Pokud se potkáte s jinou armádou, ať už na volném prostranství, nebo při obléhání některého z důležitých bodů mapy, máte pár možností, co s tím budete dělat. Buď se pokusíte zbaběle prchnout, nebo při vaší převaze naopak vyzvete k složení zbraní protivníka, častěji ale budete zvažovat mezi automatickým řešením bitvy a možností vést své vojáky osobně. A paradoxně musím říci, že ač by měly jednotlivé bitvy být tím největším lákadlem, postupem hrou jsem čím dál tím častěji používal automatické vyhodnocení.
Je sice krásné, že si autoři dali hromadu práce se stovkami map, po nichž můžete své vojáky prohánět, ale kdyby raději své úsilí investovali do umělé inteligence, udělali by lépe. Sice se všude dočtete, počítačové ovládání doznalo kompletního předělání oproti dřívějším dílům série, ale výsledek je tristní.
Ač by měly jednotlivé bitvy být tím největším lákadlem, postupem hrou jsem čím dál tím častěji používal automatické vyhodnocení
Chápu sice, že se tvůrci chtěli vyhnout úplné automatizaci všeho, domnívám se však, že Napoleon by nikam nedošel, kdyby měl každému vojákovi šeptat do ouška, že při napadení nepřítelem by mohl i bojovat.
TIP: Chcete dostat protivníka z hradeb dolů? Není nic jednoduššího, než nechat nějakou svoji jednotku šplhat nahoru a pak ji stáhnout – obránce se po vašich lanech a žebřících vydá pěkně do vaší náruče.
Když k tomu přidám nemožnost pohybu více jednotek v nějaké rozumné formaci, jejich víceméně náhodný pohyb při hromadných rozkazech, nutnost ovládat každý výstřel děla a spoustu dalších drobností, bude to vypadat strašidelně.
Na druhou stranu musím uznat, že si můžete hrát s rychlostí toku času, takže máte klidně možnost každé jednotce přesně ukázat, kde má stát a co dělat. A právě v téhle chvíli se dostanete k té největší možné odměně, když vaše slabá armáda nakonec díky vaší vychytralosti porazí teoreticky silnějšího protivníka.
Všechno pěkně postupně
Jak už jsem ale zmínil, raději jsem používal automatické vyhodnocování šarvátek, s jedinou výjimkou. Námořní souboje jsem si nikdy nenechal ujít. Tato novinka v sérii, kdy konečně neřešíte bitvy lodí odkliknutím výsledku, se tvůrcům povedla i přes všechny neduhy normálních soubojů. Manévrovat s maličkou brigou okolo lodě vyšší třídy s vědomím, že jedna salva protivníkových děl nadělá z vaší posádky krmivo pro žraloky, postupně okusovat střelami na řetězu nepřátelské stěžně, příbory z lodní kuchyně kosit posádku, a nakonec větší plavidlo obsadit je nádherný pocit.
Stratégové i taktici najdou ve hře nový ráj, kde mohou trávit snad celou věčnost, ať už bojem o nezávislost, nebo ve velkém tažení okolo celé planety za jeden z dvanácti národů. Pro historiky jsou zase k dispozici rozsáhlé texty o každé prkotině, na kterou ve hře narazíte, bohužel se však tento postup ne zcela sloučil i s potřebami prvně jmenovaných pánů a dam.
Při tvorbě armády vždy raději vím, k čemu přesně je daná jednotka dobrá, než abych si četl historii milicí amerického kontinentu. I když, i ta může být příjemným zpestřením. Pokud ale vidím jen holá čísla a historii bez bližšího vysvětlení, něco mi chybí.
Autorům se naštěstí podařilo skvěle vyvážit obtížnost hry a učení hráče novým principům, takže se nestane, že byste od začátku tápali v nepřeberném množství možností, nebo se ke konci nudili. Jak se vám všechno pěkně postupně otevírá, hra vás rychle vtahuje do svých tajů, a jen tak nepustí.Až se v půlce noci přistihnete, že namísto spánku plánujete další tah v kampani, zvažujete, zda vyhodit ministra oblíbeného mezi středními vrstvami, nebo nadáváte nad nemožností postavit koněm tažení dělo na hradby, zjistíte, že Empire: Total War se vlastně děsně povedl.
Strategie pro stratégy
Samozřejmě se najdou tací, co si budou stěžovat na drsnou grafiku, otřesně vyvážený zvuk (mluvené slovo neslyšíte, zatímco ostatní efekty řvou), občasnou nemožnost hru přepínat a poměrně časté padání. Geniální stratégové jsou však zvyklí podobná nepohodlí přetrpět a ze svých skrýší vylézt na světlo pro tuto hru. Aby se mohli zase nenápadně stáhnout do předem připravených pozic, kde budou hrát až do konce světa.
Empire: Total War rozhodně není hra pro každého. Samozřejmě můžete zkusit uplatnit postup vpřed hrubou silou, kdy drtivou převahou zkusíte válcovat jednu nepřátelskou armádu za druhou. Brzy ale objevíte, že vás protivník vesele obešel a postupně rabuje vaše města.
A právě umění udržet celý národ v rovnováze je při hraní to nejdůležitější. Vzpomeňte si na to při úvaze, zda pořídíte ještě jednoho generála s jeho bodygárdy, nebo raději stovku střelců.