Kdo by to byl čekal, že se z titulu původně určeného pro úzké publikum „hráčů“ stane ze dne na den bestseller. Dnes už snad každá domácnost vlastnící herní konzoli od Sony alespoň jednou slyšela o Singstar. Tedy hře, která vychází z myšlenky hudební soutěže Pop Idol, u nás vesměs známé jako Česko hledá SuperStar. A nutno dodat, že ani v konverzi pro PlayStation 3 neztratila pranic ze svého lesku a věhlasu - tentokrát už v druhém vydání, s novými skladbami a režimem pro duet.
V úhledné krabičce se opět nachází – kromě samotné hry – dva barevně rozdílné mikrofony. To proto, že kdybyste měli odvahu soupeřit se svým kamarádem nebo rodinným příslušníkem, se Singstar dostanete jedinečnou možnost. Ostatně k dispozici je několik herních módu, mezi nimiž kromě singlového zpěvu nechybí souboj jeden proti jednomu a tým proti týmu (Capture the Flag tady ale opravdu nehledejte). Rovněž si můžete vybrat, zda chcete bojovat o cenné body, nebo si jen odpočinkově zazpívat.
Singstar ale samozřejmě není soustředěn na profesionální zpěváky. V prvé řadě jde o nenáročnou zábavu pro celou rodinu, případně jednotlivce
S prvotní myšlenkou nicméně úzce koresponduje ono pověstné skóre, které se přičítá za správné a včasné „odříkání“ slov vybrané znělky. Ve spodní části obrazovky se text v závislosti na hudbě odvíjí, přičemž posuv ukazatele Singstar znázorňuje, kdy a s jakou rychlostí máte danou větu zazpívat. O kousek výše pak můžete spatřit „bubliny“, které se plní nebo neplní, v závislosti na úspěšnosti vašeho kvílení (ehm). Jedno z hlavních kritérii Singstar totiž vězí ve výškách a hloubkách hlasu. Zatímco mluvené slovo hra nedokáže rozeznat (díky čemuž není nutností perfektní znalost anglického nebo jiného jazyka), falešnost asi nejeden talent – včetně autora recenze – nezapře.
Singstar ale samozřejmě není soustředěn na profesionální zpěváky. V prvé řadě jde o nenáročnou zábavu pro celou rodinu, případně jednotlivce, při níž si každý může nastavit libovolnou obtížnost. V repertoáru se nachází celkem tři stupínky, přičemž nejlehčí nechá s přehledem zvítězit kdejakého člena pověstné hvězdné pěchoty. O něco těžší, zato ale stále zvládnutelná, je střední cesta. A na samotném konci se nachází hardcore zpívání, které nelítostně drtí intonaci hlasu všech natěšených zpěváků. Trefovat se do výšek a správně hulákat v danou chvíli není ani náznakem jednoduché, nemluvě o stíhání smrtelného tempa některých songů, které se ovšem s jednotlivými obtížnostmi nemění (naštěstí).
Jediné, co vás může při výběru skladby zachránit, je nabídka dvou verzí. Jedno kratší a jednodušší, tu a tam zbavené šikan a dalších slovních překážek, a posléze druhé v originální a plné délce. V základu se mimo jiné nachází celkem třicet skladeb různého žánru z různých let, mezi nimiž nechybí například The Mamas And Papas – California Dreamin‘, Morrissey – Soudehead, Nirvana – Lithium, The Offspring – Pretty Fly, Paul McCartney And The Frog Chorus – We All Stand Together, Eminem – Without Me (vcelku sranda tohle zpívat :-), Tome Jones Feat. Mousset – Sex Bomb (jedna z lehkých a mnou oblíbených skladeb), Kool And The Gang – Celebration, Lovin‘ Spoonful – Summer In The City nebo například The Libertines – Can’t Stand Me Now.
Vypadá to ale, že přísloví „co Čech, to muzikant“ zatím Sony akceptovat nehodlá
Co z toho ale plyne pro řádové české zpěváky? Nic podstatného. Přestože album Singstar skýtá v základu pouze anglickými hity, i pro běžné české hlasy se jeví hra jako zábavná a především „hratelná“ (respektive zpívatelná). Nutno ovšem dodat, že po vydání Singstar se fanoušci netajili zklamáním z počtu nabízených písní, i z jejich možného doprodeje. V současné době ale Sony uvolnila na trh celkem třicet tři nových skladeb, mezi nimiž nechybí ani finské, francouzské, německé, portugalské, italské nebo švédské hity. Vypadá to ale, že přísloví „co Čech, to muzikant“ zatím Sony akceptovat nehodlá.