Top Spin 4 - lepší než Federer s Nadalem dohromady (recenze)

Je to paradox. Po všech těch vyjádřeních tvůrců, desítkách hodin motion-capturingu, konzultacích s profesionály a dalších argumentech, které nám mnohdy servírují tvůrci simulátorů, si člověk uvědomí, že klíčem k úspěchu je pravý opak jejich prezentovaného snažení – nebýt stoprocentně přesný.

Realita je nudná a ubíjející

Guitar Hero by opravdu nezískalo milióny fanoušků, kdyby hru na kytaru nedegradovalo na mačkání několika tlačítek a jednoho „trsátka“. Hry ze série NHL by byly neuvěřitelně ubíjející, kdybychom museli opravdu hrát 3x20 minut a polovinu zápasu by zaplnilo nahazování puků do pásma bez kloudné šance (jak se v mnohých zápasech opravdu děje).

Tenisový simulátor by se stal přehlídkou marnosti, pokud bychom dech beroucí údery rezervovali pouze pro ty nejlepší.

A tenisový simulátor by se stal přehlídkou marnosti, pokud bychom dech beroucí údery rezervovali pouze pro ty nejlepší.

V dávné době se o to pokusila například Tennis Master Series, v níž míče končily v autu s pravidelností, s jakou si Rafa upravuje spodní prádlo. A nebylo to ono. Zažili jsme i druhý extrém: dokonalé roboty, kteří vždy neomylně zasáhli každý míček (první Virtua Tennis s nekonečnými přestřelkami supermanů, kteří uměli na hřišti v případě nouze létat plavmo).

Hráči a jejich iluze

Ani jedno krajní řešení úplně nenadchnulo (přestože ve své době šlo o jediné, takže nejlepší tenisové hry). Klíčem k úspěchu totiž není vytvořit stoprocentně realistickou simulaci, ale nabídnout hráčům iluzi, že se o ni jedná.

Tvůrci klidně mohou lehce poupravit pravidla (koho by přece bavilo absolvovat pětisetové maratony?), mohou upravit schopnosti hráčů, nemusejí licencovat každý turnaj či jména první stovky hráčů každého žebříčku. To vše není tak důležité, pokud hra působí konzistentně a nastolí režim, který je koherentní a neprotiřečí si. Top Spin 4 v tomto ohledu uspěl.

Dokonalost Top Spinu 4

Nechápejte mě špatně, jde o propracovanou a realisticky vypadající tenisovou simulaci. Jednu z nejsložitějších vůbec. Není jednoduché se dostat do hry, pochopit logiku úderů, naučit se využívat jejich předností a odhadovat reakci soupeřů (a teď nemyslím hlasitost vzdychu, za jehož doprovodu míček odpálí). Přesto se stanete svědky věcí, které jste ještě neviděli, a pokud viděli, tak jen výjimečně, když měl Federer dobrou náladu, Nadala nebolelo koleno a Djokovič zrovna nepředváděl Šarapovovou. Ale světe div se, nevadí to.

Hnidopichové sice budou poukazovat na to, že zrovna takový úder se podaří v jednom ze sta případů, ale v rámci logiky hry vše dává smysl. Není to zázračné tlačítko nebo náhodný zásah vyšší moci, kdo ovlivňuje kvalitu úderů. Je to o dobrém postavení, včasném zmáčknutí a uvolnění příslušného buttonu. Nejde totiž jen o to ukázat maximální sílu, ale také ve správné chvíli tlačítko pustit a správně načasovat úder. Pokud vše zvládnete, budete odměněni. Pokud ne, úder skončí v autu, v síti nebo se stane lacinou pobídkou soupeře ke smeči.

Z tenisové skořápky k salátové míse

K dokonalým úderům vede poměrně dlouhá cesta. Jak je zvykem, stěžejním herním módem je režim kariéry, v němž se musíte vypracovat z betonových plácků přes podřadné turnaje na největší grandslamy sezóny. Přesné a tvrdé údery k čáře nepřijdou samy od sebe, musíte je natrénovat a svého avatara dostatečně vylepšit.

TIP: Nebojte se zvýšit obtížnost na Hard, nebo Very Hard. Prodloužíte si tím životnost hry.

Hra přitom nabízí jednoduchý a přitom vcelku propracovaný systém upgradů, v němž postupně vylepšujete hráče a jeho vlastnosti a zároveň získáváte bonusy na základě spolupráce s koučem. Trenérovy benefity jsou přitom výrazné, což je pobídkou k jeho výměně v případě, že chcete upravit svůj styl.

Kariéra je zpracována velice dobře a nabízí prakticky nekonečnou zábavu. Nemusíte se vyškrabat na hlavní turnaje hned první rok, klidně můžete bojovat v zapadákovech a postupně se propracovávat žebříčkem. Hra s tím počítá, nabízí dostatek turnajů i vedlejších aktivit (přáteláků, sponzorských klání nebo jiných výzev, nechybí ani vlastní forma Davis Cupu). Pořadí hráčů se mění, vše se přepočítává v reálném čase, systém je otevřený a vše působí tak, jak má. Můžete si dopředu rozvrhnout, kterých turnajů se účastnit, zdali bojovat v těch nejprestižnějších nebo vsadíte na jistotu. Zajímavé bonusy skýtá i výhra v konkrétních sériích.

Bez Berdycha a Šafářové

Kromě hlavního módu vás čeká standardní nabídka: exhibice a party hra v singleplayeru a několik režimů krátkých či delších turnajů v multiplayeru. Do online sezóny pochopitelně nasadíte svého hráče z kariéry. Top Spin 4 kromě toho nabízí přes dvě desítky licencovaných hráčů včetně několika tenisových legend (Borg, Becker, Lendl).

Nezahrajete si Wimbledon, zbylé grandslamy ale nechybí.

Z mužského žebříčku nechybí nejznámější hvězdy Federer, Nadal či Djokovič (nedočkáte se ale třeba Söderlinga či Ferrera), žen je méně, ale přesto se tvůrci trefili a nabízí aktuální TOP 3 (Wozniacká, S. Williamsová a Zvonarevová). Navzdory tomu, že hra vznikala v pražské pobočce 2K Czech, nepotkáte ve hře Berdycha ani jiného českého tenistu (vyjma Lendla).

Nezahrajete si ani na Wimbledonu (byl nahrazen turnajem v Dublinu, samozřejmě taky na trávě), ale to je z papírových nedostatků vše. Zbylé grandslamy nechybí, hra na nich se od sebe výrazně odlišuje, stejně jako se mění styl hry podle soupeřů. Každý zápas je tak trochu jiný. Každý soupeř má jiné silné stránky, což po čase vede k tomu, že budete brzy pár vybraných protivníků nenávidět (autora recenze nejvíc pozlobil Murray svými sekanými údery).

Zkrátka nedá se vyhrát pomocí jedné strategie a bezhlavého bušení do míče. Nedá se vsadit na jednu kartu, je třeba měnit rytmus hry a najít protizbraň na soupeřovu strategii. To se nejvíc projeví (jak už to tak bývá) v soubojích s lidskými protivníky.

Top Spin 4 zároveň netrpí chorobami svých předchůdců. Nepřipomíná arkádu, v níž si postupně odemykáte nové a nové úrovně, abyste se na konci utkali s ultimátním bossem Ro Gerem. Rozdělení na sezóny, neustálé přepočítávání bodů (které se samozřejmě přenáší do další sezóny), sledování nejrůznějších statistik (vítězné údery atp.) – to vše hru posouvá směrem k opravdovým sportům. Není to sice propracovanost EA Sports, ale i tak vás díky tomu Top Spin 4 zabaví na dlouhou dobu. Virtua Tennis 4, který by se měl na trhu objevit koncem měsíce, bude mít hodně těžkou úlohu.