vytisknout velikost písma Dragon’s Dogma - Skyrim s japonskou příchutí (recenze)

Dragon’s Dogma je další ukázkou toho, jak se japonský herní gigant Capcom snaží přiblížit západnímu hernímu publiku. Tentokrát tedy nesvěřili některou ze svých značek cizímu studiu, ale nechali své zkušené vývojáře (v týmu jsou lidé, kteří pracovali na sériích Resident Evil, Devil May Cry, nebo Breath of Fire), aby zkusili z nul a jedniček složit klasické fantasy RPG. Hra tak nezapře inspiraci v západní kultuře, ať už v podobě děl Tolkiena, či her jako je série The Elder Scrolls. Zároveň Dragon’s Dogma nechybí kus japonské duše, takže ve výsledku tu máme hodně zajímavý a lákavý mix.

Povstaň, mrtvý hrdino

Dragon’s Dogma vás pozve do klasického fantasy světa jménem Gransys, který je plný goblinů, kyklopů a draků. Právě přerostlá ještěrka hraje ústřední roli v příběhu, když hned na začátku vyrve vašemu (v propracovaném editoru ukuchtěnému) hrdinovi srdce z těla.

Hra nezapře inspiraci v západní kultuře, ať už v podobě děl Tolkiena, či her jako je série The Elder Scrolls. Zároveň Dragon’s Dogma nechybí kus japonské duše

Což by možná zastavilo slabší postavy, ale rozhodně ne vás, takže jako znovuožilý hrdina přezdívaný Arisen vyrážíte na klasickou RPG výpravu se snahou získat svoje srdce zpět. Čeká vás spousta putování po rozlehlém světě, plnění hlavních a vedlejších questů, sbírání bylinek, hledání pokladů a nového vybavení, masakrování otravných potvor a tak dále.

Hra se základy RPG žánru příliš nehazarduje, takže svého hrdinu můžete nechat učit se jedné ze tří tříd: bojovník, mág a lučištník. Postupně se jim ovšem odemykají pokročilé varianty, takže z bojovníka může být rytíř, z lučištníka asasín a tak dále. V průběhu hraní získáváte i bodíky, které investujete do nových dovedností a útoků. Klasika. Originálně však tvůrci přistoupili k dalším druhům vaší skupiny, která může mít s vámi až čtyři členy. Jeden z parťáků je pevně svázaný s vaším světem, ale další dva můžete volně najímat a případně je posílat na zkušenou do světa k ostatním hráčům – vrátí se obohaceni o nové dovednosti i znalosti (například dokáží zpozornit na skrytý poklad). Jedná se o unikátní přístup k multiplayerové interakci, který sice lze kompletně ignorovat, ale pak se o hodně připravíte.

U ostatních členů party vás asi bude zpočátku štvát nekončící opakování těch samých replik („Goblini! Jsou slabí vůči ohni!“) a občas tupé chování v bojích, ale s trochou snahy lze jejich reakce upravovat. Není to však úplně intuitivní a chvíli mi trvalo, než jsem na tuhle možnost narazil. Ostatně o celé hře se dá říct, že od hráčů vyžaduje větší koncentraci a snahu se učit, než to platí o většině současné herní produkce.

Svištění mečů a jiskření magie

Dalším silným místem hry je akční soubojový systém, který podtrhuje zkušenosti tvůrců s third person akcemi, jako je Devil May Cry. Údery se dají řetězit do jednoduchých komb, dokonce lze šplhat po tělech velkých stvůr, jako je třeba chiméra. Občas sice zazlobí kamera a absence systému pro uzamykání cílů taky nepotěší, ale souboje před vás kladou pořádnou výzvu a vypadají hodně efektně. K dokonalému lesku soubojů v Dark Souls ještě pár kroků chybí, ale Dragon’s Dogma je možnostmi rozhodně vysoko nad Skyrimem.

K už zmíněnému Dark Souls se hra blíží i poměrně vysokou obtížností. Dragon’s Dogma vás nevede za ručičku, nechá vás volně prozkoumávat svět, ale zároveň vás tvrdě potrestá za to, když neopatrně vlezete někam, kde na to ještě nemáte.

Pocity trvalého nebezpečí mísícího se s radostí z odhalování nových míst fanoušci RPG her milují a tady se jim toho dostane měrou vrchovatou

Hodně si tak rozmyslíte, než opustíte bezpečné cesty. Z počátku to může být občas frustrující, ale právě pocity trvalého nebezpečí mísícího se s radostí z odhalování nových míst fanoušci RPG her milují a tady se jim toho dostane měrou vrchovatou. Je prostě úžasné kochat se při putování z vesnice do vesnice sluncem zapadajícím nad mořem, abyste se posléze v temné noci báli každého stínu, protože může znamenat smrt.

Zdejší svět sice není úplně otevřený jako Skyrim, protože jednotlivé lokace od sebe oddělují loadingy, ale stále z něj máte skvělý pocit otevřenosti a možnosti průzkumu. Občas mi vadila nutnost putovat sem a tam, protože tvůrci moc cestování neusnadňují – na koně můžete zapomenout.

Dragon’s Dogma rozhodně není dokonalou hrou (ani vizuálně nejkrásnější), na různé chybky narazíte co chvíli, AI parťáků občas vytočí k nepříčetnosti a uživatelské rozhraní zrovna není vrcholem komfortu, ale pokud dokážete tyhle drobnosti odpustit, čeká vás poctivé hardcore RPG, které se stane na pěkných pár desítek hodin vašim novým domovem.