Sony se rozhodlo obohatit nabídku svých sportovních sérií o další disciplínu. Na svět se tak dostává Everybody`s Tennis, který se po vzoru Everybody`s Golf snaží přiblížit populární sport i těm, kteří neví, co je to empire a už vůbec netuší, kdy je míček v outu. Nevylučuje se tím ale nutně, že by se nemohli pobavit i příznivci bílého sportu.
Platforma: PS2
Žánr: sportovní arkáda
Multiplayer: Ano
Výrobce: Clap Hanz
Vydavatel: Sony
S tenisovými hrami se v posledních několika měsících roztrhl pytel. Pryč jsou doby, kdy si příznivci tohoto sportu museli stěžovat na nedostatek titulů: dostali jsme Virtua Tennis 3, Top Spin 2... a nyní se snaží zaujmout také Everybody`s Tennis. Rozhodně se ale nedá mluvit o tom, že by se nám vinou náhlého návalu tenisem se zabývajících titulů tento sport přejedl. Každý totiž přispěl svou troškou, a tak si jednotlivé hry vzájemně nekonkurovaly. Virtua Tennis 3, o kterém se psalo bezkonkurenčně nejvíce, potěšil všechny příznivce arkád, Top Spin 2 zase ulovil všechny realisticky zaměřené hráče a Everybody`s Tennis... hmm, těžko říct. Podobně jako u Everybody`s Golfu má Tennis šanci u všech.
Po letmém prohlédnutí okolních obrázků byste mohli namítnout, že je Everybody`s Tennis čistokrevnou arkádou. Ovšem ono nejde už ani o arkádu – po stránce vizuální i hratelností jde o tak nereálný počin, že se najednou i známá rybička z Virtua Tennisu jeví jako celkem reálná. Ono se ostatně ani nic jiného nedalo čekat, když mají všechny herní postavičky asi metr dvacet (někteří jsou tak malí, že sotva vidí přes síť) a sotva uzvednout raketu, jak je velká.
15:0
Začátky jsou spíše rozpačité, možná bych se nebál použít i výraz nudné. V úvodních minutách máte k dispozici pouze několik hratelných postav, které se od sebe liší jen minimálně, což je na herním projevu všech citelně poznat. Hra je zdlouhavá, výměny nekonečné a zábava se jaksi nedostavuje. Jak se ale postupem času začnou jednotliví borci „tvarovat“, začne se i hratelnost obracet k lepšímu. Je až s podivem, že závislost „čím déle hraji, tím více se bavím“ platí až do samého konce. Opravdu – Everybody`s Tennis se řadí mezi to málo titulů, které baví více při deseti hodinách intenzivního hraní než při jednorázových zápasech.
S příchodem zábavy však dorazí i (příjemné) problémy. Ačkoliv je všechno těžce nereálné (postavičky běží rychleji než blesk, hrají údery s nevídanou razancí… a vůbec jsou asi stokrát lepší, rychlejší a pružnější než normální lidé), zabrat vám dá správné načasování úderů. Postupně si musíte zvykat na stále se stupňující tempo hry. Od pomalého valčíku se dostanete až k rytmům disca – a míče budou z vaší rakety při troše štěstí létat tak rychle, že je nestihnete vnímat ani vy sami, natož soupeř.
30:0
Arzenál úderů je klasicky omezen na tři základní – topspin, kraťas a lob. Nutnost mačkání pouze tří tlačítek (plus samozřejmě analogových páček, jejichž prostřednictvím určujete směr běhu / letu míčku) se pozitivně promítla na ovládání. Už od prvních minut s ním budete zacházet, jako byste jej znali dlouhé roky. I proto není problém vyvádět i s tak malým počtem úderů doslova a do písmene psí kusy. Ostatně ani v reálném tenisu není úderů více; pro hráčovo uspokojení jednoduše stačí, že máte před sebou obrovské hrací pole a nevypočitatelného soupeře.
U nevypočitatelnosti protivníka se ostatně vyplatí zastavit. Autorům se ji totiž podařilo dotáhnout k dokonalosti, takže si nikdy nebudete předem ani troufat odhadovat, s čím na vás soupeř vyrukuje. Jisté je jen to, že vždy přijde s tím, co nejméně čekáte. S oblibou jsou využívány především loby, na něž se zde opravdu velmi těžko reaguje. Laťka obtížnosti je nicméně nasazena přiměřeně vysoko: vždy máte potřebnou motivaci a nikdy před sebou nemáte cíl, jehož splnění by bylo nemožné. Při troše snahy a cviku se dá zvládnout všechno.
40:0
O hratelnosti celkově se dá mluvit pouze v pozitivních souvislostech. Stačí vydržet úvodní nemastné-neslané pasáže a potom už se budete jen bavit. Součástí hry je samozřejmě i propracovaný motivační systém (kariéra, chcete-li), který vás nakopává k dalšímu hraní. Odkrývají se nové postavičky, hrací plochy a schopnosti. To vše se promítá i do dění na hřišti (protivník nabývá na síle, vytváří se i jeho styl – někdo útočí a tlačí se na síť, jiný zase zůstává přibitý na lajně), takže je o zábavu postaráno na opravdu dlouho.
| Světlé stránky hry |
- prudce hratelné
- nebezpečně návykové
- čím déle hrajete, tím více se bavíte
- líbívá grafika
- multiplayer
|
| Temné stránky hry |
- možná až moc nereálné - nemusí sednout všem
|
Pozadu nezůstává ani grafické zpracování. Rozhodne nečekejte nic realistického; Everybody`s Tennis nabízí hodně abstraktní grafiku, kterou jen tak někde neuvidíte. Komiksově karikaturní styl sice nemusí sednout všem, na druhou stranu to se dá říct o všech originálních věcech. Hudba a zvuky pak už jen dotváří celkovou atmosféru. Hra sama sebe nebere příliš vážně; to se jí však nedá vyčítat, naopak.
Game!
Tenis pro každého. Tak zní v překladu název hry – a tak bych v klidu mohl odbít i poslední odstavec. Everybody`s Tennis je skutečně vhodný pro úplně každého: jednoduchým ovládáním a především návykovou hratelností. Bavit se sice budou především příznivci arkád, na pár chvil si ale na své přijdou i ti ostatní. Everybody`s Tennis není prakticky co vytknout, obzvláště když dodám, že po dohrání (příp. při zjištění, že vás už nebaví) singleplayeru je zde ještě lákavá možnost multiplayeru.
Grafika: 9/10
Zvuky: 8/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 8/0
Nereálná, skoro až karikaturní – ale nesmírně zábavná. Taková je hratelnost a taková je i hra celkově. Pokud máte rádi tenisové arkády nebo o tenisu slyšíte poprvé, bude se vám Everybody`s Tennis zamlouvat.
Celkové hodnocení: 8,2/10
