Fanoušci série XCOM mohou být zcela klidní - nová hra je v dobrých rukou. A všechny ubezpečíme, že se hraje skvěle.
Firaxis se opravdu snaží. Ze všech sil se snaží dát světu vědět, že právě oni jsou natolik fanoušky původní série XCOM, aby si zasloužili dělat její znovuzrození. Pokud prý nový zaměstnanec původní hru nezná, pak je jeho první úkol ji hrát tak dlouho, než se s ní důkladně seznámí. Firaxis se také ale snaží, aby nejnovější XCOM byl současná hra se všemi náležitostmi, přičemž chtějí zachovat původní principy. A docela se jim to i daří.
Na XCOM jsem si na Gamescomu šel hned dvakrát - poprvé si zahrát tutorial ve veřejné sekci, podruhé pak na prezentaci s možností hraní v sekci pro novináře. A zcela klidně můžu říci, že v obou případech jsem se skvěle bavil, i přesto, že první setkání bylo na X360 (což by až tak nevadilo) a v němčině. Tvůrci totiž na konzolové verzi pěkně zabrali, takže v podstatě jsou rozdíly mezi PC a X360 minimální, PS3 srovnávat bohužel zatím nemohu.
Jedna základna vládne všem
Samotný tutorial se skládal ze tří misí proložených nějakou tou správou základny a jednotek. Nedivil bych se, kdyby se v nějaké lehce pozměněné podobě dostal i do hry - nejprve mne čekalo seznámení se s ovládáním při misi v Kolíně (nečekaně, když tam byl Gamescom, pěkná pozornost), kdy hra vedla za ručičku a nedovolila jediný jiný pohyb.
Nekrytý voják je mrtvý voják
Postupně jsem se naučil všechno potřebné i v základně a další mise už byla pouze s lehkou asistencí, aby třetí proběhla zcela podle rozmyslu hráče.
Hned první akce měla poukázat na jeden důležitý faktor hry - každé vaše rozhodnutí může mít fatální následky pro členy vašeho týmu a jejich smrt je permanentní. O to horší je to samozřejmě ve chvíli, kdy si milého vojáka opravíte, pojmenujete, poctivě vycvičíte, odedřete s ním hromadu misí a on si pak klidně natáhne bačkory pro nějakou hloupou střelu i přes skvělý kryt. A je vám rovněž vysvětlena důležitost krytí, protože nekrytý voják je mrtvý voják rychleji, než byste stihli zadat vynalezení plasmové pušky.
Z prezentace i hraní to vypadalo, že budete mít pouze jednu základnu, vaše velitelství, ale jeho umístění bude znamenat mnohem více, než dříve. Poskytne vám totiž nějaké nezanedbatelné výhody, jako třeba rychlejší výslechy cizáků a podobně. V základně si pak můžete stavět nové budovy a pochopitelně se starat o chod celé organizace - od výbavy a výcviku vojáků, přes výzkum a výrobu, až po správu finančního toku od států a vysílání satelitů na hledání cizáků. Nově totiž nebudete detekovat nepřátele jen radarem, ale pomohou vám zmíněné satelity.
Více lidí na více ufonů
Pokud zachytíte protivníky na zemi, stačí vyslat do akce tým, jinak s nimi svedete vzdušný souboj pomocí stíhačů. Do akce v základu můžete poslat pouze čtyři vojáky, další by vám měla povolit nějaká vylepšení a povýšení. Bohužel můžete zapomenout na detailní inventář - brnění, primární zbraň, sekundární zbraň a jeden speciální předmět v "batohu" (nedokážu si nějak představit užitečnost neprůstřelné vesty nebo optiky v tašce na zádech), to je vše, co můžete vybavovat. Na druhou stranu díky tomu nemusíte řešit zásobníky, prostě máte dost munice na akci.
Ostřílení hráči také musí zapomenout na časové jednotky, stejně jako vývoj postavy směřuje spíš ke speciálním schopnostem, než jednotlivým atributům. V každém kole máte dvě možnosti se pohnout, když druhou nevyužijete, můžete místo ní třeba střílet, nebo vyřkávat na protivníky.
Všichni mají své silné stránky i slabiny
Vojáci se kryjí automaticky, pokud je pošlete na k tomu vhodné místo, občas se objevují různé in-game animace při přebíhání, střelbě, nebo třeba proskakování oknem. Během mého hraní fungovaly skvěle a akci dodaly atmosféru, otázkou zůstává, jak budou působit v průběhu celé hry. Ale třeba půjdou vypnout.
Kromě úvodu kampaně jsme měli dokonce možnost si vyzkoušet i multiplayer, což byl v době vydání první hry prvek nemyslitelný. Multiplayer bude mít ve hře podobu pouze taktických bitev, na nějaké kooperativní spravování základen můžete zapomenout.
Tvůrci nás zasvětili do tvorby týmů, kdy si nastavíte bodový limit pro bitvu a sestavujete družstvo z vojáků i cizáků. Každá schopnost a vylepšení něco stojí, všichni mají své silné stránky i slabiny, takže soupiska může často rozhodnout ještě před bitvou. Vlastní boj pak probíhá jako Last Man Standing s tím, že tentokrát jsou tahy lehce časově limitovány, narozdíl od hry pro jednoho hráče. Pravou sílu ukáže až čas, ale na první pohled to bylo zábavné.
XCOM se blíží mílovými kroky a tvůrci už pilují poslední detaily. Dělají na hře nepodobné čemukoliv mezi současnými hity, ale i tak mají našlápnuto na solidní úspěch. Oslovit přitom mohou nejen fanoušky, kteří budou nad drobnostmi brblat vždy, aby si nakonec hru stejně skvěle užili, ale i nové hráče. Je se rozhodně na co těšit.
Druhý pohled: Karel Kališ
Nový XCOM mi podle prvních dojmů ve spoustě věcí připomíná Civilization Revolution – jde o zjednodušenou verzi původní hry, která ovšem v sobě nese všechny zásadní rysy a prvky. A je to zároveň stejně skvělá zábava. Správa základny, taktické bitvy, výzkum a výroba, destrukce prostředí, temná atmosféra a strach ze ztráty každého člena týmu…to všechno tu je. Ovšem vyleštěno a upraveno do podoby moderní hry.
Tvůrcům se podařilo novému XCOMu navíc vdechnout pořádnou dávku živosti a atmosféry, kdy si připadáte jako pravý velitel základny, protože co chvíli na vás mluví váš pobočník, šéfka laboratoří s legračním přízvukem a tak podobně. Nemluvě o už zmíněných in-game animacích v boji, kdy vaši vojáci při běhu rozkopávají dveře, šediváci padají cupování kulkami na zem, případně (horší varianta) se pod náporem mimozemských střel rozpadá kryt a z vašeho vojáka cáká krev. Nový XCOM: Enemy Unknown prostě nebude dělat původní hře ostudu. Aspoň tomu pod vlivem té hodiny na Gamecomu věřím, vážně se mi od ovladače nechtělo vstávat.
- Velmi chytlavé herní mechaniky
- Má esenci legendárního Ufa
- Dynamické boje
- Strach o každého vojáka
- Inteligentní zjednodušení
- Docela dost bugů
- Problematická kamera
- Pasivní mimozemštani