Jako by se tvůrci od Biowaru za výše uvedené podpásovky cítili provinile, dvakrát tolik se snažili u slovních výměn mezi vašimi společníky. Často jsem se přistihla, jak se při probíhání lokací usmívám od ucha k uchu. Opravdu se překonali. Úlohu kousavé rivality Alistaira a Morrigan převzali trpaslík a mág (neoficiálně považovaný fanynkami za „křížence mezi Alistairem a Zevranem“, což je přinejmenším nezvyklá kombinace). A jde jim to. V družině se však najdou i další, kupříkladu jízlivá čarodějka, která sice úrovně kouzelnice z Korcarijských pustin nedosahuje (ať už v ostrovtipu nebo v minimalistickém zahalení hrudníku, jež se snaží vykompenzovat kratičkou sukní,) a další kamarádi.
Další změny u společníků doznal způsob komunikace. A změna to nebyla šťastná, shovívavě řečeno. Přímo se spolubojovníky se totiž popovídat nedá, ale komentují jen vybrané předměty. Což znamená, že vás při vchodu do trůnního sálu osloví nebo se vám zobrazují bublinky konverzace u některých předmětů v lokacích.
Přímo se spolubojovníky se totiž popovídat nedá, ale komentují jen vybrané předměty
Jakkoliv to na první pohled není nijak extrémně špatné, nakonec pravděpodobně skončíte s tabulátorem ošoupaným od neustálého zvýrazňování aktivních prvků ve hře, abyste se o nich alespoň maličko dozvěděli.
Devatero řemesel, desátá krvavá magie
Zachován pak naštěstí zůstal způsob ovládání soubojů a rozdělování bodů mezi schopnostmi. Datadisk přinesl několik nových podspecializací. Ke každému povolání přibyly dvě, jedná se o samé libozvučné názvy: Stín, Bojový mág, Duchovní bojovník atd.
Rozdíl je v odemykání jednotlivých specializací. Protože nemáte čas a možnost přesvědčovat své společníky, aby vás učili, manuskripty s popisem povolání jsou rozestrkané po obchodech, stačí si jen vybrat a zaplatit. Nově je také možné změnit specializaci a schopnosti vaší postavy – stačí šest zlatých a použití správné knihy. Výhodné pro ty, kteří chtěli v původní hře udělat ze své postavy všeználka a tím ji postavili do nevýhody.
Rčení "Můj dům, můj hrad," platí v případě tohoto datadisku doslovně
Rčení "Můj dům, můj hrad," platí v případě tohoto datadisku doslovně. Dalo by se říct, že do Awakeningu přenesl Bioware něco málo z Mass Effect 2. Jako jste si vylepšovali loď, zde máte možnost vylepšit si sérií questů hradby sídla a vybavení vojáků. Netřeba zmiňovat, že obojí bude jednou potřeba.
Vylepšení se také dočkal systém run. Dříve bylo možno si je jen zakoupit nebo vyhrabat z těla poražených či z truhly, nově je však výroba run přímo ve schopnostech jednotlivých postav. A dají se vkládat jak do zbraní, tak i do zbrojí.
TIP: Pro zvýraznění aktivních předmětů a popovídání si s družinou stiskněte TAB - půjde se vám lépe a radostněji.
Takže se můžete před finální bitvou přistihnout, jak poslední finanční rezervy utrácíte za kamenné destičky a leptací směs u sličné elfky v trůnním sále – nutno říct, že to také není úplně vhodné, protože pokud si hlavní postavu nevycvičíte v rytí run, také se nalítáte tam a zpět – z trůnního sálu s plnými hrstmi základních run a surovin ven, aby se člen družiny mohl dát do díla.
Konečné procitnutí
Hry od Biowaru mají zvláštní kouzlo, máte nutkání hrát je neustále do okamžiku, než si můžete říct „Tak a Ferelden/galaxie je opět v bezpečí...“ a pak si dát oddych, zahojit oči krhavé od nočního bdění a zkusit je znovu, zahrát si zas trochu jinak. U datadisku Dragon Age člověk chvílemi jako by zapomněl, že nejde o plnohodnotnou hru, ale jen o doplnění.
Hratelnost zůstala stejná jako u původní hry, tj. stále je na proklatě vysoké úrovni, rozhodnutí se opět potácí na hranici příjemné morální šedi a mají místy nečekané výsledky, ale celkové hodnocení sráží neobratný systém komunikace s „družinou“ a překvapivě omezená provázanost s původním dílem, jako by se Biowaru nechtělo dělat s příliš rozdílnými příběhy. Málo odkazů na původní společníky zamrzí, i když ti noví také mají určité kouzlo.