Páteční odpoledne se u mě zase pro jednou stalo chvílí nudy a jelikož nebylo zrovna ideální počasí pro hraní golfu, kliknul jsem na odkaz, který sliboval aspoň chvilkovou zábavu. Co na tom, že se jednalo o propagační flashovku, o jejíž úrovni jsem pochyboval. Nápis Dragon Age zkrátka zafungoval a vtáhl mě do celkem zajímavého světa, kde bok po boku bojují lidé, trpaslíci i elfové. To ovšem neznamená, že by k sobě neměli spoustu různých výhrad či se dokonce milovali a množili.
Právě naopak – i členové rasy se mezi sebou někdy nenávidí a házejí klacky pod nohy těm méně šťastným. Dobře je to vidět hned na začátku Journeys a i když komplikované vztahy spíše naznačuje, slibuje toho spoustu aspoň do budoucna.
Hra ve snaze zahrnout většinu důležitých prvků svého velkého bratříčka zapomněla na jejich dotažení
Problém však spočívá v tom, že Journeys je pouze jednoduchou flashovkou, za kterou nestojí lidé z Bioware, a která ve snaze zahrnout většinu důležitých prvků svého velkého bratříčka zapomněla na jejich dotažení a hlavně větší dopad na výslednou hratelnost.
Ale ať nezačínám v půli cesty, kde autoři z EA 2D končí, vezmu všechno pěkně od začátku. Ve hře vás uvítá jednoduchá tvorba postavy, kde si zvolíte svůj vzhled, rasu, původ, jméno a základní povolání. Hned poté jste vrženi do tajuplné jeskyně, která je údajně cestou k trpasličímu městu zvanému Orzammar. Po úvodním pokecu s partičkou trpaslíku jste vysláni do svého prvního boje s partičkou skřetů, kde se naučíte základní ovládání a vzpomenete si na Heroes of Might and Magic.
Ve třech se to lépe táhne
Bitvy totiž překvapivě neprobíhají ve stylu Diabla, jak by se dalo dle úvodních obrazovek čekat, ale pěkně tahově a odemykají tak spoustu prostoru pro taktiku. V úvodních bitvách sice nic lepšího než sekání mečem nevymyslíte, protože se jako samojediný hrdina nebudete moci roztrojit, ale ve chvíli, kdy se řady vaší družiny rozšíří až na dva členy, je už prostor důkladně otevřen. Problém spočívá v tom, že hra tento širý lán až skoro vůbec nevyužívá a vy si tak vystačíte s občasným seknutím do nepřítele či použitím léčivého kouzla.
Přitom je u posledních několika soubojů jasně vidět, že autoři vědí, jaký je herní potenciál – jak jinak si totiž vysvětlit, že je najednou třeba taktizovat, využívat speciálních schopností jednotlivých postav a místo zběsilého naběhnutí na nepřítele spíše využít klasických nalákaní do pasti a podobných kratochvil?
Vystačíte si s občasným seknutím do nepřítele či použitím léčivého kouzla
Jednoduchost totiž baví první půlhodinu, kdy přicházíte na kloub herním mechanismům, ale troufám si říct, že potom už je spíše na obtíž a příliš nízká obtížnost tak hráčům odpírá euforii z pocitu vítězství.
Navzdory tahovému systému je ale na hře patrné, že se jedná o RPG ve stylu Diabla – jednou z nejdůležitějších věcí totiž není příběh, ani odbyté dialogy a úkoly; ale souboje samotné a vypiplávání charakterů v partě.
TIP: V průběhu hraní můžete vyplnit tři dotazníky, jejichž výsledky prý budou zohledněny při projektování druhé kapitoly hry. Takže vzhůru do toho, vaše slovo (údajně) pro autory mnoho znamená!
To by samo o sobě nebylo špatné, ale jak již jsem řekl – i když v průběhu hry získáváte talentové body a přidělujete je do patřičných odvětví, přímo v soubojích je využívat budete minimálně, a tak se radost z nabušených drsňáků poněkud vytratí. Zvlášť, když budete masakrovat stále stejné druhy nepřátel.
Dračí plamen
Stejně tak je poměrně nešťastně vyřešeno i sbírání věcí, které jsou náhodně rozprostřeny po patrech jeskyní, nebo je ve svých zkažených pařátech drží nepřátelé. Hlavní problém spočívá v přílišném odměňování hráče, a tak není problém po souboji přezbrojovat z palcátu +1 na palcát +2, abyste ho po další bitce vyměnili za Mocný palcát +0, který je ale vyroben z lepšího materiálu. Místo radosti z každé nově nalezené zbraně či zbroje tak často zaskřípete zuby, že už zase musíte lézt do inventáře.
Ta pravá zábava tak vypluje na povrch pouze při těch několika málo dialozích, kde poznáváte ne zrovna ideální charakter jedné z hrdinek a až při závěrečných bitkách.
TIP: Před hraním se přihlaste ke svému účtu – hra si jen tak zapamatuje předměty, které jste si odemkli a umožní vám i ukládat na tři pozice.
Tato část hry však zabere pouhou půlhodinku a abyste se k ní dostali, musíte se prosekat úvodní hodinou až hodinou a půl. Zpočátku tak bude jediným důvodem pro postup dále snaha odemknout si tři předměty do Dragon Age: Origins anebo obrovská nuda.
Hra tak, přestože je zadarmo, ukradne váš drahý čas a po víc jak půlhodince hraní v kuse začne být až příliš stereotypní a únavná. Nezbývá tak než doufat, že autoři dají na názory hráčů, které vyplňují do tří anket, jež se vám v průběhu hry zpřístupní. Poslední z nich totiž naznačuje, že Journeys by se postupem času mohlo aspoň částečně zpoplatnit, využít toho, že je online hrou a nabídnout kontakt s ostatními hráči, či se ve finále dokonce přetransformovat ve verzi Dragon Age pro NDS. Zatím si však troufám říct, že se musí poměrně silně změnit, aby byla komerčně úspěšná.