Fascinující, většina herních tvůrců není schopná vytvořit jednu hru, aniž by byla stereotypní a nudná, zatímco Nintendo už přes dvě desítky let stále dokola točí prakticky totožný koncept a světe div se – je to pořád zábava. Jádro amerického stafordšírského teriéra totiž vězí v tom správném mixu nových nápadů postavených na vyzkoušených základech perfektně fungujících herních prvků – jednoduše se stále skvěle bavíte i když už podesáté najdete na dně ohnivého dungeonu bednu s bumerangem.
Zelda bez těla
Nová Zelda se vrací do roztomilého cel-shadeového světa z Wind Wakeru a představuje přímé pokračování Phantom Hourglass. Jen tedy po 100 letech a tentokrát už na souši.
Střed nového království Hyrule představuje obrovská Tower of Spirits, v jejíchž útrobách je svázán démonický král Malladus.
Zelda představuje jednu z největších novinek Spirit Tracks
Obří řetězy, které jej spoutávají, pokrývají celou zemi a její obyvatelé je už po léta používají jako koleje pro poslední technologický zázrak, lokomotivy. Nový Link právě dokončuje zkoušky na mašinfíru a stačí mu jediné, zajet si pro potvrzení k princezně Zeldě. Jenže to jako obvykle končí jinak a Link vyráží za záchranou světa a princezny Zeldy. Tedy vlastně jen jejího těla.
Právě Zelda představuje jednu z největších novinek Spirit Tracks. Zatímco dřív Link představoval osamělého hrdinu ženoucího se za dobrodružství, nyní má k dispozici spojence v podobě samotného ducha princezny Zeldy. Jejich vztah plný vtipného popichování a nevinné dětské romantiky připomínající Miyazakiho filmy hodně obohacuje celý příběh a uvolňuje atmosféru. Můžete sice namítnout, že určitého parťáka představovala víla Na’vi či Midna, ovšem Spirit Tracks jdou v tomto ještě dál.
Zelda se totiž stává právoplatným pomocníkem v Tower of Spirits, která představuje ekvivalent otravného chrámu z Phanthom Hourglass. Masivní 30 pater vysoká věž představuje rozcestník, kde získáváte mapy nových kolejí a tím pádem i přístup do dalších částí světa. Na rozdíl od chrámu však nemusíte věží procházet vždy znovu od prvního patra (i když systém zkratek by mazaný, to musím uznat), ale škrábete se stále výš a výš a neotravuje vás žádný časový limit. Nesmrtelní Fantómové známí z předešlého dílu však ano, jenže tady nastupuje samotná Zelda, jež dokáže zabijácká brnění ovládnout.
Ze hry se tak náhle stává neskutečně nápaditá a zábavná kooperativní záležitost, ve které Zelda přenáší Linka přes lávová pole a Link ji naopak spouští mosty přes smrtící jámy s pískem. Ale to je jen začátek, postupně narážíte na spoustu a spoustu dalších prvků jejich spolupráce, jako výměna míst přes teleporty, společně boje s protivníky, kdy Zelda poutá jejich pozornost, zatímco se jim Link dostává do zad a tak dále. Obtížnost postupně přituhuje a na konci už řešíte drsná patra, kdy si musíte měnit Fantómy podle jejich speciálních vlastností.
Nebyl jsem v tomhle chrámu už?
Věčná škoda, že kooperace se omezuje pouze na Spirit of Tower a ne na všechny dungeony. Jako obvykle totiž v různých koutech světa najdete tematické chrámy ukrývající klíč k odemčení dalších pater centrální věže. Jejich prozkoumávání funguje přesně podle tradičně zajetých kolejí – procházíte patry a řešíte hádanky, dokud nenarazíte na nový předmět, který vám pomůže zdolat zbylá patra a závěrečného bosse. Jakkoliv to zní repetetivně, právě tady se ukrývá záblesk géniů z Nintenda. Každé patro, každý chrám je naprosto geniálně designersky navrhnut a vysloveně si budete užívat překonání každé další překážky a s přiblblým šklebem na tváři si připadat jako dokonalý král světa.
Dlouholetí fanoušci série sice poznají většinu kulis a propriet stále znovu a znovu používaných v každé nové inkarnaci, ale jako obvykle to ničemu nevadí, protože: za prvé vše do sebe perfektně zapadá a za druhé nechybí nový impuls, který to vše zase jednou posouvá krůček dál. Ve Spirit Tracks navíc jsou podle mého názoru všechny dungeony o něco promyšlenější než v předchozím díle, jakkoliv už tam byly geniální.
O mašince
Jak už jsem to jednou zmínil a podtrhuje to i samotný podtitul hry, nosným prvkem Spirit Tracks jsou koleje a vlaková přeprava. Každá duše mašinkáře musí zaplesat nad roztomilou lokomotivou, kterou Link získává k prozkoumávání světa a k cestě do měst a dungeonů. Její ovládání se redukuje na změnu rychlosti ve třech stupních (zpět, vpřed a rychle vpřed), přehození výhybek (nemusíte dělat, pokud si vytyčíte trasu na mapě) a obligátní píšťalu (hu hůů!), ale i tak se dá s mašinkou užít až překvapivě dost zábavy. I přes můj původně skeptický přístup (co může být na lokomotivě zábavného?) jsem si mašinfírování užíval možná i víc než parník ve Phanthom Hourglass a to nejsem nikterak extrémní fanda železnic.
Má to prostě svoje kouzlo, když si to frčíte, rozhlížíte se po krásně barevném prostředí a jako trouba každou chvíli děláte hu hůů! (píšťalou ve hře i pusou ve skutečnosti). Poměrně brzy se dostanete i ke kanónu, později můžete vozit i lidi předměty, takže se ježdění neredukuje jen „plný plyn a koukání do blba, než dorazíte do stanice – naopak, místy se dost zapotíte. Kapitolou samou o sobě je kličkování před nezničitelnými démonskými vlaky.
Jak si zvednout náladu
Grafika i ovládací schéma byly prakticky převzaty z Phantom Hourglass, takže se opět vrací neskonale krásná pastelová grafika, která sice vypadá dětinsky, ale dokáže skvěle rozzářit náladu. Stejně optimistická a chytlavá je i hudba.
Každá duše mašinkáře musí zaplesat nad roztomilou lokomotivou, kterou Link získává k prozkoumávání světa
Ke hraní nepotřebujete akční tlačítka ani směrový kříž a ke většině akcí postačí stylu. Kombinací ťukání a kreslení rychlých čar a dalších obrazců se ve hře pohybujete, bojujete a provádíte spoustu dalších zásadních úkonů. Skvělá (a nezbytná) vychytávka v podobě kreslení a psaní si poznámek je opět zpět – znovu vám tedy přeletí přes tvář úsměv, kdykoliv se vrátíte do známé lokace a všimnete si čtrtanců na mapě oznamujících vyřešení nějaké hádanky.
The Legend of Zelda: Spirit Tracks má možná nějaké své chybky, ale nic natolik zásadního, že by to nějak nabourávalo tu neskutečnou porci zábavy, jež nabízí. I když je to snad desátá Zelda, kterou jsem hrál, ale stejně jsem si ji skvěle užíval a budete i vy.