The Fight: Lights Out - dejte si do těla (recenze)

Chtěli jste si tvrdě zaboxovat? Vypadalo to, že konečně přišlo to pravé. Ovšem The Fight: Lights out dává pěkné podpásovky.

Rána, úskok, krytí. Tak má vypadat pořádný box. A také vypadá, alespoň v realitě. Jak to ale může dopadnout, když se pokusíte převést ho do počítačové hry? Ve Wii Sports jsme viděli cosi, co k boxu šlo přirovnat jen po řádné opici. Hlavně pak nebylo absolutně nutné se jakkoliv rozehnat, stačilo šikovně ťukat a protivník měl smůlu. The Fight: Lights Out se snaží reputaci virtuálního boxu napravit. Někdy s dokonalou brilancí, jindy klopýtá a padá na ústa do štěrku.

 


Škoda, že se nevydařila celá hra, ale jen části Ale i tak stojí za to ji vyzkoušet. Co je hlavní deviza? Je to skutečný box! Tady nejde jen šikovně klepnout, tady to jsou rány, kdy po chvíli necítíte svaly na ramenou. Tady vlastně ano, cítíte bolest z únavy! Bez pořádného úderu inkasujete vy a máte smůlu. Spojení s realitou je dokonalé, žádné kvedlání gamepadem, pěkně zapojíte svalstvo. Naplno. Štěstí, že rány schytává avatar, ne vy.

Poleje z vás pot, druhý den se probudíte s pocitem amatérského kopáče studní, ale jdete do toho znovu


Takže máte hru, zapojíte si kamerku, popadnete dva ovládače Move a necháte se provést tutorialem. Tedy vlastně nejdřív si vytvoříte svého avatara. Tady se asi vyřádíte, protože editor je vymakaný a lze v něm udělat opravdového bouchače. A jde se na věc. Maník, kterého byste nechtěli mít za nepřítele, vám předvádí, jak udělat z protivníků sekanou. Vysvětlí a jde se před kamerku. A tady je první pád na hubu. Kalibrace. Ale dobrá, projdete si ji. A je tu cvičný protivník. Lemra. Zbijete ho, čekáte na tvrdšího.

The Fight 01.jpg

Konec cviků, jste na ulici. Tma. Jen šero, nevýrazné barvy. Tedy až na jednu. Rudou barvu krve. Při štěstí se objeví na ponurých tlamách protivníků, při smůle na vaší tvářičce. Tedy avatarově. Atmosféra silně evokuje SinCity. Barevným laděním i roztomilostí. Protože tady už jde o všechno, tohle je stret fight, žádní rozhodčí. Vy nebo protivník. Do každého úderu musíte dát maximum. Stůjte tedy dost daleko od televize nebo monitoru. Po pětiminutové bitce posíláte všechny filmy Rocky do pekel.  Jste totiž down. Hlavně ramena jsou jako kdyby vám do svalů zapíchali jehličky. A to je teprve začátek. Teprve teď přicházejí ti praví borci.

Chtělo by to řetězy od Kratose

Jsou to takoví bijci, že nevěříte vlastním očím. Takoví, co vám dají dvě tři rány a jste na kousky. Tedy vaše kostra. Na straně obrazovky totiž vidíte, co vám právě přelomili. A samozřejmě co jste přelomili vy jim. Zuříte a nakonec prorážíte, byť zkrvavení. Váš učitel dává nové rady, nová komba, dokonce různé železné boxery, řetězy, kterými omotáte ruce, zkrátka NO fair play. Klid, protivníci je mají také. Učíte se dorážecí údery. Jelikož jste ze zápasu strhaní, s chutí si prohlédnete, jak ve zpomaleném záběru váš borec nepříteli shora srazí hlavu na vaše koleno a posílá ho k zemi. Kratos by zajásal.

Největším protivníkem ale není obří černoch s úsměvem gorily. Je jím kamerka a kalibrace ovladačů


Jasně, zní to všechno krásně. Jenže si představte situaci, kdy každému boji předchází kalibrace kamerky. A ta je pěkně otravná. Nebo moment, kdy uprostřed bitky hra jednoduše nevnímá vaši ruku a máte smůlu. Úder, do kterého jste právě vložili všechno, je pryč. Vzápětí dostanete takovou bombu, že vám na ukazateli života čára zmizí o polovinu.

The Fight 02.jpg The Fight 03.jpg

Mimo ukazatele života tu máte ukazatel energie. Na ten bacha. Je fajn zpočátku prudce zaútočit a srazit nepříteli život na půlku. Jenže energie vám zmizí úplně, zatímco protivníkovi se pomalu život regeneruje, má plnou staminu a jde po vás. I když dáváte do úderů vše, když není stamina, váš avatar protivníkovy údery není schopen dostatečně vykrývat. Dostanete na budku dříve, než řeknete švec. Roztomilé. Výhodou hry se zdá, že si nemusíte dokupovat druhý Move ovládač. Lze totiž použít i sixaxis nebo dualshock 3. To je ovšem hezká teorie. Hezká, ale jen teorie.

Zapomeňte na gamepad

Tradiční gamepad musíte totiž mít v levé ruce a slouží vám na dvě věci. Ne, na nic sprostého. Na krytí a jediný úder. Mohutný levý hák. Na nějaké cílené údery a prostocviky s ním zapomeňte. Musí se snažit pravačka, levačkou leda dorážecí údery, protože se obvykle se kryjete oběma rukama. Až (když) vybijete všechny protivníky, které nabízí počítač, můžete hrát online. Mizérie. Málo protivníků a obvykle to je chaos spíše než zápas.

The Fight 04.jpg The Fight 05.jpg

Další bug je v úkrocích. Tlačítkem můžete postoupit dopředu. Jenže kdo má čas uprostřed mlácení se myslet na tlačítko na Move. A máme tu další problém. Když budete mít v levačce obyčejný gamepad, každou chvíli stisknete nějaké tlačítko a hru přerušíte. A to nejsou všechny chyby, jen ty hlavní. Je fajn hrát to v prostorovém 3D zobrazení. Bohužel to nenapraví tuny chyb. Mohla to být skvělá hra. Stačilo na ní delší dobu pracovat. Vychytávat nedostatky. Ušít ji horkou jehlou se nevyplatilo.

Dostupné pro: PS3
Žánr: Sportovní | Bojovka pro Move
Výrobce: Coldwood Interactive | Webové stránky hry
Začátek prodeje: listopad 2010
  • Efektní prostředí
  • Tvrdí protivníci
  • Nutnost pořádně mlátit
  • Mizerný online
  • Neustálá kalibrace kamerky
  • Špatné využití gamepadů
Diskuze (1) Další článek: V Japonsku mají stříbrné PS3

Témata článku: , , , , , , , , , , ,