vytisknout velikost písma LOTR: War in the North - na Mordor, Aragorne, na Mordor

Někdy nemáte chuť u hraní přemýšlet, objevovat nové herní mechanismy ani taje neznámého světa. Občas prostě máte chuť dát nohy nahoru, zírat na obrazovku a sledovat, jak vámi ovládaná postavička bez problému masakruje houfy nepřátel. Aby však tato formule správně fungovala a nezabavila jen na chvíli, je třeba hráči nabídnout pestré prostředí, zajímavý soubojový systém, spoustu schopností a jednoduchý příběh, který by dal tomu masakru nějaký smysl. A přestože War in the North občas klopýtne, většinu těchto podmínek splňuje.

Začněme třeba u povedeného soubojového systému: k plynulému ovládání postavy vám postačí levé a pravé tlačítko myši pro dva druhy útoků, klávesy WASD k pohybu a klapky 123456 sloužící pro aktivaci speciálních schopností nebo vypití lektvaru.

Vše působí plynule a i přes další rozvíjení vaší postavy nikde nic nepřečnívá a v počátcích hlavně nechybí

Pro spokojené hraní vám bohatě stačí využívat jen základní kombinace silných a slabých útoků, které můžete vrstvit do sérií komb, a občas případně použít nějakou tu speciální schopnost. Vše tak působí plynule a i přes další rozvíjení vaší postavy nikde nic nepřečnívá a v počátcích hlavně nechybí.

Nic vám tak už na začátku nebrání plně se ponořit do vyšperkovaného koridoru, který War in the North nabízí. Mimo několika málo odboček a vedlejších úkolů totiž procházíte tvůrci předem danou cestu, kde se na vás ve vhodných chvílích vyhrne hromada skřetů vhodných ke zmasakrování pod ostřím vaší sekery/hraničářským mečem/rychlopalnou magickou holí. Proč uvádí tři tak odlišné způsoby likvidace? Inu, proto, že hned na začátku hry si máte možnost vybrat si ze tří postav, které tvoří vaše malé Bratrstvo Gandalfovy pracky.

Ve třech se to lépe táhne

Pokud se rozhodnete pro osamocené hraní, můžete mezi postavami na konci každé úrovně dle libosti přepínat a užívat si jemně odlišný styl boje, ale tuto výhodu je mnohem lepší vyměnit za skupinové hraní až ve třech hráčích. Tam, kde hra jinak lehce ztrácí dech – tedy v nemožnosti dát vašim spolubojovníkům rozkaz a občasnému kiksu umělé inteligence – totiž s příchodem dvou kamarádů přichází i daleko větší zábava a taktičtější styl hraní. Nejvíce je rozdíl mezi umělou inteligencí patrný při soubojích s bossy a také v tom, že pokud umřete, UI se klidně nechá zabit při snaze vás oživit.

Rozdíly jsou však jasně patrné i ve chvílích, kdy máte po určitou dobu bránit rozlehlé prostranství a nepříteli zabavíte balistu (z orků ještě nikdy tak hezky nestříkala krev!) a kamarádi jsou vám, na rozdíl od UI, schopni i v těchto chvílích celkem slušně krýt záda před nájezdy nepřátel.

Využití licence a příjemně ubíhající příběh nádherně dokreslují odpočinkovou hratelnost

Za jejich likvidaci potom získáváte body zkušenosti, které můžete investovat do tří talentových stromů – chytře rozdělených na základní buff, skupinový útok a jednu silnou ťafku přímo do nepřítele – a zlepšovat tak svou postavu.

Mimo rozvíjení vašich schopností se pak ve hře dají nalézt i další RPG prvky, které příjemně zpestřují jinak čistě akční hratelnost. Mezi ty nejpříjemnější patří plnění vedlejších úkolů (nečekejte nic velkého, povětšinou musíte jen zaběhnout do slepé odbočky, kam byste jinak nemuseli, a deset minut mlátit nemrtvé, pavouky a další odpornou havěť) a hlavně postupné nacházení a vylepšování vašeho vybavení. To se povětšinou nachází v truhlách zastrčených mimo hlavní cestičku, a ty nejlepší věci zpravidla najdete pouze v tajných místnostech.

Řízni, řízni, řízni, ať to krásně vyzní

Takovou dobře utajenou místnost však musíte nejen najít (většinou to ale není nic těžkého, rozbitelná zeď je viditelně označena), ale zároveň ovládat i správného bojovníka, abyste se do ní mohli dostat – je proto opět poznat, když hrajete v partě stejně smýšlejících lidí, nebo jestli hrajete sami se umělou inteligencí, která existenci tajných míst úspěšně ignoruje. Abych ale vaše počítačem ovládané spolubojovníky jen nekritizoval: v přímých soubojích se neztratí a zdárně vám asistují při decimaci půlky populace Mordoru.

I když, Mordoru – přestože jsou vašimi hlavními nepřáteli skřety a děj hry se odehrává souběžně se známým příběhem o Frodovi, Prstenu a Společenstvu, ve skutečnosti se vydáte na nebezpečný sever, kde kuje pikle Pravá ruka Sauronova. V příběhu se tak vysvětlí, proč se do války více nezapojili orli a příjemně se v něm rozšíří již známé univerzum.  Autoři však zašli ve využití licence ještě o kousek dále, a tak potkáte i spoustu známých charakterů a promluvíte si i s většinou členů Společenstva – na takovéto rozhovory je potom nejlepší i klidné prostředí a proto prozradím, že se podíváte i do Roklinky a dalších několika známých míst.

Využití licence a příjemně ubíhající příběh nádherně dokreslují odpočinkovou hratelnost, a pokud od hry nečekáte žádné zázraky a chcete si s kamarády pokecat a u toho pozabíjet pár skřetů, chybu s War in the North rozhodně neuděláte. Jestliže ale čekáte herní nirvánu, spoustu novinek a složité herní mechanismy, musíte hledat jinde. Tady dostanete jen už několikrát viděné, ale přesto zábavné a odpočinkové sekání.