Gran Turismo je s největší pravděpodobností nejlepší závodní simulací. Dokonalé vizuální zpracování, reálné tratě a realistický přístup k ovládání vozů jsou jen některé z atributů, které z her této série dělají klenoty. A po neskutečně dlouhém čekání se Gran Turismo konečně představuje v handheldové verzi coby launch titul nového PSP Go. Famfáry a konfety ale schovejte, nebudete je potřebovat.
Úděl legendy
To máte tak. Moje kariérní dráha coby konzolisty není až tak dlouhá, popravdě jsem PS2 pořizoval v době, kdy jsme v redakci laškovali s její slimline verzí a trhali kalendář do příchodu tehdy next-gen herních krabiček.
Když jsem viděl intro, všechny herní filmečky zbledly závistí a odkutálely se fňukat do kouta
Vzpomínám to proto, že Gran Turismo 4 bylo právě tím titulem, pro který jsem hned běžel, abych sílu své první konzole okusil hned naplno.
S touto hrou jsem si také jaksi zvyknul na určitý standard prezentovaný napříč všemi možnými tituly série. V dnešní době casual gamingu, kdy i rallye hry a okruhové rádoby-simulace jsou spíše roztomilými arkádami, je masochistická touha po herní inkarnaci realistického automobilismu opodstatnitelná i u cholerických a veskrze nešikovných hráčů s pokutovým bločkem v peněžence, mezi něž se v podstatě hrdě hlásím. Rozumějte tomu tak, že na kterékoli Gran Turismo se zatraceně těším.
Pokud navíc vezmu v potaz, že od prvního ohlášení hry uběhlo pět let – tedy tolik času, kolik potřebovalo PSP na přerod z velkého a těžkého zařízení v PSP Go, sexy placku do kapsy, o níž už nějakou dobu mezi kolegy vedeme vášnivé debaty, jak se vlastně drží – první spouštění hry se proměnilo v obřad přímo magické povahy.
Zvuk motoru někdy připomíná spíše Včelku Máju postiženou střevními obtížemi
Když jsem pak viděl předlouhé video, které kluci z Polyphony Digital nachystali jako intro, všechny herní filmečky do té chvíle na PSP viděné zbledly závistí a odkutálely se fňukat do kouta.
Slintání povoleno
Podobně je na tom i hra samotná, proto není důvod nezmínit to hned zkraje. Zejména auta jsou vymodelovaná na poměry PSP takřka dokonale, nesedí mi snad jen jejich zobrazení vnější kamerou, kdy jsou poměrově o něco větší, než mi můj cit říká, že by měla být. Podobně v kontextu úrovně vizuálního zpracování zamrzí pohled z interiéru vozu – přístrojová deska je totiž nahrazena jen černou šablonou.
Naštěstí ale za dojmem z aut nezaostává ani trať a její okolí. Je sice pravda, že na mnoha okruzích toho moc zajímavého vyčarovat nejde, na druhou stranu některé tratě svými detaily naopak rozhodně zaujmou. Celkově jsem měl podobný dojem, jako bych se díval na Gran Turismo 4 (snad jen bez nevzhledného aliasu), což rozhodně míním jako kompliment.
TIP: Pokud potřebujete rychle větší množství peněz, pusťte se do řidičských zkoušek. Nejsou úplně jednoduché, ale odměny stojí za to.
Automobilově-grafické orgie tvoří více než 800 (!) vozů všech možných značek, poprvé v sérii včetně Lamborghini či Bugatti. Zpracování jízdních vlastností odlišných modelů je zdařilé, snad jen zvuk motoru někdy připomíná spíše Včelku Máju postiženou střevními obtížemi. Na druhou stranu závodní speciály nezřídka vyluzují podivné zvuky i ve skutečnosti, takže realističnost hry po této stránce nehodlám výrazněji zpochybňovat.
Garáž na tužku
Co však autoři dle mého názoru zpackali kardinálně, je nákup nových vozů. Hra používá svůj vlastní kalendář, u něhož si nejsem zcela jist algoritmem posunu časem, ale nešť – loupáčky zahnutější nebudou. Podstatnější je, že každý den jsou v nabídce vozy jen čtyřech značek (a to jen několik náhodně vybraných kusů) a složení těchto výrobců se každý druhý den změní.
Co autoři zpackali kardinálně, je nákup nových vozů
Zpestřím nudný výklad modelovou situací: Po cestě do práce potkám chlapa sotva kolem třiceti, jak řídí nablýskané Ferrari, a rozhodnu se, že zkrotím svoji závist nákupem auta stejné značky v Gran Turismu na svém PSP. Jenže ouha, teď v nabídce žádné není a já netuším, kdy bude. Můžu tak čekat třeba desítky virtuálních dnů, než se konečně vytoužený model objeví; podle zákonů páně Murphyho lze pak předpokládat, že na nákup vozu nebudu mít dostatek financí.
Pokud však veškeré úskalí překonáte a hru skutečně budete docela dlouho hrát, dočkáte se určitě i vozítek, o nichž se vám už odmalička zdává. Jestliže se vaše sbírka digitálních čtyřkolových mazlíčků dostatečně rozroste, narazíte na jiný problém: dokud nerozkliknete detaily auta, nepoznáte, jestli už ho náhodou nevlastníte – časem vás proto čeká neskutečně otravné procházení každého modelu v nabídce, což při rychlosti načítání dat ve hře je poněkud „uncool“. Možnost s auty obchodovat před ad hoc Wi-Fi spojení je pak sice fajn, ale ve stínu zmíněných věcí je jako náplast s obrázkem berušky na tepenné krvácení.