Recenze: Mass Effect - pár krůčků od dokonalosti

Dokonalé a jednoduché

Nebylo by RPG bez vývoje postavy a nebyl by ani Mass Effect bez rozvíjení jednotlivých schopností. Prakticky za každou činnost, skolením nepřítele počínaje a prozkoumáváním obrazovek na Normandy konče, obdržíte zkušenostní body, které se po dosažení určitého levelu přemění v tzv. Talent points. Ty je možné dále distribuovat mezi jednotlivé dovednosti, které se liší v závislosti na specializaci. Pravdu má ten, kdo poukazuje na klasický charakter celého systému vývoje postavy. Vadí to? Nevadí, zvláště když Bioware mysleli na detailní popis každého stupně jednotlivé dovednosti, nabízejí vám možnost automatického rozdistribuování bodů a vámi získané zkušenosti sdílí i zbytek týmu.

Pamatujete Bioshock a jeho otravnou minihru se spojováním potrubí? Také vám začala po pár hodinách lézt na nervy? V Bioware mají řešení. Přes uzavřené dveře či kontejnery (ale i k hackování zařízení) vede jednoduchá cesta: k jejich manuálnímu překonání postačí na obrazovce sledovat barevný kříž Y, X, A, B z xboxového ovladače a mačkat jednotlivá tlačítka okamžitě po jejich zvýraznění na obrazovce. Prosté, rychlé, účinné? Především neotravné. Za dlouhých dvacet hodin mě nepřestávala minihra bavit a pokud je potřeba hráči předhodit něco složitějšího, vystačí si tvůrci s chytrým přesouváním bloků „stavebnice“, založeném na snaze najít nastavenou posloupnost jednotlivých tahů. Ani zde nefrustrují, jen vás nutí přemýšlet.

Ptáte se, co dělat v případě, kdy vaše schopnosti nestačí? Použijte esenci Omni-gel, jíž lze získat z přebytečných zbraní a dalšího obsahu inventáře. Ten není nafukovací: celkem unese slušných 150 kousků výbavy. Každá jednotlivá zbraň, každé brnění vás vašich spolubojovníků, vše podléhá vaší přímé kontrole, nicméně zaujme především neomezená munice každé zbraně. Nehraje se na náboje, ale na přehřívání zbraně v případě, že bez rozmyslu pálíte všude okolo sebe. V takové chvíli je zbraň vyřazena z provozu na zhruba 10 sekund, což může být v boji ošidné.

Přítomny jsou také upgrady vždy v maximálním počtu dvou kusů na zbraň, jimiž můžete změnit či vylepšit její vlastnosti. Upgradů najdete desítky typů, od nábojů vhodných na organické nepřátele až po upgrady zlepšující stabilizaci a tím i přesnost zbraně. Dost možná vám nepřipadá podstatné zdržovat se neustálými obměnami upgradů v závislosti na typu nepřátel: pak zvolte nejvyšší obtížnost a brzy pochopíte, že v boji je třeba taktizovat.

Pozor, akce!

Taktika, to je v Mass Effect obecně věc zapeklitá. Můžeme hru vhodit do škatulky RPG, nebo se do ní nehodí? Jako logičtější se jeví varianta dvě, když musím poukázat na způsob, jakým se Bioware vypořádali s akčními pasážemi. Ty probíhají realtime a již od pohledu vypadají stejně jako kterákoliv jiná third-person akce: střílíte, házíte granáty, sem tam dojde na nějaké ty speciální síly, no a... to je v podstatě vše. Taktické možnosti se omezují na volby zprostředkované dvojicí bumperů na zadní straně ovladače. Levým přepínáte zbraň vám i vašim spolubojovníkům, pravým volíte speciální dovednosti závislé na specializaci postav. K žádnému komplikovanému ovládání spolubojovníků nedochází: vystačit si musíte se základními příkazy, jako je přesun na určité místo, držení pozice či útok na vámi zaměřený cíl.

Absence propracovaných taktických možností ale není zásadní problém. Chybí pro ně využití: akce odsýpá ve zvyku klasických akčních her, stačí vám soustředit se na sebe a nechat spolubojovníkům dostatečný prostor. To nicméně neznamená, že by umělá inteligence nebyla bez chyb. Členové týmu se v boji nedrží zpátky a často umírají, rezervy jsou patrné také u nepřátel, kteří nedokáží vhodně využít své nejsilnější zbraně: přesily. Pokud ale jde o jakékoliv výrazné problémy typu zasekávání postav, ničeho si nevšimnete: Bioware případné chyby dovedně maskují.

Když je hraní radost

Důvod, proč je Mass Effect špičkou žánru a dost možná favoritem řady z nás (hrál jsem CoD4, Assassin´s Creed a žádná z her mi tak nepřirostla k srdci), je v jádru velmi prostý. Bioware vytvořili uvěřitelné prostředí coby jednoznačný základ své hry, kolem něhož rozvinuli vše ostatní. Jejich příběh ani na okamžik neztrácí dech, a celých 20 hodin, které budete potřebovat k dokončení hlavní příběhové linky i většiny vedlejší questů, je beze zbytku vyplněno zábavou. Slabší chvilky byste spočítali na prstech jedné ruky, navíc ty menší v čele s protahováním některých pasáží (Feros) jsou směšné v porovnání s tím, čím nás okatě krmí konkurence.

Pro hráče je důležité zjištění, že zdejší svět je radost objevovat. Vždyť již sama Citadela coby úžasný spletitý komplex rozmanitých pasáží vybízí k prozkoumávání a stejné je to i se zbytkem planet, třebaže i zde bychom drobné rezervy objevili. Na rozdíl od mnoha jiných RPG ale nemám pocit, že by Mass Effect ponechával hráče tápat. Pokud chcete, vydejte se zkoumat každé zdejší zákoutí, zkoušejte si povídat s každou jednotlivou postavou a splňte každý vedlejší quest až do posledního. Nebo se na to jednoduše vykašlete, soustřeďte se na příběh a snažte se dokončit své hlavní poslání. Jen mám obavy, že až budete rafinovanými dialogy pronikat do dění, stejně vám to nedá a budete chtít poznat Mass Effect jako celek.

Objevování planet tam venku

Pravda, s oním objevování dalších světů to není tak skvělé, jak se můžete zdát. Pokud bychom se dali do počtů, našli bychom ve zdejším vesmíru desítky planet, jež je možné navštívit. Jenže tyto počty dokážete již brzy po začátku hry sami redukovat - vždyť z jedné soustavy je pro vaše procházky přichystána pouze jedna a co víc, struktura (nikoliv podoba) těchto planet se povětšinou neliší (v polovině případů skončíte v dolech, porazíte pár gethů a šup zpátky na Normandy). Proces objevování každého z těchto světů je stejný: Normandy vás vysadí na povrchu v Maku, šestikolovém vehiklu, které dokáže snadno překonávat terénní překážky.

Ptal jsem se sám sebe, proč se tvůrci obtěžovali s popisem neobydlených planet. Jak hodiny ubíhaly, přistihl jsem se při důsledném prozkoumávání každé jednotlivé soustavy. Jednou vám průzkum planety přinese pár drobných za objevení naleziště kovů či zlata, jindy narazíte na stopy, které při pozorném studování vnesou jasno do některých questů. Už jsem mluvil o tom, že si Bioware potrpí na detaily? V tom případě se budu opakovat.

Je zbytečné zakončit recenzi konstatováním o skvělé grafice či úžasném hudebním doprovodu: je vůbec možné hereticky pochybovat o nekvalitním dílčím zpracování hry od Bioware? Jak grafická, tak hudební složka je na velkou jedničku, když o vizuální kvalitě je zbytečné psát: věci jako dokonalá mimika postav musíte vidět.

Pokud budete mít pocit, že Mass Effect vizuálně zklamal – a že bych našel několik lidí z mého okolí, kteří byli tohoto názoru – zkuste v menu pohledat funkci volbu Film Grain. Ta vypne zrnitý filmový filtr, který nedává možnost barvité a syté grafice dostatečně vyniknout, ale jako všude jinde, i zde záleží na vkusu. Jasná nespokojenost nicméně vládne s framerate, která v boji povážlivě klesá až na hranici snesitelnosti. Že by Bioware sáhli na samé dno možností Xboxu 360? Vypadá to tak.

Je i není pro každého

Mass Effect má dvě tváře. Příznivci klasických RPG mohou být zaskončeni nebývalou příměsí akce v soubojích, kde zejména na lehčí obtížnost není třeba využívat taktických možností, natož dodatečných schopností postav (střelba a občasné ukrytí se za překážkou vyřeší vše potřebné). Na druhou stranu je potěší vše, kvůli čemuž mají hry od Bioware rádi: spolehlivé herní základy vystavěné na osvědčených konceptech a k nim i nebývalý smysl pro detail. Tvůrcům navíc nelze upřít snahu jít s dobou. Když hráči chtějí akci, dostanou ji. Mass Effect je spíše než RPG jakousi kombinací akčních a RPG prvků, nicméně ani jeden z táborů nemá právo se vztekat - vzniklý koncept má minimum chyb a vývojářskému týmu se dá jen máloco vyčíst. Což ostatně platí také o hře jako celku. Že jste měli letos na podzim jiné favority? Dost možná nastal čas přehodnotit svůj herní jídelníček.

Grafika: 9,5/10
Hudba: 9/10
Zvuky: 9/10
Hratelnost: 9/10

Více než RPG je Mass Effect téměř dokonalou symbiózou prvků RPG a akční střílečky. Třebaže hra jako taková nemusí vyhovovat každému, s citem vytvořený herní koncept rozhodně nezapadne. Navíc má jednu příjemnou vlastnost: s každou další hodinou, jednotlivým rozhovorem i questem je stále návykovější.

Celkové hodnocení: 9/10