Recenze: Playstation Move Heroes – nedobrovolné setkání

Crossovery sice nejsou ve světě videoher zrovna častými úkazy, přesto jsme se s nimi mohli v nedávné době setkat hned několikrát. Největší zásluhu na tom má Capcom, který nemá problém své postavičky zkřížit téměř s čímkoli (viz březnový Marvel vs Capcom 3 či chystaný Street Fighter x Tekken), své polínko do ohně však přidalo i Nintendo, jež spojilo např. univerza Maria a Sonica ve sportovně laděném titulu Mario & Sonic at the Olympic Games. Jde o chytrý obchodní tah, jehož si všimnou především oddaní fanoušci. Představa, že se svou oblíbenou postavičkou dáváte na frak konkurenci, je lákavá, ne?

Hrnečku vař

Ke stejnému závěru dospělo i Sony, které nám přichystalo mix ne dvou, ale hned tří slavných sérií z Playstation 2 éry. Jestli jste s hrami Sly Cooper, Jak and Daxter a Ratchet & Clank alespoň trochu obeznámeni, jistě vám je jasné, jaký potenciál takový „guláš“ může mít.

Hlavním lákadlem Heroes je bezesporu ovládání pomocí Move

Otázka zní – daří se Playstation Move Heroes vytěžit ze svých možností vše nebo jde jen o nastavovanou kaši, která by dopadla lépe, kdyby vůbec nevznikla? K tomu se postupně dostaneme.

Jak se vůbec naši tři hrdinové mohli setkat? Mají tvůrci příběh pořádně promyšlený nebo je prostě naházeli do jednoho kbelíku a hotovo? Dá se říct, že obojí. Všichni tři byli totiž spolu se svými parťáky doslova vycucnuti ze svých světů jedním prapodivným mimozemšťanem, jenž pro ně vytvořil velkolepé hry. Ne, nebudete zachraňovat svět ani jej dobývat, budete soutěžit. No, ve skutečnosti to tak jednoduché není, ale to bych zbytečně prozrazoval více, než je nutné. Nečekané rozuzlení, ze kterého vám spadne brada na zem, každopádně nečekejte.

Již z hlavní premisy vám musí být jasné, o jaký žánr půjde. Přestože dojde na nějaké to poskakování, rozbíjení beden a sbírání předmětů, hlavní náplní PMH jsou minihry, minihry a zase minihry. Bohužel. Miniher je celkem asi pět, jejích pomyslný počet se ale zvyšuje skrze pravidla, která rozhodují, zda budete ke splnění úkolu potřebovat laserový bič, vrhací disky atd. Přesto jde stále o malé číslo, kterému nepomáhá ani malá obtížnost, kdy ve většině případů získáte zlatou medaili hned na první pokus. Že se po chvíli dostaví strýček stereotyp, zdůrazňovat snad nemusím.

Hlavním lákadlem PMH je bezesporu ovládání skrze Move, jenže ani v tomto odvětví hra nepředvádí žádné zázraky. Snímání pohybu nikdy nebylo tak přesné, jak bych si přál, což se nejčastěji odráželo v minihrách používajících již zmíněný bič či sečnou zbraň. Kolikrát jsem se přistihl, jak mávám ovladačem kolem sebe, aniž by se moje postavička byť o milimetr pohnula. To ovšem neplatí pro střílecí sekce, kde ovládání funguje na jedničku. Většině z vás (hlavně majitelům Wii) možná chvíli potrvá, než si zvyknou na nehybný zaměřovač, ale to je jen malá piha na kráse. Osobně považuji pasáže s brokovnicí za nejzábavnější část hry.

Víc hlav víc ví, tedy by vědělo

Kromě několika výjimek je tedy ovládání intuitivní, čemuž přispívá i fakt, že se každá z postav chová de facto stejně. A v tom také vězí další problém – hrdinové nejsou dostatečně odlišní, abyste měli nutkání jednu minihru zkoušet pokaždé s někým jiným. Jistě, vypadají jinak (u každého hrdiny si můžete odemknout nové oblečky) a mají dokonce jiný speciální útok, krom toho ovšem nenabízejí nic zásadního. Přesto si nejspíše oblíbíte Ratcheta, jakožto jediného majitele nestárnoucího Groovitronu. Pozorovat, jak nepřátelé nezadržitelně tancují za doprovodu rytmické hudby a barevných záblesků disko koule, snad nikdy neomrzí.

Vzhledem k nabízenému obsahu nelze pochybovat o tom, že důležitou porci titulu bude tvořit multiplayer. Chyba lávky. V menu sice naleznete možnost hrát ve dvou, spolupráce se však omezuje jen na nepřímou interakci ve stylu Super Mario Galaxy, kdy jeden hráč hraje a druhý jen kurzorem ťuká po objektech. Jestli jste se těšili, že uvidíte na obrazovce Jaka a Slye zároveň, můžete na to rychle zapomenout. K tomu dojde jen v CGI filmečcích, kterých je jako šafránu.

Abych stále nekritizoval, musím pochválit technickou stránku hry, která jako jediná nevypadá odbytě a uspěchaně. Grafika je pestrá a detailní, menu je jednoduché a přehledné a už zmíněné CGI filmečky nepostrádají uhlazenost a dynamičnost. Hudební kulisa již tak dobře nedopadla, skladby jsou jednolité a nepříliš originální.

Jestli jste se těšili, že uvidíte na obrazovce Jaka a Slye zároveň, můžete na to rychle zapomenout

Alespoň, že všechny postavy nadabovali stejní dabéři jako v původních hrách, což ocení především ti, kteří si potrpí na bezchybnou kontinuitu. Jestli mi něco vyloženě vadilo, tak malé a občas nepřehledné levely, kterým chyběl nějaký výraznější element. Něco, kvůli čemu by vám daná úroveň utkvěla v paměti a kvůli čemu byste se do ní rádi vraceli.

Je těžké PMH doporučit, zvláště když vezmu v potaz, jaký potenciál tento crossover promrhal. Místo velkolepé vysokorozpočtové plošinovky se nám dostalo jakéhosi polotovaru, který trpí nedostatkem originality a absencí jakékoli výzvy. I když se místy pobavíte, není toho zkrátka dost, aby se hru vyplatilo koupit za plnou cenu. Raději se poohlédněte po něčem jiném - něčem, co schopnosti Move neshazuje a spíše vypichuje jeho přednosti, jako tomu bylo například u Sports Champions. Tudy cesta rozhodně nevede.