Jdeme na to globálně
Na fázi civilizace zůstává fascinující fakt, že než se vlastně po ukončení kmenové fáze do ní dostanete, můžete utopit hodiny a hodiny zcela jinou činností. Přerod kmene v civilizaci totiž přináší vozidla a budovy a vy si je můžete všechny vytvořit podle své představy.
Středověké budovy? Hardcore sci-fi? Steam punk? Cokoliv si zamanete
Možnosti editorů jsou až zarážející – obrovský počet možností, ale přitom naprosto triviální a uživatelsky přívětivé ovládání. Záleží jen na vás a na vaši fantazii, jak si vše vytvoříte. Má vaše radnice vypadat jako cirkusové šapitó? Není problém. Že máte radši čínskou architekturu? No prosím! Středověké budovy? Hardcore sci-fi? Steam punk? Cokoliv si zamanete.
Hračičkové dosáhnou absolutní nirvány, ostatní nemusí zoufat, protože si lze vybrat rovnou předpřipravené budovy a jednotky, které vytvořili buď samotní tvůrci, nebo i další hráči. Spore je co do sdílení obsahu po internetu naprosto revoluční záležitost.
Samotný průběh civilizační fáze je jen nabobtnalou verzí kmenových taškařic.
Jen místo pár budov máte rovnou celé město a místo obludek vyrábíte a ovládáte vozítka (pozemní, námořní i posléze letecká). Místo sbírání jídla těžíte koření (proč zrovna koření?). Města ostatních civilizací můžete kromě agresivní i pacifistické cesty ovládnout i ekonomicky, kdy si je prostě koupíte. Negativa zůstávají prakticky opět stejná. Téměř nulová potřeba taktizovat a přílišná repetetivnost.
V prvních dvou fázích jste alespoň byli odměňováni novými částmi těl, tady se vám zhruba v půlce odmeknou letadla a toť prakticky vše.
Nekonečno zábavy?
Jakmile se však dostanete do poslední fáze, zjistíte, že to všechno byl vlastně jen takový kapku delší tutoriál. Jádro Spore totiž leží absolutně jinde. Ve vesmíru.
Překvapeni? Já rozhodně byl. Spore je než cokoliv jiného vesmírná strategie typu Master of Orion či trochu nověji Sins of a Solar Empire. Ovšem i tady si drží nové dílko Willa Wrighta svá specifika a rozhodně není klasickou 4X (eXplore, eXpand, eXploit, a eXterminate) strategii.
V první řadě se totiž vrací k ovládacímu stylu prvních dvou fází, kdy máte pod svojí myší jedince – zde vesmírnou loď (tu si jako obvykle vytvoříte v editoru, osobně jsem se tentokrát inspiroval Star Trekem - znáte to, „To boldly go…“). Postupně můžete mít ve své letce víc kosmických přibližovadel, ale na víc skupin zapomeňte. I když počítač trochu nefér tuhle možnost má.
Na rozdíl od všeho ostatního je závěrečná fáze doslova našlapána možnostmi, co dělat. Ty vám nejsou naštěstí vrhnuty do obličeje najednou, ale postupně se rozvíjí s tím, jak se vám daří expandovat. Opět máte ve spodní části obrazovky ukazatel představující váš postup hrou, který se postupně naplňuje.
Ve stylu achievementů na Xboxu získáváte hodnosti za plnění milionu a jednoho úkolu – za získání určité hotovosti, objevení daného počtu planet, zničení protivníků a tak dále. Za každý podobný achievement jste i odměněni odpovídající věcí, za válečné akce novým typem zbraní, za cestování možností zlepšit pohon…snad si to dokážete představit.
Stejně to doufám dokážete i s akcemi, co můžete provádět. Ano, obchodovat s dalšími civilizacemi, či pro ně plnit mise, objevovat cizí světy, bojovat s protivníky, či uzavírat spojenectví, pátrat po ztracených artefaktech, kolonizovat a teraformovat planety a taky hledat už zmiňovaný smysl života, vesmíru a vůbec.
Je to ve vašich rukách (pařátech, chapadlech...)
Zatím nic, co by odlišovalo Spore od podobných strategií, co? Specifikum zůstává v už zmiňovaném ovládání jednoho vesmírného plavidla. Všechny akce tak vlastně díky tomu musíte udělat vy. Chcete komunikovat s cizí planetou? Musíte na ní dolétnout se svou lodí. Chcete prodávat koření?
Musíte ho vy sami naložit a odvézt. Což představuje negativa i pozitiva. Kladem zůstává originálnost tohoto řešení – pohyb svojí lodě na planetách dirigujete v realtime na šipkách či myší, pokud chcete z planety odletět, jednoduše párkrát zatočíte kolečkem a pohled plynule odzoomuje od povrchu na samotnou sluneční soustavu.
Pokud chcete z planety odletět, jednoduše párkrát zatočíte kolečkem a pohled plynule odzoomuje od povrchu na samotnou sluneční soustavu
Následně stačí kliknout na další planetu, zatočit párkrát kolečkem a po krátkém loadingu už můžete kormidlovat po atmosféře daného vesmírného tělesa. Úžasné. Stejně tak lze oddálit pohled až na samotné hvězdné systémy a galaxii, kde se definitivně přesvědčíte o tom, jak naivní je myšlenka o naprostém prozkoumání celého vesmíru. :)
Na druhou stranu ovládat jedinou loď znamená i o všechno se starat. Nic nelze zautomatizovat. Vy musíte obchodovat, vy musíte bránit planety, když na ně někdo útočí a vy osobně musíte rozstřílet všechny města při invazi na cizí světy. Díky tomu je snad jasné, že čas od času nakousnete hořké jablíčko stereotypu. Ovšem jakmile získáte další odměnu, vlije se vám do žil další dávka odhodlání a můžete pokračovat dál a dál a dál…
N(V)esmírné dilema
Spore je zvláštní hra. Zatraceně rozporuplná. Evidentní snaha mířit na casual publikum s sebou nese i jasné totální znechucení hardcore hráči. Aby ne, pokud nemají srdce hračičků a nestráví půl života v editorech, přijdou jim herní principy pekelně povrchní a repetetivní.
Jenže Spore se nedá upřít ani ďábelská chytlavost a jakési kouzlo. Grafika sice nehýří polygony, ovšem dokáže fascinovat neuvěřitelnou hravostí a důrazem na detail. Až budete v druhé fázi zírat na náhle se objevivší vesmírnou loď unášející okolní zrůdičky, abyste to samé dělali o čtyři fáze později vy, pochopíte.
Svojí sílu mají i obrovská sociální propojenost hráčů, je fajn sdílet svoje pracně stvořené obludky a ještě lepší je, když vám někdo napíše, že na ně ve své hře narazil. Až teprve čas ukáže, jestli se ze Spore stanou další Sims, ale určitý potenciál tu je. Plus pro české hráče je i velmi zdařilá lokalizace.