Hrdinové počítačových her to mají lehké. Nemusí řešit každodenní problémy, kterak co nejrychleji prokličkovat sérií checkpointů při cestě do školy/práce nebo jak jediným mocným kombem zabít co nejvíc krvežíznivých komáru otravujících v letních parnech. Virtuální vědci zpravidla neřeší nudnou světovou krizi ani nevyčerpatelné zdroje paliv, ale užívající si vytvářením mutantů a geneticky vyšlechtěných nadlidí, pravděpodobně ve snaze, aby jim v zimě na dvorku štípali dříví rukou proměněnou ve vražednou čepel.
Alex Mercer, hrdina příběhové akce Prototype, je takový übermensch. Domácí práce jsou nicméně na dně jeho aktuálního žebříčku hodnot – prioritu má zjistit, proč jej někdo proměnil v monstrum požírající ostatní lidi a jak si co nejlépe nabrousit zbrusu nové drápy o velikosti jedenapůlručního meče.
Lidským monstrem bez zábran
Prototype hráče přivítá v relativně rozsáhlé digitální podobě newyorského Manhattanu, na nějž se autoři snaží naroubovat sandboxovou hratelnost ve stylu Grand Theft Auto. Alex volně pobíhá (a díky mutacím záhy i poletuje) městským prostředím a vybírá z několika typů misí, z nichž ale o hlavu vyčnívají především ty příběhové.
Přechody z běhu ve šplhání po stavbách a vůbec kinetická kolize s prostředím jsou takřka bezchybné
Mercer je rozervaným antihrdinou, který po ztrátě paměti nechápe, proč je schopen přežít kulometnou salvu do hrudi nebo lehkou fackou urvat hlavu kolemjdoucímu. Chytá se proto utržených vláken vzpomínek, až se mu podaří kontaktovat svou sestru a bývalou přítelkyni. S pomocí šikovných žen se vydává po stopách svých ďábelských stvořitelů, a aby si nepřipadal pod pantoflem, tváří se na dámy náležitě drsně jako půl roku starý krajíc celozrnného chleba.
Mercer je monstrum. Nemá spojence, nemá morální kodex, takže když s duněním spadne z mrakodrapu do skupiny chodců, může je začít směle a bez jakékoliv penalizace trhat na kusy. Ba co víc, požírání lidí doplňuje zdraví! Proti Mercerovu fenoménu však tvrdě zasahuje armáda. Po Mannhatanu se rojí vojenské základny a hned v prvních minutách hry autoři nabízejí ukázku z pokročilé fáze, kdy se v ulicích rozpoutává peklo. Mercer ničí tanky zmutovanými kladivy, jež mu vyrašila místo rukou, kontruje nebezpečným raketám a do toho všeho mezi troskami aut umírají desítky civilistů i zombie, jež se mydlí navzájem.
Prototype je vynikajícím obrazem zkázy milionové metropole. Z počátku idylickou čtvrť začne zaplavovat šířící se vlna genetické nákazy, a tak se na mapě záhy červenají karanténní oblasti, rostou vojenské základny a Manhattan se v průběhu hry mění v očistec.
Kombajn i letadlo v jednom těle
Hratelnost staví na několika jednoduchých pravidlech. Mercer může všechno, běhat po stěnách mrakodrapů, dělat přemety mezi nimi, ničit auta (bohužel díky dřevnatému enginu nic víc než auta) nebo se maskovat za občany či vojáky a jen tak bloumat davem. Kdykoliv jej uvidí armádní patrola, začne přivolávat vrtulníkovou jednotku, která je až do získání dalekonosné paže (eh?!) pořádnou osinou i v geneticky upravené zadnici.
Vrtulníky lze zničit nebo jim pláchnout, stejně jako vojákům čítajícím generické kulometčíky a raketometné otravy. A to je z principů hry vše. Později se k nepřátelům přidají tanky a jeden druh zmutovaných monster, nicméně herní model zdaleka nestaví na komplexnosti a nápadech.
Mercer je rozervaným antihrdinou, který nechápe, proč je schopen přežít kulometnou salvu do hrudi
Jsou to Mercerovy nadlidské schopnosti, kterými se hra snaží zaujmout. Již na počátku lze vyskákat po stěně mrakodrapu na vrchol a spustit se volným pádem dolů na povrch praskajícího asfaltu silnice. Za každou činnost, ať již jde o plněné mise nebo likvidování útočných vrtulníků, hráč získává evoluční body, jež může kdykoliv vyměnit za jednu z desítek speciálních dovedností. Obrovské drápy tvoří základ, na který navazuje štít, ostny, jež Mercer zarazí do země a ty pak za šplouchání krve nabodnou skupinu lidí na druhé straně ulice, a mnoho dalších v několika kategoriích.
K pohybu po městě přispěje plachtění vzduchem, rychlejší běh, přičemž zde jsou i takové perličky, jako imitace hlasu vojenského velitele, takže si Alex může přivolávat sám vzdušnou podporu. Příval schopností hraje hlavní roli v držení hráčovy pozornosti – takřka každou čtvrthodinku si lze zakoupit něco nového a zkoušet nové postupy.
Proč zabíjet?
Jednoduchý princip frenetické městské mlátičky nabourávají vlastní mise. Ta třicítka příběhových z počátku přitéká ve formě animací zachycujících vzpomínky hlavního hrdiny. Až si hráč připadá jako nezúčastněný divák, který je nucen pouze přebíhat přes půl města za dalším filmečkem. Vzpomínkové flashbacky jsou nicméně zrežírovány poutavě.
Mercer dává pomalu dohromady skládačku celého příběhu, a k tomu mu dopomáhá schopnost asimilovat vzpomínky libovolné lidské bytosti, kterou po usmrcení absorbuje. Po městě pobíhá řada neoznačených individuí, na něž může hráč narazit pouze náhodou, přičemž jejich vzpomínky dále zapadají do rostoucí mozaiky.
Dojít na místo a vraždit – víc Prototype nenabízí i přes snahu autorů o desítky nepovinných misí
Po mělkém úvodu Alex zabředne hlouběji do akce. Infiltrování základen, sběr genetického materiálu, to vše se dříve nebo později zvrhne v neúprosný masakr, kde údy létají vzduchem a Mercer mezi nimi. Dojít na místo a vraždit – víc Prototype nenabízí i přes snahu autorů o desítky nepovinných misí. Ty mají charakter sportovního vyblbnutí pro nevybouřené mutanty, a tak se hráč jednou snaží proskákat checkpointy na střechách mrakodrapů, jindy zabít co nejvíc zombií v časovém limitu. Motivací jsou pouze evoluční body, kterých je ale i bez nepovinných úkolů dost.
Zkáza Manhattanu
Silou technické stránky je pohyb Alexe Mercera. Přechody z běhu ve šplhání po stavbách, salta mezi střechami a vůbec kinetická kolize s prostředím jsou provedeny takřka bezchybně. Hráč je posednut pocitem moci, když přeplachtí nad polovinou Central parku, při dopadu na chodník do něj udělá díru a v běhu odhazuje chodce o několik metrů dál.
Problém je ve sterilitě celého Manhattanu. Tvůrci se ani v nejmenším nepokusili o fotografickou přesnost a naplnili herní prostředí šedivými budovami, které až na několik známých objektů navrhoval architekt vysazený na krabice od mléka (případně mu krabicové víno vysadilo cit pro estetiku). Jako kulisa k šíření nákazy a destrukce průměrně postačující a v případě PC verze hardwarově nenáročné, ale zdaleka ne hodné obdivu.
Prototype není špatnou hrou. Naopak svými jednoduchými pravidly v otevřeném světě, po kterém se hráč může pohybovat téměř bez limitů, nabízí svižnou zábavu, na jejíž cestě se není kde zaseknout. Zároveň ale nemá čím překvapit. Plachtění městem a genetické dovednosti vypadají efektně, ale volají po nápaditějších misích a lepším využití v klasickém příběhu o cestě za pravdou a pomstou.
Také pro chvilkové odreagování nelze hru doporučit každému – ovládání je příjemné, ovšem zvládnutí všech pohybů chce cvik. Nyní je Prototype pouze neurážlivým masakrem všeho živého z neotřelého pohledu zmutovaného vyvrhele Mercera.