PC | Recenze | X360 | iPhone | Adventury

The Walking Dead – Nelehké volby (recenze)

Jakub Kovář 11. ledna 2013

Moderní adventura, která připomíná výborný interaktivní film a oživuje neprávem opomíjený žánr.

V období Vánoc jsem se musel hodně přemlouvat, abych si na Steamu v akci koupil kompletních pět epizod adventury The Walking Dead za polovinu ceny. Neměl jsem peníze, musel se učit na zkoušku a věděl jsem, že mě v poslední době adventury už tolik neberou.

Jenže o ní všichni mluvili, vychvalovali do nebes možnosti volby a celý emoční náboj příběhu. A protože mám pro zombíky slabost, nakonec jsem těch 12,5 Eura z kreditky vypáčil. A byl to jeden z nejlepších herních nákupů mého života.

Zvědavost zvítězila nad učením a já si někdy v jedenáct hodin v noci pustil první epizodu hry. Někdy ve dvě ráno jsem ji dohrál, přesvědčil jsem se, že by se hodilo se i vyspat a pak jsem během jednoho dne dohrál v rychlém sledu zbývající čtyři, s tím, že jsem kvůli chybě savu musel znovu proběhnout i epizodu první. Tak moc mě The Walking Dead chytlo. A proč?

Příběh k doživotí odsouzeného vězně, který se při zombie apokalypse snaží ochránit osmiletou dívku

První velkou poklonu musím směřovat k autorům příběhu. Něco tak chytlavého a intimního, jako je příběh k doživotí odsouzeného vězně, který se při zombie apokalypse snaží ochránit osmiletou dívku, jsem dlouho neviděl ani nečetl. Ano, na pozadí se míhají minipříběhy, jež gradují na konci každé epizody a třeba postupné odhalování „podivnosti“ v druhé epizodě skutečně rozdrásá nervy, ale středobodem je skutečně vztah Leeho a Clementine.

„Mrtvých se nebojím. Strach mám ze živých.“

Hlavním pojítkem všech pěti epizod je pak mimo zmíněného vztahu i samozřejmá touha přežít, která postavy žene dále v hledání bezpečí/jídla. To někdy zahrnuje jak extrémní riskování (čtvrtá epizoda), tak daleké cesty a nečekaná spojenectví s dalšími lidmi. Ty si však nemůžete příliš oblíbit – někdy pod tlakem udělají něco šíleného, jindy se vydají svou cestou, nebo vlivem nepředvídatelných událostí zemřou.

Sympatické je, jak uvěřitelně a lidsky se jednotlivé postavy chovají i jak se liší jejich postoje k životu. Jejich vývoj včetně vztahů k vám podle toho, jak se k nim chováte a zda je v kritických chvílích podpoříte, je potom kapitolou samou pro sebe. V postavách tedy The Walking Dead jednoznačně boduje a nenechává nikoho na pochybách, že scénáristé udělali při jejich psaní maximum a opravdu se snažili vyhnout šablonám.

V příběhu hrají také velkou roli vaše volby: někdy jsou menší a herně ne tolik významné, jindy rozhodují doslova o životě a smrti jednotlivých osob. Jakkoliv mě dopad mých voleb těšil a vždy jsem měl pocit, že jsem měl možnost něco ovlivnit, opětovné rozehrání jedné z epizod přišlo jako studená sprcha. Celá hra je totiž postavená na lehké iluzi – co vypadá jako velká volba, je nakonec stejně podvoleno silnému lineárnímu příběhu a ovlivněny nejsou ani tak samotné akce, jako váš pocit z nich. Přestože to v otázce důležitosti voleb není Zaklínač 2, kousek nad Mass Effectem The Walking Dead rozhodně ční.

Interaktivní film, ne adventura

Pět epizod uteče jako voda nejen kvůli dobře napsaným postavám, emotivnímu příběhu a těžkým volbám, ale také díky povedeným herním mechanismům. Přestože se The Walking Dead pyšní nálepkou adventura, rozhodně to není taková adventura, jakou byste si při vyslovení tohoto pojmu představili před nějakými deseti lety. The Walking Dead se vydalo vlastní cestou a představuje něco na způsob interaktivního filmu, resp. potlačuje některé nešvary i klady adventur ve prospěch tempa vyprávění příběhu.

Předmětů v inventáři máte vždy jen pár, jejich použití je přísně logické a žádná hádanka není tak těžká, abyste na ni do deseti minut nepřišli

Předmětů v inventáři tak máte vždy jen pár, jejich použití je přísně logické a žádná hádanka není tak těžká, abyste na ni do deseti minut nepřišli. Rozhodně to ale nevadí a pořád je to zábava. Navíc je samotná hratelnost okořeněna akčními QTE momenty, při nichž si lehce zabušíte do mezerníku a dalších tlačítek. Ani jejich zatvrzelí odpůrci se však nemusí bát – na druhý nebo třetí pokus je zvládne každý.

O něco méně příjemná je pak dynamika v rozhovorech, kdy si musíte skutečně rychle rozmyslet, co vaše postava odpoví: rozhodnutí je to pochopitelné a upozorňuji, že i mlčení má někdy své místo. Ostatně rozhovory představují překvapivě jeden z nejdůležitějších hybných prvků celé hry - pokud nemáte rádi ukecané tituly, nebudete mít rádi ani The Walking Dead.

The Walking Dead je rozhodně povedená záležitost, která si vaši pozornost zcela jistě zaslouží. Troufám si říct, že se zalíbí jak lidem, co adventury hráli a hrají, tak hráčům tímto žánrem dosud nepolíbeným. Striktní hráči adventur by proměnu celého žánru do tohoto stylu nejspíše nepřekousli, ale já osobně bych si více her v tomto stylu klidně zahrál.