vytisknout velikost písma Recenze: Brothers in Arms: Road to Hill 30 – válka není jen slovo

Bratři ve zbrani

Ale to jsme teprve na začátku. Až narazíte na protivníkův středně těžký tank, nebezpečného odstřelovače či kulometčíka uprostřed důležité spojovací cesty, pak si na má slova ještě rádi vzpomenete. V těchto případech musí síla ustoupit účinnějším esům; tedy důvtipu - a především taktice. Na tu se autoři opravdu zaměřili, a tak ve hře není zaimplementována jen kvůli dalšímu přitažlivému titulku na krabici.

Všechny zdánlivě bezvýchodné situace se totiž s trochou štěstí dají poměrně snadno vyřešit. Nepřátelský tank lze nenápadně oběhnout, následně vyšplhat na kapotu a poté už jen do kabiny „poslat“ dáreček v podobě granátu. Samozřejmě by to šlo i „běžným“ způsobem pomocí protitankové střely, jenomže proč se u tuto podívanou ochudit, když jinde ta možnost není? A podobných situací jsou ve hře desítky. Zabarikádovaného kulometčíka se lze podobně vychytralým způsobem jednoduše zbavit; stačí zbytku týmu zadat krycí palbu, která nepřítele natolik zmate, že si ani nevšimne chytrého vojáčka, který ho postraními uličkami nenápadně oběhl a „neférově“ zezadu pokropil olovem. Chce to jen přemýšlet, a sami brzy přijdete na spousty dalších řešení, u jejichž vymýšlení se navíc budete skvěle bavit! 

Jak už bylo řečeno výše, při procházce přes francouzský venkov nebudete sami. Společnost vám bude dělat vždy určitý počet spolubojovníků, jejichž počet se misi od mise mění. Nejdříve začnete pouze s jedním, později už pod svými křídli budete mít rovnou dva týmy… a aby toho nebylo málo, připravili pro nás autoři lahůdku v podobě lehkého tanku M5A1 – to však pouze v několika misích. O chování jednotek se na diskusních fórech vedly sáhodlouhé debaty už několik měsíců před vydáním, nakonec ale můžeme zůstat klidní; vojáci se pod vaším velením chovají jako praví mistři oboru. Nedělají žádné velké chyby, nehrnou se vstříc jisté smrti a pokud jim na mapě vyberete místo (pravým klikem myši), na které se mají dostavit, sami zvolí tu nejbezpečnější trasu, pokud možno lemovanou různými překážkami, které neváhají použít jako dočasný úkryt. Jedním slovem paráda.

Bojovat budete výhradně v týmu * Válka nezná slitování * Speciální pohled taktického módu

Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte

Zřejmě největším nedostatkem, na kterém BiA vysloveně trpí, je bohužel tolik obávaná herní doba. Je to snad syndrom válečných stříleček, ale vážně si nevzpomínám na titul, který by bylo možné dohrát za více jak dvacet hodin. BiA bohužel nejsou výjimkou a se svými osmnácti misemi vám uberou zhruba patnáct hodin života, což, přiznejme si to, není nijak slavné. Na druhou stranu je důležité, že díky geniálnímu game designu se budete bavit prakticky každou vteřinu hraní a slovo stereotyp nebo nuda nemá sebemenší šanci.

Velikou pochvalu zaslouží Bratři ve zbrani také v otázce umělé inteligence. O chování vašich spolubojovníků už tu byla řeč výše a jsem velice rád, že u nadšeneckých výrazů - kterých zdaleka ještě nebylo tolik, kolik si hra zaslouží - mohu i nadále zůstat. Mozek vašich nepřátel je seřízen s přesností švýcarských hodinek a nějakého zaváhání se dočkáte jen minimálně. Protivníci se stejně jako „vaši“ velice dobře kryjí, pohybují se výhradně v početnějších skupinkách a obvykle nesnesou žádný větší odpor. Nad každým nepřítelem se v momentě kdy ho spatříte objeví jakýsi malinký kroužek (hard-core hráči mohou vypnout), jehož barevné zobrazení vám prozradí, jak velký má nepřítel strach. Sice trošku nefér, nicméně určitou originalitu tomu upřít nelze.

Když už se řeč stočila tak trochu k nepřátelům, nebylo by od věci si povědět také něco málo o zbraních. Na každou akci jste vybaveni maximálně dvěma střelnými zbraněmi; primární puškou (vhodnější na dálku) a sekundárním samopalem (smrtelně účinný na boj zblízka) či klasickou pistolí. V několika případech přijdou ke slovu také granáty, které však doporučuji používat pouze v nejkrajnějších případech – pokud vám totiž náhodou tento „dáreček“ přiletí zpět, obvykle už váš život nemá dlouhého trvání.

Před každou misí se dočkáte malého briefingu z úst nadřízených * Jednotka v celé své kráse * Překvapený voják nemá proti přesile obvykle moc šancí na úspěch

Zbloudilé kulky

Podobnou features jako ukazatel strachu je i tzv. Situational View, což je taková menší strategická vložka, která hru posouvá opět o třídu výše. Po aktivování (standardně klávesa „V“) se kamera přehoupne nad bojiště a máte možnost prohlédnout si situaci z několika vámi vybraných úhlů a pohledů. Na mapě se navíc objevují i pozice rozestavěných (objevených) nepřátel, což mnohdy pomůže v situacích, kdy z nějakého důvodu protivníka v daný moment prostě nevidíte.

Vybrousit drahokam do úplné dokonalosti se však vývojářům z Gearbox Software bohužel nepodařilo. Existuje hrstka věcí, které dokáží hraní místy pořádně znepříjemnit. Většině hráčů bude zřejmě vadit nemožnost zalehnutí – lze jít pouze do pokleku. Nechápu to, opravdu ne. BiA jsou jednou z nejrealističtějších válečných stříleček, proto dvojnásobně nemohu pochopit, proč se na takový důležitý detail nehledělo. Dokážete si představit, že byste v opravdové válce nemohli zalehnout? Ne? Autoři jsou bohužel jiného názoru.

Další věcí, která minimálně zamrzí, se týká přímo technického zpracování; pokud se např. nepřátelský voják kryje za klasickým (plaňkovým, z velké části průhledným) plotem, nemáte prakticky žádnou šanci ho minimálně zranit. Zřejmě nějaká tajemná síla, kdo ví? Nicméně, pravdou zůstává, že se ještě dosud nenašel opravný patch, který by podobné problémy vyřešil.

Připevníme výbušninu na překážející stožár… * …Počkáme si na výsledek… * …A vida, letadlo má rázem plochu pro přistání čistou

Po všech stránkách perfektní

Jedna z dalších ran, kterou BiA zasazují všem potenciálním konkurentům, se týká tolik obávaného technické zpracování. Grafika je jedním slovem úžasná; vizuální zpracování má svůj osobitý styl a výsledek, který máte možnost v konečné podobě vidět, je nefalšovanou porcí sladkostí pro oči. Káravé připomínky v podobě použití starého enginu či občasného výskytu málo detailních textur sice mají své opodstatnění, nicméně to už jsou jen drobné vady na kráse, opodstatněné čistým chodem i na průměrných strojích.

Možná ještě větší chválu zaslouží takřka bezchybné zpracování ozvučení. Pokud jste vlastníkem nějaké opravdu kvalitní audio soustavy (méně majetnějším postačí klasická sluchátka), sami nebudete věřit vlastním uším. Vše je neuvěřitelně reálné a zvuková kulisa nejednou vyvolá pocit naprosté autentičnosti, která vás ještě více utvrdí v pocitu, že v této válce nejste pouze na návštěvě. 

A o tomhle všem vlastně Brothers in Arms jsou. Až uvidíte vojáka, který smutní nad torzem svého mrtvého kamaráda, pochopíte, o co se lidé z Gearboxu snažili – o naprosto věrnou simulaci válečného běsnění přenesenou na obrazovky našich monitorů. Nezbývá než zatleskat, protože tohle všechno se do nejmenšího puntíčku splnilo. Brothers in Arms se minimálně do příchodu druhého Call of Duty stávají nejlepší válečnou střílečkou a její koupi by valná většina z vás neměla ani vteřinu zvažovat – hraní Bratrů ve zbrani se totiž dá přirovnat ke čtení zajímavé knihy či sledování napínavého filmu. A to je věc, které já si cením především.

Grafika: 9/10
Zvuky: 10/10
Hudba: 8/10
Hratelnost: 9/10

Nejlepší válečná střílečka současnosti. Potřebuje někdo vědět víc?

Celkové hodnocení: 9,3/10