V počítači vám pobíhají různé breberky, přičemž nemusí jít jen o kolonie zdivočelých mravenců, ale i o programy utržené ze řetězu.
Hry podle filmů mají zvláštní prokletí – málokdy se stane, že by byly něčím výjimečné a přes zmlsaný jazýček hráče přejdou jaksi bez chuti a bez zápachu. Problém je většinou v nemastném a neslaném námětu, který je navíc úzce svázán scénářem zpodobňovaného filmu. K dokonání díla zkázy pak jen zbývá najmout vývojáře z Ruska a prohlásit, že hru dostane každý divák zdarma k popcornu. V takovém případě zastává lisované médium nejlépe roli podšálku.
Z druhé strany spektra pak přicházejí hry, které jsou „na náměty.“ Perfektním příkladem takovéto filmové adaptace je třeba The Chronicles of Riddick: Escape from Butcher Bay, v němž jsme se dočkali prequelu k oběma filmům s holohlavým zabijákem. Prokletí najednou nezafungovalo, ba naopak vznikla jedna z nejlepších her roku 2004. Otázkou pak je, do jaké kategorie se zařadil dnes recenzovaný titul Tron: Evolution. Odpověď pak bude stejně tajemná, jako hrad v Karpatech: někam doprostřed.
Rozhodně se o ní nedá říct, že by byla průměrná a nevýznačná. Už jen grafické vyvedení světa Tron a zdařilé mixování hratelnosti Prince of Persia s Mirror’s Edge se do paměti zapíše lépe, než většina šedých, tmavých stříleček plných nacistů, mutantů a zombií.
Tron se do paměti zapíše lépe, než většina šedých, tmavých stříleček plných nacistů, mutantů a zombií
Tron však bohužel doplácí nejen na primárně konzolové kořeny a nepříliš povedenou konverzi, ale hlavně na nevyužití celkového potenciálu a vysoko nastavenou obtížnost. O těch je ale nutné se rozepsat víc.
Kamera, klapka a jedem
První problém leží už v samotném leveldesignu – přestože je prostředí počítačového světa originální a dá se v něm vymyslet spousta šíleností, autoři se zvláště na začátku hry drží až podivně při zemi. Sterilní koridory, arény a místnosti jsou si podobné jako vejce vejci, aby se v druhé polovině zázračně proměnily v nápadité úrovně plné nepřátel i hádanek, jež je radost probíhat. Stejně tak se zlepší i vložené sekvence ovládání tanku a jízdy na motorce, které v první části působí spíše jen jako nucená výplň.
Je sice pravda, že se designéři v lepších chvilkách zpronevěří filmu a logickému myšlení (v poslední kapitole třeba zcela nelogicky prší), ale i to dovedu zkousnout lépe, než koncentrovaný stereotyp. Ostatně, se stereotypem souvisí i poměrně malý počet nepřátel a různých schopností hlavního hrdiny; pokud vás tedy nebude bavit skákání a zabíjení nepřátel různými druhy vrhacích disků už na začátku, do konce hry se to moc nezlepší.
Sterilní koridory jsou si podobné jako vejce vejci, aby se v druhé polovině zázračně proměnily v nápadité úrovně plné nepřátel i hádanek
Stejně tak se pravděpodobně nezlepší ani vaše schopnosti ovládání hlavního hrdiny a umění v krocení jankovité kamery. A upřímně nechápu, jak si něco takového mohou autoři dovolit vypustit do světa – vždyť skákačka a mlatíčka, v níž občas vůbec nevidíte, kam skočit a často ani nezaměříte nepřítele, je opravdu smutný zjev. Stejně tak mně zůstává záhadou, proč autoři nastavili laťku obtížnosti tak šíleně vysoko, že stačí jediné škobrtnutí a musíte absolvovat znovu celý dlouhý souboj.
Přeskoky pro hvězdy
Ve chvílích, kdy zrovna nenadáváte, proč vaše hrdinské alterego nedělá to, co byste chtěli, se však u Trona pobavíte velice dobře. Pokud si aspoň trochu zvyknete na ovládání a přestanete se rozčilovat nad dříve zmíněnými chybami, hru si začnete užívat a možná i plně oceníte povedené filmové sekvence a pětiminutovky nápadité akce, která se po zbytek času utápí v průměru až podprůměru. A kdo ví, možná i doceníte složitější akrobatické kousky, jež vás donutí provést, abyste se dostali zase o kousek dál.
Hlavním tahounem hry je ale v každém případě příběh, mapující období mezi prvním a druhým filmem. I když jsem se v něm místy ztrácel, protože se hra neobtěžovala aspoň v kostce shrnout děj prvního filmu, určitě ho řadím mezi to nejpovedenější z produkce her podle filmu. Klidně se také přiznám, že mě tajemný Abraxis, podivný Clu a dobrácký Flynn navnadili na popcornově-elektronkovou návštěvu nejbližšího kina, kde budu moci shlédnout dvouhodinové outro.
Tron: Evolution se ctí plní úlohu přívěsku k filmu, ale přes nesporné kvality jej do šedivého průměru sráží spousta chyb a nepřívětivé ovládání, stejně jako herně slabší první polovina. Nakupovat proto doporučím hlavně podle toho, zda jste fanoušky filmu, nebo máte rádi Prince z Persie. Pokud na oboje otázky odpovíte kladně, Tron vás jistě zabaví. Pokud však odpovíte kladně jen na jednu z nich, doporučil bych počkat, až trochu klesne cena hry – tak dobrá přeci jen není.
- Zajímavý příběh
- Náročná akrobacie
- Skvělá druhá půle
- Krkolomné ovládání
- Jankovitá kamera
- Stereotypní bitky