Po víkendu stráveném hraním Kingdoms of Amalur mne stále děsí pohled na herní mapu. Zvyklý z moderních her, že za večer je dohráno, najednou vidím, že prozkoumánu mám jen zanedbatelnou část. A to jsem splnil desítky dlouhých a zajímavých úkolů, vybojoval epické souboje, vyráběl spoustu předmětů a skvěle se celou dobu bavil.
Přitom lehký pohled do tabulky odsuzuje KoA do kategorie akčních RPG, kde byste nečekali v podstatě žádnou hloubku vývoje postavy. Je to ale trochu jinak - sice se vám nedostává klasických statistik v podobě fyzických a psychických atributů vašeho heroje, ale místo toho máte desítku skillů (od alchymie, přes plížení, až třeba ke smlouvání a objevování světa), tři kombinovatelné talentové stromy, kartičky Fate dávající bonusy a hromady předmětů. A to nezmiňuji různá vylepšení za nalezené šutry s básničkami a splněné úkoly.
Při hraní si pak občas připadáte skoro jak v klasických MMORPG - máte výrobní profese, za herní peníze můžete kompletně překopat zaměření svojí postavy, nepřátelé a rostlinky se při dalších příchodech do zóny znovu objevují na svých místech. KoA si bere často to nejlepší z různých žánrů a přidává i svoje trumfy. Zaujala mne třeba možnost už při sbírání věcí je umístit do kategorie junk, co se vám nemotá v inventáři a můžete je hromadně prodat obchodníkům.
A jakmile se dostanete do boje, celý dojem se změní. Kutálíte se po okolí, používáte v rychlosti kouzla, dvě zbraně a štít, divoce mačkáte do rytmu komba a sledujete zářivé efekty všude okolo. Navíc se vám plní ukazatel Fate a slibuje možnost spustit Reckoning. V tomto módu se protivníci zpomalí, vy vesele běháte mezi nimi a připravujete se na jejich efektní doražení. Zakončení je tolik, že se jich jen tak nenabažíte, navíc slibují více zkušeností a možnost získat extra předměty.
Celá hra se přitom odehrává ve skvěle barevně laděných lokacích. Počátek v temnotách střídá skoro až pohádkový magický les s temnými jeskyněmi plnými mlhy, kterou by i Rákosníček záviděl. Všude se rozevírají květy, jež trháte pro alchymii a květiny se stáhnou, ale stále doplňují prostředí. V boji sledujete hromady efektů a jasně poznáte, kdy se máte něčemu vyhnout, nebo že protivníky drtíte. I vaše postava do toho prostředí pěkně zapadá, jasně na ní poznáte každé vylepšení a třeba klasická možnost z MMO skrýt si helmu je už skoro samozřejmostí.
Tvůrci mají v záloze i prvních pár DLC, které vám hru rozšíří, ale tím se vracím k začátku článku - po celou dobu hraní jsem měl spoustu postranních úkolů a i hlavní dějová linie se pozvolna rozvíjela, aniž bych měl pocit, že se konec jakkoliv blíží. Šedesátka slibovaných hodin se lehkým odhadem může protáhnout i na výrazně vyšší číslo, přitom to vypadá, že nuda nehrozí. Rozhodně se je na co těšit, za měsíc už dlouhé zimní večery bude možno trávit v pohádkovém světě z pera R. A. Salvatora.
- Zajímavý soubojový systém
- Kombinování různých dovednostních stromů
- Pohádková grafika
- Minimum bugů
- Nutnost gamepadu
- Slabší dabing