Planescape: Torment

Žánr: RPG
Minimum: Pentium 200 MHz MMX, 32 MB RAM, Windows 95, 650 MB, 8xCD-ROM, 4 MB grafická karta
3D: ano
Multiplayer: ne
Výrobce: Black Isle Studios
Distributor: Interplay

Tým Black Isle Studios nás všechny zhruba před rokem doslova šokoval v dobrém smyslu tím, když předvedl svoji tehdy novou RPG hru Baldur’s Gate. Nový engine, nádherná grafika, skvělý příběh, rozsáhlé dialogy, vynikající systém soubojů a to vše navíc v jednom ze světů a podle pravidel AD&D (Advanced Dungeons&Dragons) – nejuznávanějších a asi nejpropracovanějších pravidel na světě pro původně stolní RPG hry. To bylo něco, co příznivce tohoto žánru přimělo zírat a pak hrát, hrát a hrát.

Nyní, rok a den poté, se k nám dostává další hra podobného ražení, od stejných výrobců, podle stejných pravidel, na stejném enginu běžící. Co to? Bude to zase bomba, nebo jen kopie něčeho, co jsme již jednou zažili a co utone ve stínu slávy svého předchůdce? nebude se jednat jen o nastavenou kaši a pokus o kasaštyk na rychlé zbohatnutí. Tyto otázky se mi honily hlavou, když jsem se smíšenými pocity strkal CDčko do mechaniky a poprvé spouštěl hru, na kterou jsem se na jedné straně velice těšil, na druhé straně trnul v obavách, abych se nezklamal tak, jako jsem to již mnohokrát zakusil u různých jiných uměle nastavovaných titulů.

Perfektní intro se skvělou grafikou, hudbou, zvuky a vlastně celou atmosférou mě ujistilo v tom, že přinejmenším půjde o maximálně profesionálně odvedenou práci. Vrzající zvuk, který vydává kamenné lůžko s mrtvolou, tlačené Nemrtvým po studené, stejně kamenné podlaze zatuchlé márnice nahání mrazení v zádech. Zároveň se oči zabodávají do obrazovky, ruka se lepí na myš a pomalu se začínáte zcela oddávat dění ve světě, který vás během několika vteřin nasál do svých útrob.

Po intru se ocitáte v oné márnici, na kamenném stole, který před chvílí dotlačili do jedné z ponurých místností místní posluhovači. Hra začíná. Nic nevíte, nic nechápete. A to je právě to, oč v celé hře půjde. Dokonce ani nevíte, jak se jmenujete. Jste prostě „Nameless One“ – Bezejmenný. Začínáte vnímat grafiku okolního světa. Spousta věcí společných s Baldur’s Gate, společný engine je poznat na první pohled. Ale je to přeci jen jakési jiné. Lišta s portréty vašich postav je přesunuta z pravé části obrazovky dolů, přibyl kontextový ovládací panel, který je možné vyvolat pravým tlačítkem myši. Postupně zjišťujete i další detaily, které jsou nové či zpracovány jinak. Začínáte do hry pronikat. A hle – první překvapení. Výběr postavy. Žádný není! Tak to je nečekané. Na tomto místě jsme přece zvyklí si vybírat rasu, povahu, vzhled, jméno, ... Jste prostě Nameless One, ten, kterého přivezli do márnice a který se z mrtvolného stavu probudil. Máte svůj vzhled, žádné jméno, vypadáte hrozně zbědovaně, nic si nepamatujete. To jste vy (sakra, jako bych popisoval sám sebe). Přeci jen si ale můžete namodifikovat některé své vlastnosti tím, že si na začátku rozdělíte bonusové body mezi své schopnosti tak, jak uznáte za vhodné. Takže překvapivý úvod máme za sebou a jdeme dál.

V márnici potkáváte prvního člena vaší party, který také nevypadá zrovna všedně. Jmenuje se Morte, a kromě levitující lebky z něj nezbylo zhola nic. Je upovídaný a je to kámoš, který vám pomůže započít vaši pouť za poznáním sebe sama, za pochopením tajemství a zákonů okolních světů, které se nazývají Planes. Pokud se vám zdály Forgotten Realms rozsáhlé, vězte, že Planes jsou na tom co do rozlehlosti ještě mnohem líp. Stejně tak rozmanitost jednotlivých světů je obrovská a na své pouti se budete setkávat s jevy vskutku nezvyklými.

Poté, co se seznámíte s Mortem, který vám z tetování, které máte na zádech, prozradí něco z vašeho bývalého života, aby jen prohloubil vaši nevědomost a podnítil touhu po znovuobjevení vaší identity, je vaším prvním úkolem dostat se z márnice ven. Je třeba najít klíč, prolézt několik pater této prapodivné budovy a setkat se s prvními NPC postavami v našem příběhu. Hned u dialogů s nimi si všimnete, že jejich hutnost a rozmanitost je obrovská, dokonce mnohem větší než u Baldur’s Gate. Kdo se vyžívá v konverzaci, jejímž předpokladem je dobré zvládnutí hovorové angličtiny, bude nadšením bez sebe. Další novou vlastností dialogů je to, že kromě odpovědí jsou rozhovory prokládány texty, popisujícími chování a gesta postav, s nimiž hovor vedete. Šikovná je i možnost se v dialogu vracet k tématům, které jste již probrali pro případ, že jste něco zapomněli nebo jste ne zcela dobře porozuměli významu některých vět. Zdaleka ne každý si chce s vámi ale povídat. Svět je plný živlů, které jdou nemilosrdně po vás, jen vás uvidí. A tak kromě konverzace přichází na řadu i souboje, kterých si užijete ve hře dost a dost. Systém bojů je převzatý z Baldur’s Gate, což znamená, že je skvělý. Doznal drobných změn, kdy asi největší je v tom, že když při boji mrknu do inventáře, hra se přeruší a počká, až se v něm přestanu prohrabovat. No, nevím. Na jednu stranu je to příjemné mít čas na to se při boji v klidu přehrabovat v předmětech, které nesete a chystat si to, co je v danou chvíli nejužitečnější, na druhé je to vše na úkor realističnosti. Přece jen říct v boji „chlapi pauza, nemůžu najít ten velkej meč, kterým vás chci přetáhnout“ asi příliš nezabere. Takže toto je trochu rozporuplná úprava, kterou autoři ve hře provedli. Vlastní zpracování soubojů, ať už technické či grafické, je vynikající. Řinčení zbraní, svištění šípů, bojové i zoufalé výkřiky jsou prostě uchvacující. Korunu všemu pak dávají kouzla, jejichž zaříkávadla a následné efekty, které jsou pro každé kouzlo (a že jich je spousta) specifické jsou mistrovským dílem a pastvou pro oči a uši. Něco nádherného. Se souboji souvisí i zkušenostní body, které mají vliv na rozvoj vaší postavy. Za každého zabitého nepřítele se vám přičítají body, které po dosažení určité hranice umožní vaší postavě přejít na vyšší úroveň a zlepšit své schopnosti v některých dovednostech. Zde je systém přidávání bodů rovněž shodný s Baldur’s Gate a – dovolím si jedno malé popíchnutí – taky mi nepřipadá zcela ideální. Body za skoleného nepřítele se totiž připisují pouze té postavě, která zasadila smrtící ránu. Takže když některá postava nepřítele tluče hlava nehlava a pak přijde jiná, která jej lehce dorazí, všechna zkušenost se přidá jí a chudák ten, co se nejvíce nadřel, ostrouhá. Pokud patříte mezi lovce bodů a chcete své postavy vytrénovat na vysokou úroveň, budete spokojeni s tím, že již nemáte praktické omezení v úrovni, jíž jde maximálně dosáhnout. K soubojům na život a na smrt patří neodmyslitelně umírání. Tím se dostáváme k další překvapivé zajímavosti, a tou je fakt, že jste nesmrtelní. To zjistíte záhy poté, co jste poprvé poraženi. Už už chcete nahrávat poslední pozici, když tu náhle vidíte, že procitáte zpátky v márnici, odkud se můžete vydat dál ve svém putování světem Planes. Další nečekané zjištění, které vás znovu utvrzuje v tom, že autoři hry se nespokojili pouze s pozměněním příběhu, ale hodně zapracovali na vlastním systému a smyslu hry, který je zcela originální a hra se tím dostává zcela mimo rámec běžné RPG.

Ještě v márnici se dozvídáte další zajímavost o okolním světě. Je skrznaskrz protkán teleporty, kterým se zde říká portály. Ty umožňují přesun mezi jednotlivými světy a právě pomocí nich se vy, ale i ostatní postavy fantasy světa budete přenášet z místa na místo. Portály jsou dále pozoruhodné tím, že jsou za normálních okolností neviditelné. K tomu, abyste je viděli a mohli jich použít, potřebujete mít u sebe správný klíč. A co se rozumí pod takovým klíčem? Cokoli. Může to být prsten, kámen, kniha, myšlenka, cokoli. I hledání správných klíčů bude patřit k úkolům, které na vás čekají.

Poměrně důležité změny doznala i mapa a deníky, které si s sebou nosíte a které se vám automaticky aktualizují. V mapě se odkrývají další místa tím, jak jimi procházíte, deník se aktualizuje s tím, jak se dozvídáte důležité informace o sobě, o světě a o různých postranních úkolech, kterými jste pověřováni a jejichž plnění sice přímo není nutné a nesouvisí s hlavní dějovou linií příběhu, ale jednak si jejich plněním můžete vydělat nějaké ty peníze, obdržet zkušenostní body či získat dobrou či špatnou pověst. Často se dostanete do situace, kdy vlastně ani nevíte, jak byste se měli správně zachovat, ale rozhodnout nějak musíte. I tyto nejednoznačné okamžiky mají své kouzlo a na vývoj hry svůj vliv. Do mapy byla přidána možnost přidávání vlastních poznámek, která dříve chyběla. Přibyl vám také jakýsi bestiář, kam se vám zaznamenávají informace o rozličných postavách, které na své pouti potkáváte.

Vaše parta může mít až šest členů. Občas se setkáte s někým, kdo bude mít zájem se k vám připojit a je na vás, jak rozhodnete. V najímání postav vsadili autoři tentokrát více na kvalitu a originalitu než na množství. Postav, které budete moci přibrat do svých služeb je ve hře jen hrstka, takže raději moc nepřebírejte a berte, co se nabízí. Tím v žádném případě nechci říci, že se jedná o nějaký póvl, který je jen o něco málo lepší než nic. Naopak, jsou to vesměs skvosty světa planin a jejich vzhledem, chováním a schopnostmi budete unešeni.

Vraťme se naposledy k příběhu. Po opuštění márnice se objevujete ve městě Sigil, které je rozsáhlé a je centrem, kam se scházejí postavy všech okolních světů a odkud se i vy četnými portály budete přemísťovat na místa vzdálená, do dalších rovin. A samozřejmě zase zpět. Příběh hry nebudu prozrazovat, abych neubral ani trochu z atmosféry, kterou Planescape: Torment naloží na ty, kteří jej budou hrát. Pokud je RPG vaše krevní skupina, máte se na co těšit a několik týdnů nemusíte mít obavy, že se budete nudit. Příběh je dlouhý, propracovaný, vedlejších úkolů je nepředstavitelně, vaše cesta je spletitá. A i když se vám jednou podaří příběh zdárně uzavřít a hru dokončit, můžete si ji zkusit spustit znovu a jistě objevíte spoustu nových věcí, které jste při předchozím putování nastačili zaznamenat. Planescape: Torment je hra velkolepá s dokonalým propracováním všeho, co v ní naleznete. Její rozsah je grandiózní a nechápete, jak tohle všechno vůbec byl někdo schopen dát dohromady. Jejím tvůrcům patří náš obdiv.

	Grafika: 10/10
	Zvuky: 9/10
	Hudba: 9/10
	Hratelnost: 9/10
Skvělá práce, skvělá zábava, která vydrží předlouho. Bravo.
Celkové hodnocení: 9 (a půl)/10