Recenze: SKATE 3 – s kamarády jde všechno líp

Třetí SKATE to od začátku neměl úplně nejjednodušší. Čekalo se od něj hodně a po nemastné neslané demoverzi to vypadalo, že by tvůrci veleúspěšné série, která si dokázala poradit i s dlouholetým králem tohoto žánru - Tony Hawkem, mohli poprvé klopýtnout. Klacky pod nohy si přitom paradoxně házeli hlavně sami vývojáři, jež se rozhodli vsadit všechno na jedinou kartu – multiplayer, slibující rozsáhlou interakci mezi hráči.

Ve hře je pak od prvního spuštění jasné, že „singleplayer“ není tím, na co v EA Black Box zaměřili svou pozornost. Ne, že by byl špatný, on je prostě jen ... stejný. Od prvního dílu, jenž světu představil do jisté míry revoluční ovládání a vynikající hratelnost, to totiž vypadá, že na celý koncept zámořští programátoři nesáhli a vlastně k tomu ani neměli důvod.

Do stejné řeky dvakrát nevstoupíš?

Všechno totiž funguje tak, jak má. Jednotlivé triky přesně odpovídají pečlivě nastudovaným pohybům pravého analogu, přičemž tvůrci neváhali zařadit do repertoáru i několik nových kousků, mezi nimiž si největší pozornost nejspíš získá možnost otočit ve vzduchu desku a grindovat s kolečky nahoře.

Kromě ovladače se budete muset porvat i s maximální možnou mírou realističnosti, která vám neodpustí jedinou chybičku

Nezanedbatelný vliv jistě bude mít i nové rozdělení obtížností, kdy je ta nejjednodušší určena začátečníkům a příležitostným hráčům (společně s nafouklým tutoriálem a vynikajícím Coachem Frankem), a může se pochlubit výrazně pozměněným fyzikálním modelem.

Naopak ta nejtěžší čeká na zkušené harcovníky, kteří se kromě ovladače budou muset porvat i s maximální možnou mírou realističnosti, která vám neodpustí jedinou chybičku. A nutno podotknout, že místy je to k uvztekání. Připočteme-li k tomu ještě stále stejné grafické zpracování s otřesným fyzikálním modelem postav (mrzí mě to, ale fuj!) a příšernou umělou inteligencí NPC, jež za celé ty roky nedoznala ani té nejmenší změny k lepšímu, musí být každému jasné, že na tohle se do třetice zkrátka sázet nedalo.

Postav třeba zeď, upeč třeba...bla bla, hlavně založ crew

Hned od počátku se proto do nového  města – Port Carverton – vrháte coby zkušený jezdec, jenž se snaží zformovat vlastní crew a uspět s ní ve světě skateboardinu. Základy vám jsou představeny ještě v offline režimu, kdy společně se svými kumpány zdoláváte jednotlivé výzvy a úkoly, přičemž si postupně  budujete reputaci, jíž představují prodané skateboardy. Čím víc se vám jich podaří udat, tím větší zájem o vás ve světě tohoto adrenalinového sportu je a tím víc si můžete vyskakovat.

Jakkoliv lákavě to může znít, v praxi to znamená, že při každém překonaném milníku (xy prodaných boardů) se na vás slétnou média a vy dohromady se svou partou natáčíte a fotíte jako o život. Zda-li sebe při náročném triku, nebo kolemjdoucí je přitom úplně jedno.

Čím víc se vám jich podaří udat, tím větší zájem o vás ve světě tohoto adrenalinového sportu je a tím víc si můžete vyskakovat

Hra totiž nepozná rozdíl a klidně se tak může stát, že se na obálkách časopisů místo vaší maličkosti objeví nebe bez mráčků. Samozřejmě, že to během hraní asi dělat nebudete, ale trochu to kazí dojem.

Stejně jako skutečnost, že se se svou crew vlastně nemusíte za ničím honit. Nic vás nelimituje, nejsou stanoveny žádné přesně dané cíle a tak si jen jezdíte po otevřeném herním světě, sem tam si splníte nějaký úkol, či si nějaký jiný odemknete a doufáte, že se hra stane zábavnější dřív, než si zlomíte i ten poslední deck. A ona si vaši upřímnou starost naštěstí vezme k srdci.

Čím víc si ublížíš, tím větší skater jsi

Jakmile se totiž přeorientujete na online část a dáte se dohromady s několika kamarády, ať už reálnými, či virtuálními, začne ta pravá zábava! Vývojáři si dali na multiplayeru opravdu záležet a veškerá sociální interakce funguje na jedničku.

TIP: Jestli si chcete hru skutečně užít, sežeňte si kamarády a rovnou se vrhněte na online hraní.

Společně se svými spolujezdci tak můžete plnit rozmanité úkoly, bojovat proti ostatním skupinkám a sledovat jak vás vaše reputace pomalu, ale jistě, sune online žebříčkem směrem vzhůru. A když už vás „obyčejné“ ježdění začne nudit, vždycky se můžete uchýlit k ztřeštěnému módu Hall of Meat, jenž se objevil i v demu a který je s živými kolegy mnohem zábavnější.

Jistě potěší i možnost navrhnout a vybudovat si vlastní skatepark, o nějž se můžete následně podělit s hráči z celého světa. Jeho výstavba je přitom otázka několika rozvážných posunů oběma analogovými páčkami, přičemž na výběr máte z celé řady překážek, ramp, zábradlí a dalších serepetiček, díky nimž se z vás může velice rychle stát uznávaný designer. Zvlášť, když vám editor umožňuje zbudování několika vychytávek, o které v celém Port Carvertonu nezakopnete.

Navzdory všemu jsem si ale po vypnutí konzole a odložení ovladače připadal tak nějak zklamaný. Vývojářům se sice podařilo hned v prvním díle přijít s unikátním zpracováním, na němž není třeba v podstatě nic měnit, jenže když tvůrci opravdu nic nezmění, člověk si připadá tak trochu podvedený a velice rychle se dostaví pocit stereotypu. V offline režimu SKATE 3 zkrátka oproti svým sourozencům nabízí jen naprosté minimum inovace a to je na třetí díl zavedené série prostě málo.