Recenze: Batman: Arkham Asylum – šíleně dobré

Předsudky jsou hrozná věc, ale občas nemusí být úplně na škodu. Například já jsem titulu Batman: Arkham Asylum nikdy nevěnoval přílišnou pozornost poučen z valné většiny nekvalitních her postavených na libovolné licenci. Ostatně pokud pomineme poměrně podařené Lego Batman, tak i poslední herní inkarnace Temného Rytíře představovala jen plytkou rychlokvašku postavenou kolem filmového spektáklu.

Jenže jak už ukázalo třeba The Darkness, když se na vývoj nespěchá, tak se i podle licencovaného materiálu dá vytvořit výborná hra. Arkham Asylum přesně takové je.

Vítejte v blázinci

Jak název napovídá, celá hra se odehrává na pozemcích proslulého ústavu pro gothamské superpadouchy. První příběhová animace sice vypadá jako poslední, protože v ní Batman veze zajatého arcilotra Jokera zpátky do lapáku, jenže zdání klame. Proslulý klaun zločinu totiž právě na své domovské půdě připravuje svoji největší past. A Batman, přestože je mu to naprosto jasné, do ní rovnýma nohama skočí (efektně přes prosklené okno).

Proslulý klaun zločinu totiž právě na své domovské půdě připravuje svoji největší past

Příběh představuje opravdu silnou páteř hry, protože na jeho napsání se podílel i Paul Dini – člověk zodpovědný za animovanou verzi Batmana, který má navíc na svědomí mojí oblíbenou a geniální Šílenou lásku (vyšlo poměrně nedávno u nás v časopise Crew, rozhodně doporučuji).

Tvůrci se nenechali nijak výrazně svazovat některým už vytvořeným příběhem, ale postavili si svůj vlastní, opírající se o mnoholetý komplexní mythos, což hře jen prospívá. Hrát Arkham Asylum je tak jako číst si některý z nejlepších příběhů Temného Rytíře, přičemž díky interaktivní povaze her máte víc než kdykoliv předtím pocit, že Batmana nejen sledujete jako divák, ale že jím přímo jste.

TIP: Riddlerovy hádanky jsou vždy spojeny s některou z postav Batmanova světa. Pokud se tak například mluví o sněhu, půjde o Mr. Freezra - hledejte v okolí kusy ledu. Čím víc comicsové univerzum znáte, tím lépe vám to půjde. 

Perfektní atmosféru dokresluje výtečné audiovizuální zpracování. Nejde jen o detailní modely výborně implementovaného Unreal enginu, ale třeba i bezchybnou synchronizaci rtů u všech brilantně napsaných a namluvených dialogů. Nejde jen o ty hlavní příběhové, kde svoje šílené hlášky prohazuje Joker úžasně ztvárněný Markem „Skywalker“ Hammilem, ale i ty všechny vedlejší, kdy třeba skryti ve stínech posloucháte rozhovory vyděšených strážců a ze řetězu urvaných vězňů. Ovšem celé to grafické a zvukové pozlátko je jen rozjasnění výborně vyšperkované hratelnosti.

Pěstí do nosu, kopem do břicha

Arkham Asylum se poplatno moderním trendům vměstnává do škatulek third person akce a otevřený svět. Ovšem nesmíte si rovnou představovat batmanovské GTA. Za prvé, kamera je spíš zavěšena nad rameno Temného Rytíře (jako v Residen Evil) a za druhé se v Batmobilu prohánět nebudete.

I když společně s Batplanem na něj ve hře narazíte. Dává to jen smysl, protože ostrov Arkham se svými pěti budovami s Liberty City rozhodně soutěžit nemůže. Ani nechce. Otevřený svět v AA totiž spíš staví na principech Metroidu nebo Castlevanie. Tedy do dané lokace můžete jít, ale dřív nebo později se vám do cesty postaví překážka, kterou překonáte jen díky plnění příběhových úkolů.

Další rozdíl mezi Batmanam a GTA představuje i minimum přestřelek v Arkhamu. S neozbrojenými vězni si to Netopýří muž rozdává pěkně na férovku v jednom z nejlépe vypadajících bojových systémů ve hrách. Staví sice jen na dvou tlačítkách (útok a protiútok), ale tvůrci s nimi dokázali zázraky. Výborně animované útoky na sebe inteligentně navazují v závislosti na postavení bojujících, rychlosti atd.

Batman sází jeden úder za druhým, aby bleskurychle chytnul nohu protivníka (záměr útoku signalizují nad hlavou padoucha vlnky) útočícího zezadu a mrsknul s ním následně o zeď. Finální úder na posledního člena skupinky si navíc můžete užít v efektním zpomaleném záběru. Úspěšné útoky se spojují do delších komb, které ještě víc zvyšují už tak frenetické tempo. Proti sobě totiž máte už od začátku vždy minimálně dva až tři protivníky, přičemž skupinky o šesti až sedmi nejsou později vůbec výjimkou.

S neozbrojenými vězni si to Netopýří muž rozdává pěkně na férovku v jednom z nejlépe vypadajících bojových systémů

A ani v takovém počtu se bitka nezmění v chaos, nemusíte se učit miliardy kombinací tlačítek, stačí jen zvládat určitý rytmus a dávat pozor. Pokud si myslíte, že dvě tlačítka předznamenávají jen tupé bušení, opět jste na omylu. Batman zvládá i další triky, jako dorážení omráčených protivníků, dokáže si vypomoci batarangem a pokud se vám daří řetězit útoky, lze používat i pokročilejší údery jako instantní omráčení či odhození.

Bojům přidávají i samotní útočnici, kteří později vyžadují speciální taktiky – frajera s nožem musíte prvně omámit, týpka s elektrickým obuškem zase přeskočit a tak dál. Umělá inteligence poskoků jim sice nedovolí se na vás najednou sesypat, ale vyčkávají na pravý okamžik, seberou ze země tyč, hodí po vás bednu nebo seberou střelnou zbraň po padlém protivníkovi. A to už jde do tuhého.