PC | Recenze | X360 | PS3 | RPG

Dungeons & Dragons: Daggerdale – prohnilé kobky (recenze)

Dungeons & Dragons značka je v herním světě populární díky skvělým hrám jako Baldur’s Gate. Daggerdale dává najevo, že licence není vše.

Pokud jste fanoušky akčních RPG a už nedočkavě vyhlížíte Diablo 3, Daggerdale by mohl být hrou, která zkrátí dlouhé čekání. Mohl by, kdyby nebyl tak nudný, předvídatelný a zabugovaný. Jestliže ke hře ale přistoupíte jako ke klasické budgetovce, u níž se s něčím podobným prostě musí počítat, možná vám přijde 15 amerických dolarů jako dobrá investice. Možná.

Daggerdale 01.jpg Daggerdale 02.jpg

Už po spuštění hry vás napadne, že je něco špatně. Hned začátek příběhu je dost podivný a jen dokazuje, že této části se v Bedlam Games moc nezabývali.

Zlý kouzelník Rezius se rozhodne postavit obrovskou věž a z jejího vrcholu zničit celý svět. Už si říkáte to krásné anglické „what the…?“

Ať nemluvím jen v hádankách – zlý kouzelník Rezius se rozhodne postavit obrovskou věž a z jejího vrcholu zničit celý svět. Už si říkáte to krásné anglické „what the…?“. Vydržte, bude hůř. Naštěstí pro celý fantasy svět si zlo třímající v Reziovi uvědomí tajemná žena, která vybere čtyři postavy z různých ras, aby děsivý plán kouzelníka překazily a to jednoduše tím, že na nově postavenou věž vylezou a zabijí ho. Pokud si myslíte, že vaše první dobrodružství před deseti lety v Dračím doupěti bylo nápaditější, máte s velkou pravděpodobností pravdu.

Daggerdale 03.jpg

Pro hráče jsou připraveny čtyři různé postavy, přičemž každá má svůj styl boje, své přednosti a nedostatky. Jedná se ovšem o dnes již hodně profláknuté klišé a na výběr máte mezi čarodějem, trpaslíkem, elfem nebo lidským bojovníkem. Každá postava zvládá útok na blízko i na dálku, má své speciální schopnosti a útoky. Jejich schopnosti se liší, avšak plné využití různorodosti zažijete jen v kooperativním multiplayeru, kdy vedle stojící mág znehybní nepřítele, abyste ho v kůži válečníka mohli v klidu naporcovat. O kooperativním multiplayeru ale až později.

Úkoly, které budete dostávat, se odehrávají na celkem třech mapách o poměrně malých rozměrech. Autoři se snaží, seč síly stačí, aby hráči vydrželi u hry co možná nejdéle, a tak budete často překonávat velké vzdálenosti, jen abyste dokončili daný úkol. Po jeho splnění jste zase posláni na druhý konec mapy. A takhle stále dokola. Nevyhnete se ani bloudění, a to především kvůli nedostačující a ne úplně přesné mapě, takže se občas přistihnete, jak si prostě vyberete jednu cestu a doufáte, že je to ta správná.

Daggerdale 04.jpg Daggerdale 05.jpg

Ani RPG prvků se moc nedočkáte. Zvyšování úrovně tu sice je, ale ze začínající jedničky se už po pár hodinách dostanete až na finální level 10, což je poměrně málo. Můžete si sice dokupovat nové zbraně a brnění, nicméně základní vlastnosti jako třeba síla či obratnost jsou jasně dány od začátku a nelze je zvyšovat.

Přichází tak na řadu element, na který se údajně vývojáři zaměřili nejvíce – na souboje. Bitky jsou bohužel poměrně plytké a nudné a nenabízí absolutně nic nového. K tomu všemu se ještě přidává příšerné respawnování nepřátel, kteří se mnohdy „narodí“ přímo před vašima očima. Právě to dělá ze soubojů nekonečná a stále se opakující nudná jatka. Stejně okaté jako respawny jsou i zóny spouštějící skripty. Pokud se nebudete zbytečně hrnout vpřed, klidně můžete postřílet skupinku goblinů, kteří se budou jen vyčítavě koukat, že jste jim nedovolili spustit jejich skriptovaný útok. 

Daggerdale 06.jpg Daggerdale 07.jpg

Další kapitolou je kooperativní multiplayer. Na papíře zní společná spolupráce několika hrdinů lákavě, bohužel je kooperativní hra plná tolik bugů, že se prakticky nedá hrát. Pokud se například chcete připojit k jiným hráčům, jediné, co uvidíte, je jejich počet.

Pokud se nebudete zbytečně hrnout vpřed, klidně můžete postřílet skupinku goblinů, kteří se budou jen vyčítavě koukat, že jste jim nedovolili spustit jejich skriptovaný útok

Po připojení však často zjistíte, že jsou na úplně jiném levelu než vy, nebo že právě plní úkol, který už jste dávno absolvovali. A podobnými nelogičnostmi a hloupými prvky by se dalo pokračovat.

Grafika vám dech nevyrazí a v porovnání s dnešním vizuálním standardem hra nabízí zastaralé zpracování s texturami v nízkém rozlišení. Audio stránka je na druhé straně dobře doplňujícím jevem hraní a neustálé zvuky kutání v dolech a skřípání řetězů vytváří celkem dobrou atmosféru. Škoda jen, že rozhovory nejsou nadabované.

Daggerdale 08.jpg

Daggerdale je promarněná příležitost a hry s oblíbenou licencí D&D by si určitě zasloužily důstojnější zpracování. Hru můžu doporučit snad jen opravdu zarputilým milovníkům D&D univerza, či začínajícím hráčům, kteří prominou některé bugy a naopak s povděkem přijmou nízkou cenu. Pro ostatní hráče však platí: „na vlastní riziko“.

Dostupné pro: PC, X360, PS3
Žánr: RPG | akční RPG
Výrobce: Bedlam Games | Webové stránky hry
Začátek prodeje: jaro 2011
  • Licence D&D
  • Cena
  • Obrovské množství bugů
  • Nefungující kooperativní multiplayer
  • Zastaralá grafika
  • Nudné souboje
  • Viditelné respawny protivníků
Diskuze (3) Další článek: Nový týden: F.3.A.R. i nové Heroes

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,