečná. Možná se časem dočkáme i multiplayeru, kdo ví? No nekupte to!

A to je konec, vážení. Musím se jít trochu proletět nad kontinentem a koneckonců – už mi trochu vyhládlo a to my upíři nemáme rádi…

Grafika: 10/10
Zvuky: 10/10
Hudba: 10/10
Hratelnost: 10/10

Více než 10/10 nemám, ale jako bych dal 20/10. Neuvěřitelné, zábavné, nekonečné, skvělé – zkrátka Morrowind!!!

Celkové hodnocení: 10/10