Do boje!
Všechno rozhodování, klasické prozkoumávání lokací a kafrání s NPC postavami, nakupování v obchodech a tak podobně pochopitelně doplňují nezbytné boje. A ty jsou rozhodně jedním z hlavních lákadel hry. Zapomeňte na akční přestřelky v Mass Effectu, tady jde o vysloveně taktické bitvy, kdy si obrousíte mezerník od neustálého pauzování. Už na druhé ze čtyř obtížností vám dají protivníci zatraceně zabrat a opakování boje se často nevyhnete.
Zapomeňte na akční přestřelky v Mass Effectu, tady jde o vysloveně taktické bitvy
Pokud je protivníků zhruba stejně jako vás, dá se to zvládnout, ale pokud narazíte na velkou převahu, či bosse? Máte se na co těšit. Zadávat jednotlivé úkoly jednotlivým postavám je nezbytnost, musíte se správně rozhodnout, jakou schopnost použit, kdy a na koho.
Ignorování mága vzadu se může krutě vymstít, o čem vás ujistí fireball letící na vaše hrdiny. Protivníci se prakticky vždy soustředí na vaši nejslabší postavu, díky čemu se z mého mága stal dost často otloukánek. Nejde se čemu divit, když jsem vsadil na ničivá plošná kouzla, které musíte kouzlit jako první, protože zde existuje friendly fire. Bojovnící i přes speciální schopnosti nejsou schopni to „utankovat“, což často vyústilo až v komické situace, kdy jsem pobíhal po lokaci s hroznem protivníků i zbylých členů na zádech.
TIP: Rozhodně si do skupiny přiberte lotra, je to jediný způsob, jak otevírat zamčené bedny. Bedny a dveře otevírá nejen v závislosti na stupni dané schopnosti, ale záleží i na lstivosti.
Boje jsou místy prostě až frustrující a nejhorší je fakt, že nesmíte ani na okamžik ztratit pozornost. Když vás po celkem pohodovém projití půlky dungeonu bez varování rozmetá větší skupina nepřátel, naštve to. Zvlášť když zapomenete uložit.
Vrásky na čele dokáží udělat i členové vaší party. Většinu času se chovají poměrně rozumně, ale občas běhají, kam nemají, či naopak stojí na místě a blbě čumí. Deptala mě i moje zlodějka, která i přes cepování v lučištničtí stejně zbytečně často měnila zbraně na boj zblízka a hrnula se vpřed. Nutnosti neustále komandovat jednotlivé členy party se dá teoreticky vyhnout pomocí taktik, kde si můžete „naskriptovat“ chování jednotlivých bijců, ale je to až příliš komplikované a otravné, že jsem tomu nikdy nepřišel na chuť. Sice se možná jedná o komplexnější systém než byly gambity ve Final Fantasy XII, ale tam ten systém fungoval rozumně bez toho, aniž byste museli být programátoři.
Nicméně i přes to jsem se u bojů výtečně bavil. Už dlouho mi chyběla podobná výzva, kdy máte přímo hmatatelný pocit radosti a uspokojení z dobře zvládnuté bitky.
Na grafice přeci nezáleží
Častou výtkou k Dragon Age je grafické zpracování. Pravdou zůstává, že na absolutní špičku prostě nemá, to je fakt. Ovšem rozhodně je na co koukat. Osobně jsem celou hru hrál s kamerou v izometrickém nadhledu (ve stylu Baldurs Gate či NWN) a rozhodně jsem byl spokojen. Ostatně kvůli tomu jsem vsadil na PC místo obvykle preferované konzolové verze. Detailnost prostředí je často neuvěřitelná, hned na začátku v knihovně ve věži mágů jsem vysloveně zíral. Exteriéry jsou sice slabší, občas narazíte na low res texturu, ale nic zásadně hrozného.
Navíc hra běhá i na poměrně rozumných konfiguracích – u mě to je Core 2 Duo na 2,33 GHz, 2 GB Ram a GeForce 8800 GTS při rozlišení 1680x1050 a plných detailech. Víc než samotná grafika mě štvala kamera, až zbytečně moc zazoomovaná a občas tropící podivné psí kusy.
Nejednou jsem si chtěl dát hodinku dvě, které se pak protáhly na klasické: „ještě dodělám quest a jdu spát“
Například v Rudoskalí mi v jeden okamžik odskočila do dvojnásobku maximálního oddálení, což na druhou stranu byl ideální pohled. Ovšem spíš šlo o negativní jevy, jako nemožnost rozumně korigovat pohled u stěn atd.
Obrovská hra, obrovská zábava
Dragon Age není dokonalá hra, ale já se u ní bavil a hodně. Nejednou jsem si chtěl dát hodinku dvě, které se pak protáhly na klasické: „ještě dodělám quest a jdu spát“, aby najednou bylo půl čtvrté ráno. A těch situací opravdu nebylo málo, dohrání mi zabralo přes čtyřicet hodin čistého času a to jsem nesplnil všechny vedlejší úkoly a nezískal všechny zápisy do kodexu (taková místní encyklopedie). Všechny ty kopce textu našincům zpříjemňuje poměrně zdařilá lokalizace, kde totálních hovadin najdete jen pár, hrubek snesitelně a zbytečně doslovné překaldy určitě též překousnete. Navíc, nic vám nebrání hrát v angličtině.
Dragon Age je obrovská hra. Mohl bych o ní psát ještě dlouho a dlouho. Třeba jsem nezmínil, že se dají kombinovat kouzla – zkamenělou postavu lze rozbít, oheň uhasit blizardem, spící postavu zabít noční můrou. A víte, že stejné kousky vybavení dávají bonus do brnění? Nebo že zde podle funguje systém únavy, kde váha brnění ovlivňuje cenu vyvolání kouzla/ schopnosti? Nevíte? Chcete vědět něco dalšího? Klidně se zeptejte v diskuzi, na to je tu vlastně máme. Já už se omezím jen na ono lakonické: „ano nebo ne?“ A říkám, rozhodně ano!