Proč zrovna Final fantasy ? Je to jednoduché. Jedna moje kamarádka kdysi přirovnala Final fantasy ke knize a já s ní souhlasím. Je to obrovský příběh, který ve Vás dokáže vyvolat pocity nejen radosti, ale i smutku. Tento příběh je doplněn neuvěřitelně propracovaným hudebním doprovodem a výpravou na jakou nikdy nezapomenete. Stejně jako některé knihy i Final fantasy se vám zapíše dobře do paměti a věřím, že i do srdce. I přes to, že absolvujete spousty bojů, nebo dokonce válečných akcí, hra jasně ukazuje, že na prvním místě je vždy život, láska a přátelství.

Rok 1987 znamenal naprostý převrat pro hráče RPG. Byl to rok, kdy se poprvé na tomto světě objevil první díl dnes již kultovní série Final fantasy. Final fantasy je světem, který je nejen plný magie, bojů, intrik, dobra a zla nechybí zde totiž ani city a emoce. Myslím, že to je jeden z důvodů, proč celá série slaví takové úspěchy.

Zvláštností celé série je svět, kde se jednotlivé díly odehrávají. I přes to, že na sebe jednotlivé díly nenavazují, lze mezi nimi najít určité spojitosti, jako je například schopnost některých postav  při boji  vyvolat mocnou bytost, která následně bojuje na straně těchto "vyvolávačů". Některé z těchto bytostí, se objevují ve více než jednom díle například Ifrit mocný bojovník používající k útokům oheň nebo Shiva, která naopak bojuje ledem. Hráče Final fantasy tak čeká nejedna zvláštnost, je zábavné sledovat například Ifrita jednou v boji proti mečům a drakům a v dalším díle, který je pojat naopak futuristicky zase proti robotům a vojákům, kteří jsou ozbrojeni automatickými zbraněmi. :-)  Jak vidíte Final fantasy se odehrává i v různých časech. A nyní k mýtům.
Jednou z věcí se kterou se často setkávám, jsou tvrzení typu..."Ale vždyť ta grafika (hra) je nějaká dětská." a pod. Tato skutečnost zbytečně odradila už spoustu hráčů, což je pro ně ale velká škoda. Ať grafika působí dětsky jak chce, děje v jednotlivých dílech jsou jednimi z nejkomplikovanějších vůbec a stejně tak vztahy mezi charaktery. Final fantasy patří - ač se vám to zdá někomu neuvěřitelné mezi hry vážné, které rozhodně nejsou pro děti předškolního věku. Příběh je sice ve většině dílech v pohádkovém kabátě, ale spíše se řadí někam na úroveň sci-fi filmů pro dospělé jako je např. Blade Runner (řešení existenčních otázek, úvahy nad životem a smrtí). Takže odhoďte předsudky a pusťte se do hry. :-)

Dále bych chtěl také vysvětlit jednu ze základních věcí, která spoustu hráčů mate a tou je číslování jednotlivých dílů. V roce 1987 vyšel pod vedením Hironobu Sakaguchiho v Japonsku zcela první díl serie Final fantasy pro osmibitový system Famicon, který způsobil revoluci v žánru RPG. Titul byl přeložen do anglického jazyka a zaznamenal obrovský úspěch. První díl byl natolik úspěšný, že netrvalo dlouho a následovala hned dvě pokračovaní. Díky neshodám Nintenda a Square se Final fantasy II a III nedostalo nikdy na jiný, než japonský trh.
S příchodem Super nintenda (Snes) se vývojářům otevřela zcela nová dimenze možností a Square se pouští do čtvrtého dílu, který opět vychází celosvětově. Tento díl, ač již je čtvrtým pokračováním série je teprve druhým dílem, který je vydán i v angličtině, proto nese americká verze název Final fantasy II a ne IV. Final fantasy V je vydáno pro Snes a to opět pouze pro Japonsko. Anglická verze se připravovala, nicméně byla zrušena. Důvody nejsou známy. Následuje díl šestý, který se stal v Japonsku nejúspěšnější hrou své doby a dočkal se i svého anglického vydání. V USA má šestý díl série název Final fantasy III a stal se nejprodávanější hrou v historii .
S příchodem Sony Playstation (PSX) Square přestává vyvíjet pro společnost Nintendo a začíná pracovat na nejdražším herním projektu vůbec. Vznikl titul, který znamenal revoluci v dějinách počítačových her. Tento titul je vydán celosvětově a na celé planetě má stejný název Final fantasy VII. Od sedmého dílu je číslování již normální. :-) Na těchto stránkách je použito číslování Japonské (takže když budete číst o Final fantasy VI čtete pochopitelně o americkém Final fantasy III).
Jak vidíte série final fantasy nebyla vždy zdaleka tak přístupná jako dnes. Některé z dílů si v anglickém jazyce můžete zahrát pouze pod emulátory výše uvedených systémů. Final Fantasy V a VI se dočkalo svého znovu vydání v anglickém jazyce i na PSX s názvem Final fantasy anthology. K naši smůle nebylo toto Cd vydáno v Pal verzi.

Dle mého názoru Final Fantasy obsahuje více než jednu z výše uvedených charakteristik. Například Final fantasy VIII, které ač vizuálně vypadá, že s mangou nemá nic do činění dává snad vším ostatním najevo, že se k tomuto stylu hlásí... Odborníkům stačí podívat se na gigantická kouzla, u kterých je v závěru hry dokonce nutno kameru umísťovat daleko před planetu, aby se scéna vůbec vešla do záběru. Díl sedmý a devátý splňuje dokonce i ty hlavní vizuální prvky manga kresby. Styl manga je pro našince hodně matoucí. Obyčejně u nás platí, že co je kreslené to je pro děti. U mangy je to ovšem jinak. Vzpomínám si na první manga film, který jsem viděl. Zprvu jsem k tomu sedl jako ke klasické pohádce s tím, že zavzpomínám na své krásné dětství... Má iluze se rozplynula ve chvíli, kdy na obrazovce policejní jednotka velice brutálním způsobem rozstřílela jednoho muže, v další scéně si členové gangu pohrávali se svoji zajatkyní a pod....Ten film se jmenoval Akira a dle mého názoru se jedná o jedno z nejlepších sci-fi (dětem to raději nepouštějte).