Recenze: Mass Effect 2: Overlord DLC – splašená AI

Když se záhadně odmlčí výzkumná stanice společnosti Cerberus, není nic divného na tom, že je na průzkum vyslán ostřílený veterán Shepard. Právě v jeho kůži se tak podíváte do stísněných koridorů vědeckých komplexů i rozsáhlých exteriérů planetky, kde vedle sebe existují jak lávová pole, tak stepi podobné oblasti. Jakožto správní hrdinové nemůžete čekat turistickou procházku, ale řádně drsný svět, kde přežijí jen ti nejlepší. Ne ani tak kvůli nebezpečnému prostředí a dravé fauně, ale především proto, že se člověk zase hrabal v něčem, v čem neměl.

Tím něčím je umělá inteligence, která se po neodborném a riskantním zásahu vymkne kontrole, aby se překvapivě obrátila proti lidské posádce. A na vás je, abyste rozlitou krev utřeli bělostným hadrem, zničili automatické obranné systémy, zastavili se na svačinku ke Gethům a vůbec tak nějak zachránili celou planetu. Což by pro vás samo o sobě mohla být už trošku nuda, když jste na konci ME2 zachránili celou galaxii, není-liž pravda?

Tvůrci z BioWare o tom však vědí a tak předkládají několik zábavných novinek, které vám zpříjemní čas strávený hraním Overlorda. Tou první je využití nového vznášedla i mimo zdarma dostupné DLC, kde dostává váš vyspělý dopravní prostředek poměrně hodně prostoru.

Na vás je, abyste rozlitou krev utřeli bělostným hadrem, zničili automatické obranné systémy a zastavili se na svačinku ke Gethům

A že se v něm nebudete nudit a jen otravně odstřelovat dotírající hmyz naznačují i screenshoty kolem recenze – vozítko se totiž konečně dočkalo zaslouženého prostoru a sekvence, kdy s ním skáčete přes lávová pole nebo překonáváté vysoké skály patří k tomu lepšímu, co lze v Mass Effectu vidět.

Znovu a stokrát jinak?

Mimo to se ale dočkáte i již klasických ingrediencí známých od brilatních šéfkuchařů RPG – jmenovitě jde o zajímavý příběh, stále stejně zábavné střílecí pasáže a hlavně o atmosféru. Atmosféru, za jakou by se nemuselo v určitých chvílích stydět ani Dead Space, nebo druhý BioShock, protože přesně z nich si v určitých chvílích bere Overlord inspiraci. Ať už jde o audio deníčky mrtvých lidí ve stanicích, tísnivé hudby, či procházení opuštěných koridorů, kde nevíte, odkud na vás vyskočí první nepřítel.

Hra pak nezaostává ani v akčních sekvencích, kdy nabízí přesně to, co původní Mass Effect 2 a možná i něco málo navíc. Koridory a otevřenější prostranství jsou totiž navržena přesně pro jednotlivé bitky a tak je občas třeba o něco více taktizovat, nebo si dokonce lámat hlavu nad o něco málo složitějším soubojem s bossy. Nejde sice o nic, z čeho byste se posadili na zadek, ale každé ozvláštnění a nabourání stereotypu potěší.

Osobně je pro mě rovněž plusem, že přídavek rozehrává příběh, který s největší pravděpodobností bude mít nějaký dopad na události dílu třetího, stejně jako je potěšující, že vás staví před nejednu obtížnou volbu.

TIP: Vznášedlo může do vzduchu vynést i proud horkého vzduchu. Pokud nebudete vědět jak dál, zkuste se podívat, jestli poblíž není nějaké středisko, na jehož konci by se mohlo nacházet ovládání větráků.

Systém Paragon/Renegade tak občas prověříte možná více, než by bylo zdrávo, protože vás staví před rozhodnutí, u nichž rozhodně nevíte, zda chcete převést roztomilá koťátka přes intergalaktickou dálnici, nebo je nemilosrdně utopit v temném oceánu hvězd.

Příjemná jednohubka

Jediné výtky tak mohou směřovat opět k ceně balíčku (standardních 150 Kč, resp. 560 BioWare Bodů) a k lehkému pokárání tvůrců za ne až tak blbuvzdorné ovládání.

Za atmosféru by se nemuselo v určitých chvílích stydět ani Dead Space

Osobně jsem si totiž nemohl vzpomenout na to, jak se vznášedlem skákat, stejně jako jsem tak nějak zapomněl, že to vůbec jde – lehké osvěžení paměti formou dvou nebo tří hintů by tak osvětlilo mnohé a zabránilo asi pětiminutovému koumání, jak se sakra dostat dál, když se stačilo jen podívat do ovládání, kde jsem našel klapku, o níž jsem neměl ani tušení.

Overlord sliboval, že bude zatím nejlepším a největším rozšířením pro Mass Effect 2 a daný slib splnil. Nedočkáte se sice bůhvíjak dlouhého příběhu, nebo kapitoly, bez které byste se neobešli, ale rozhodně se na hodinku a půl až dvě slušně zabavíte, zastřílíte si a poznáte další zákoutí temného vesmíru. DLC tak nabízí zábavu více v duchu původní hry než předešlé Kasumi Stolen Memory, ale zdařile do koktejlu míchá atmosféru z hororových her a je zkrátka příjemným zážitkem pro všechny bez rozdílu. I proto, že je o něco delší, než příběh Kasumi, si pak zaslouží o bod lepší hodnocení.