Yesterday - mysteriózní thriller (recenze)

Pendulo Studios přehodili výhybku a po sérii humorných adventur tentokrát spíchnuli mysteriózní thriller, ve kterém pátráte po tajemném satanistickém kultu a šíleném vrahovi bezdomovců. Docela změna, co? Nicméně základ hry se rozhodně nezměnil, Yesterday opět představuje klasickou point and click adventuru, kterou zdobí výtečná stylizovaná grafika, výborná atmosférická hudba a podařený dabing. Jen si tvůrci mohli odpustit těch několik kontroverzních nápadů.

Příběh je pro Yesterday vším, a proto by bylo kardinálním hříchem jej zbytečně odhalovat. Takže to zkusím jen různými náznaky, což ostatně představuje jednu z fint tvůrců. Yesterday dokáže škádlit a pohrávat si s hráčem, věci postupně odhaluje, i je nečekaně staví na hlavu.

Yesterday dokáže škádlit a pohrávat si s hráčem, věci postupně odhaluje, i je nečekaně staví na hlavu

Kouzlo je v tom, že po úvodu hry, kde s dvojicí mladých dobrovolníků jdete pomáhat bezdomovcům v jedné opuštěné stanici metra, netušíte, co vlastně čekat. A nevíte to prakticky do konce hry. Posune se čas, změní se i hlavní hrdina, a tak nezbývá, než postupně odhalovat tajemství. Tvůrci svědomitě budují napětí, hru fragmentují i různými flashbacky a až na ojedinělé případy se jim daří vše pěkně držet dohromady.

Hlavní hrdina trpící amnézií je sice jedno z nejotřepanějších klišé, ale jinak představuje protagonista John Yesterday sympatickou postavou a platí to i pro těch pár dalších charakterů. Možná až na hlavní milostný objekt Johna, který působí jako nutný ženský element. Přeci v každém dobrodružném příběhu musí být milostná linka, no ne? Děj Yesterday se po většinu doby drží v současném reálném světě, nicméně tvůrci mají v zásobě pár pěkně bizarních okamžiků a též se nebáli nadpřirozených motivů, takže na to buďte připraveni. Pokud to akceptujete, dočkáte se strhující jízdy, která vás dokáže přikovat k monitoru, dokud neuvidíte závěrečné titulky.

Tragédií je, že každý trochu zdatný adventurista se konce dobere v průběhu nějakých čtyř hodin a to je katastrofálně málo. Celá hra je po vzoru The Next Big Thing rozdělena do pár desítek scén, ke kterým se lze případně vracet, nicméně až na tu finální to nemá asi smysl. Závěr si zopakujete kvůli tomu, že může mít tři různé varianty.

Nejde jenom o to, že by hra měla málo scén (je jich přes tři desítky, část jsou ovšem animace), ale i o celkově velmi nízko posazenou obtížnost. Aktivních objektů v jednotlivých obrazovkách moc není, navíc si je můžete zvýraznit. Řešení problémů je prakticky vždy logické (což není výtka), takže netrvá dlouho na ně přijít, ani puzzly příliš velkou výzvu nepředstavují. Abych to zkrátil, osobně jsem se za celou hru zasekl snad jen dvakrát a ne na dlouhou dobu.

Další trik, který představuje docela dobrý nápad, ale zkracuje herní dobu, je automatické přeskakování animací pohybu. Postava se při kliknutí na objekt vždy rozejde, následně zmizí a objeví se na místě. Zpočátku mi to přišlo docela divné, nicméně se na to dá během pár okamžiků zvyknout. Na druhou stranu jsem si pořádně nezvykl na manipulaci s invetářem.

Graficky působí Yesterday, ostatně jako všechny hry od Pendulo, velmi příjemně

Yesterday představuje klasickou jedno kurzorovou adventuru s inventářem ve spodní části obrazovky. Pokud chcete předmět použít na aktivní místo, prostě ho chytnete a vytáhnete. Ovšem to samé musíte udělat i při kombinaci předmětů v inventáři – prvně musíte jeden předmět vytáhnout a následně jej zase přesunout zpátky na pruh. Drobnost, ale docela otravná.

Graficky působí Yesterday, ostatně jako všechny hry od Pendulo, velmi příjemně, až tedy na určitý dojem, že chtěli vývojáři při tvorbě co nejvíce ušetřit – jedna věc je přeskakování zdržující chůze, druhá nahrazení kompletní akční scény zatmívačkou. Stejně tak tvůrci ušetřili, když se vykašlali na nadabování komentářů a nechali namluvit jen rozhovory postav. Ale ty jsou aspoň na vysoké úrovní, stejně jako skvělá hudba, která výtečně podkresluje atmosféru. Právě ta správně temná a společně s příběhem představují hlavní důvody, proč si Yesterday zahrát. Jen se asi nevyhnete pocitu, že si tvůrci šetřili práci, jak to jen šlo.